K moři je malá paperback knížka. Příhodně nazvaná k moři, hodí se na přibalení k moři, či kamkoli jinam.

Petra Soukupová je mladá autorka, její prvotina byla navržena na Magnesii literu, Litera za prozu.

K moři pojednává o příbězích jedné rodiny, v delším časovém horizontu. Čtenáři tam určitě uvidí sebe, či členy své rodiny, možná se jim uleví, že problémy jsou všude, že v tom nejsou sami. Charaktery postav se časem mění, myšleno ve smyslu: Vše není takové jaké se na první pohled zdá.
Velmi důvěrně jsou zde popsány pocity dětí z rozvodu rodičů, pocity dětí smiřujících se s tím že jejich rodič najednou má svou rodinu, své jiné děti.

Velice citlivě zde je vylíčen problém, onemocnění dospívající dívky, která vyrůstá v neúplné rodině a má jakési psychické trauma, blok.

Co se mi nejvíce líbilo, je nadhled, jak časový, tak generační. Nakonci knihy jsme se dozvěděli o životě postav v dospělosti. Nejednoho čtenáře určitě napadne, že se jedná o autobiografii, protože tohle se jen tak nevymyslí.

Čte se jedním dechem. Dá se přečíst za víkend.

Z obalu knihy:

Před sto lety zahájila próza velkou výpravu za kulisy objektivní reality. Svoji pozornost upřeli moderní romanopisci k tomu, jak se realita jeví subjektivnímu vědomí, k vnitřním vesmírům lidských prožitků a lidské mysli. Svět přišel o iluzi celistvosti a jednoty. A román přišel o příběh, jehož kauzální logika byla relativizovanému světu moderní kultury cizí. Dnes, sto let poté, zažíváme opačný pohyb: hledá se příběh, hledá se epika, hledá se, jak svět opět uchopit v celku. Ve své první knize se k tomuto hledání originálním způsobem připojuje mladá – letos teprve šestadvacetiletá – prozaička Petra Soukupová, autorka románu K moři. Titulem, třídílnou kompozicí, změnami tempa i tématem rodinných vztahů v krizi připomíná román anglické spisovatelky Virginie Woolfové K majáku. Své vyprávění však Petra Soukupová vede jinak, ve znamení důsledné objektivizace. Na ploše nedlouhé, dvousetstránkové prózy zprostředkovává celá desetiletí života příslušníků dvou rodin postupně založených jedním otcem. Postupuje přitom metodou dějové synopse, kondenzované, holé epiky. Věcným jazykem, v krátkých větách a odstavcích referuje především o jednání postav, jejich subjektivní motivace i prožitky odkazuje jen mezi řádky. Ukazuje předmětné dění v přítomném čase, ale čas od času čtenáře zároveň informuje o tom, jaké bude mít jednání postav důsledky. Touha současného člověka po intenzivních a neokorávajících citových vztazích i jeho selhávání v zápasu o ně nabývají v důsledku toho v románu Petry Soukupové na dramatičnosti i na osudové, neodvratné naléhavosti.

Další knihy o kterých se zde psalo:
Rok kohouta

Potichu