„Pojďte s námi za pohádkou,“ vyzval nás plakát, a tak jsme šli ;-). Tedy šel jsem jen já a děti. K nám se pak připojily děti s kamarádem, jehož žena se i s Gabčou aktivně zapojila mezi pořadatele a na starost jim bylo přiděleno jedno stanoviště s úkolem. Gabčino stanoviště je níže zachyceno na videu :-).

Na samém počátku pochodu nám mírně sprchlo. Pak se ale vyčasilo, slunce ukázalo své paprsky a my si užívali téměř letního počasí.Jindy, by děti naříkaly, že je bolí nožičky, ale cesta s rozmanitými úkoly nás s nadšením posouvala k cíli.

Naše putování zpestřovaly kromě úkolů i cedule na nichž byl napsán na pokračování příběh o Jeníčkovi a Mařence. Každý kus příběhu v sobě obsahoval červeně podtržené slovo, které bylo potřeba zapsat do tajenky. Za malé děti toto dělali rodiče. V případě naší rodinky já.

Přesně v polovině naší cesty za pohádkou jsme přišli ke stanovišti, které měla na starost Gabča, která nás přivítala v kostýmu Makové panenky. Dětem dala za úkol zachránit motýla Emanuela z pavoučí sítě. Odvážní hrdinové se zavázanýma popř. zavřenýma očima šli podél provázku z červené vlny až k cíli, kde nahmatali plyšového motýla Emanuela.

Takto si s úkolem poradil Davídek.

A takto Lucinka.

Cestou se děti sdružovaly a navazovaly nová přátelství a upevňovaly vztahy se svými známými kamarády. Na fotečce Lucinka s Terezkou.

Samozřejmě mezi úkoly nemohla chybět klasika, jakou je skákáni v pytli.

Největší neplánovanou atrakcí celého pochodu byl objev dětského hřiště. Hřiště je přitáhlo jako magnet. Překonat tuto magnetickou sílu, aby jsme mohli pokračovat dál byl pak téměř nadlidský úkol.

Jako nejhezčí úkol osobně shodně s dětmi hodnotím zdobení nafukovacích balonků. Sem tam některému dítku balonek praskl, takže muselo začít od začátku.

Zde jsou výtvory Davídka a Lucinky.

V cíli pak na děti čekala v perníkové chaloupce ježibaba s výbornými perníčky, které napekly šikovné maminky, diplom a odměny.

A také další dětské hřiště, s ohněm a možností opéct si buřty.

Na samém závěru pochodu nás čekalo přímo čarodějné překvapení, kdy zprvu drobné mrholení, které některým tatínkům v pláštěnkách nezabránilo opéct buřtík, bohužel vystřídal silný vítr, který rozmetal podtácky až po krupobití, které nás vyhnalo z úkrytu pod slunečníky do přilehlé hospůdky. Samozřejmě jsem si nestěžoval a nějaké to pivko si dal. Dětem jsme pak objednali čaje na zahřátí.

Jak jsem se nakonec od pořadatelů dozvěděl, pochodu se zúčastnilo asi sedmdesát dospělých a okolo devadesáti dětí. Myslím, že na malou obec i vzhledem k počasí je to úspěch, takže pořadatelům díky a zase příští rok :-).