Předchozí příspěvek – VII.díl
Po necelém měsíci se dozvím, že můj kolega Tom, vůbec není Tom. Když mi to říkají děti, nevěřím, protože na dotaz, jak se tedy jmenuje mi neodpověděly.

Ptám se tedy i Toma a směje se. Neřekne nic. Tak to bude asi nějaká místní srandička.

Až třetí au-pair mi to vysvětlil.

„Jmenuje se Tom, protože je to jednoduchý na zapamatování.“

Tom se totiž jmenuje Rastislav. No a pro takového brita, ještě k tomu malého je to kámen úrazu jak na výslovnost, tak na paměť. Tzn. Rastislav je po celý čas v Anglii Tom.

Záhy poznám, že opravdu některá jména jsou těžko zapamatovatelná. Dle instrukcí zvoním jednoho dne na pan souseda, toho ze Srí Lanky.

Moc milý snědý a malý pán, v důchodu. Jenže tím jak je černý já nejsem schopná identifikovat věk. Představí se a pamatuji si prd. Ptám se ho ještě jednou, speluje mi jméno, začíná na A a má ještě snad 15 písmen, opět vím prd. Vzdávám to. Interně je to pro mě „pan Srí Lanka“. Až později si uvědomuji, že dělám to samé, co udělaly Rastislavovy děti.

Pan Srí Lanka se představí, posadíme se a přinese dvě piva, v deset dopoledne:
„Ty jsi z Čech, vy tam pijete pivo furt a máte ho prý nej na světě.“ Rozdělává pivo, než si stihnu hrát na dámu.

„Já pivo taky rád, ale můžu ho pít jen když není manželka doma, má strach, že jí pak umřu.“ Dodává.

„Proto jsem tak často na zahradě, tam v klidu popíjím.“ Směje se.

Povídáme si o tom, jak přišel do Anglie, o svých začátcích a o Srí Lance. Tohle léto bude vdávat dceru, budou dvě svatby, jeden týden anglická, druhá týden srílanská. Pomalu docházíme k úklidu. Jednou týden bych měla uklidit, komplet. Dům je o poznání více uklizen, v pořádku, přece jen tam již nežíjí děti. Všude po zdech fotky snědých dětí. Pan Srí Lanka má dvě dcery a syna. Syn se vrátil na Srí Lanku, studuje v Colombu a chce tam zůstat. Vidím jak to pana otce dojímá. Jednu dceru už v Anglii vdal a na tu druhou se chystá. Proto pěstuje na zahradě tolik kytek.

Uvědomuji si, že mi přináší pěkné lekce angličtiny, a hlavně Srí Lanské reálie.

Uklidím, i když skoro není co. Opět rozdělá pivo a ihned zaplatí. Později poznám, že je doma celé dny sám a rád si popovídá. O to více s cizinci, protože vzpomíná, jak on jako cizinec do Londýna přišel. Měl opravdu těžký začátek. Například s hledáním podnájmu, po telefonu jednání ok, jakmile ho viděli, přibouchli mu dveře před nosem. Vzpomíná…