Mám pocit, že anonymita internetu probouzí v lidech touhu něco říci. Hlavně v těch, kteří za celý život nic neřekli, školu odseděli v tichosti, v práci sedí v tichosti. Ve virtuálním světě žijí druhý život. Anonymita v nich vzbudí touhu něco říci, zakřičet: „Vy to za ty roky nevíte, ale já taky žiju, já si taky něco myslím, tak umím mluvit.“
Dnes si v podstatě kdokoli může na internetu psát cokoli, pokud není v Číně nebo na Kubě či pokud se nejedná o některou z činností jako rasismus atd to pak asi pan admin zakročí. Komentující se může se přiznat ke své identitě či nikoli. Hodně lidí to využívá, o hodně více lidí komentuje, méně tvoří. Máme dvě možnosti komentování, pozitivní a negativní. Proč ale převažují ty negativní komentáře? Proč jsou leckdy zlé, zákeřné a rádoby zraňující?

Když máš srdce zjihlé, když má potíže…..
Komentování, komentování, všechny smutky zahání…
komentování, komentování je lék….
Žal se krásně vstřebá, začni s tím hned teď..

Pokud jsme spokojeni, nemáme tendence to někomu sdělovat, spokojenost bereme jako samozřejmost. O to větší je kontrast, když se v nás něco pohne a jsme nespokojení. Myslíte si, že nikde nikdo není, že nikdo nic nečte, až do první komentářové smršti.

Dá se říci, že příspěvek bez komentáře je dobrý příspěvek a čtenáři jsou spokojeni? Četl to někdo?

Zdánlivá anonymita
Láká to zasáhnout, ublížit, je to snadné a rychlé, ale…
V hodně případech nejste vůbec anonymní, což si asi průměrný člověk neuvědomí. Admin webu o vás ví hodně. Jak často tam chodíte, na které stránky jste vlezl, odkud jste tam vlezl, co máte za OS a prohlížeč, v jaké zemi jste, jaké proxy…..
Často je vidět firma, z které lidé komentují, takže je opravdu zábavné vidět, jak např. někdo z ministerstva školství kritizuje svého zaměstnavatele.
Ještě zábavnější je, když jeden PC používá více lidí, tam pak střet zájmu může být ještě zajímavější.

Velký bratr má oči stále otevřené…