Předchozí příspěvek X.

Každý večer se snažíme scházet u nás v městečku, bud v parku, dívajíc se na letadla přistávající v nedalekém Gatwicku, nebo v ústí řeky Meadway, či u někoho z au-pairů.

Jdeme si tak po městě a najednou:
„Boha, počujem naozaj češtinu?“ Holka jako my, oči ji září i v srpnu.

A tak jsme poznali slovenku Gabi. Je již půl roku ve městě a nenašla kontakt na žádného z nás. Nevodí totiž děti do školy, stará se o malé miminko. Neumí moc anglicky, přítele má v Londýně, takže se vídají jen o víkendech.

Drží se nás jako klíště a nadruhý den již domlouváme bramborák party. Je to přesně tak, čeho si doma ani nevšimneš, po tom v cizině toužíš. I já se těšila na bramboráky. Nadruhý den jsme vzali brambory, česnek a Gábi měla i majoránku z domu. Šli jsme k Georgovi, doktoři měli službu.

Brambory jsme strouhali na struhadle. Docela fuška. Pivo se už chladilo.
Když jsme začali péct, spustil se fire alarm, tedy poplach, že v domě hoří. Doktoři okamžitě volali. Dnes je to úsměvné, tenkrát to byl stres. Houkání vyděsilo i sousedy.

Georgovy děti byly zvědavé, daly jsme jim ochutnat, ale zárověň jsme se báli, aby jim nebylo zle, přece jen si nejsem jista, zda i u nás dáváme bramboráky ani ne dvouletým dětem.

„Hmm to asi bude křupavé, viď? zkouší to Georgovy děti.
„Vypadá to dobře.“ Zvyšují intenzitu žebrání. A tak jsme se rozdělili.

Bramboráky mi chutnaly jako nejvíc v životě. Poté jsme sedli ven na zahradu a kochali se letním večerem. Jedno z dětí dostalo nápad. Přiběhlo s vodní pistolí a začala vostrá střelba. Bylo to příjemné zchlazení, tudíš jsem neutíkala, neběhala a zůstala v klidu. Avšak Tom dostal amok, jako když ho štípne vosa do prdele a to byla výzva pro malého Davida, šel po něm.

“ On mi zničil můj mejkap.“ nadával Tom.

Kouknu na něj a opravdu, Tomovi stékají po obličeji hnědé čůrky, sněhově bílé tričko už změnilo barvu. Tom odchází domů a má nejapné poznámky o negrech, naštěstí v češtině. A tak skončila jedna bramboráková party v černošské rodině.

Pochutnali jsme si taky na smaženém květáku, nacož děti koukali nevěřícně, hlavně když viděly jak strouhám starou francouzskou bagetu na struhadle.

Postupem času se systém českých a slovenských gastrovečerů vylepšil natolik, že jsme si pochutnávali na chlebu a utopencích, které jsme si nechali přivézt od jiných au pair.

Vrchol au – pair léta byla spontánní návštěva české hospody v Londýně, kde jsme si dali českou svíčkovou a gambrinus. Opět věc, která mnohé z nás napadne jen daleko od domova.