Každý tu „frázi“, „ … hodně zdraví …“, v přáních druhým známe a hojně ji používáme. Kolikrát ji ale přikládáme tolik významu kolik bychom měli? Občas ano, občas zdraví přejeme skutečně s plným vědomím a přáním člověku, který po zdravotní stránce nevypadá nejlépe. Ale co těm první napohled zdravým?

„Hodně zdraví, štěstí a osobních úspěchů, …“, odříkáváme jim mechanicky rychle za sebou a těšíme se, co po přání přijde. Oslava, přípitek a v případě přání opačnému pohlaví pusa. Na zdraví, které jsme mezi ostatními přáními odříkali již nijak nemyslíme. S přání zdraví se nám stalo klišé a přitom zdraví je to nejcennější co máme.

A proč o tom vlastně píšu? Ještě ve středu jsem byl plný sil. Celý svět měl ostré obrysy a já v něm pevné místo. Čtvrteční ráno už bylo jiné. Probudil jsem se jaksi unavený, trošku malátný. No, nic, bude to dobré řekl jsem si a vypravil jsem se do práce. Kolem desáté jsem ale věděl, že to dobré nebude. Pustila se do mě zimnice, nebyl jsem schopen nic dělat. Domluvil jsem si tedy na konec dne a pátek dovču a vypravil se vyležet se domů. Po příjezdu domů jsem si naměřil teplotu 39,7. Celý čtvrtek, pátek a část soboty jsem pak proležel. Nemohl jsem ani k počítači jak mi bylo špatně a to je už co říct ;-).

Jak jsem tak nemohoucí ležel, přemýšlel jsem o zdraví a o tom, jak je důležité. Vždyť bez zdraví jsem nemohl nic. Nešlo mi pořádně vstát. Nešlo mi číst. Nešlo mi psát. Nešlo mi prostě dělat nic moc smysluplného, čemu se za normálnímu zdraví věnuji. Bez zdraví tedy není nic, se zdravím pak jde vše.

Nyní je mi už o něco lépe a i když si za chvílí zas půjdu lehnout, doufám, že se do pondělí dám natolik dohromady, že začnu opět normálně fungovat. A možná že i ze samé radosti plného zdraví napíši pohádku zdraví nad zlato, nebo k jejímu napsání tímto příspěvkem někoho inspiruji.

Jaké máte se zdravím a jeho významem v životě zkušenosti vy?

Na závěr tohoto zdravotního příspěvku bych rád poděkoval své ženě Gabče za obětavost s kterou se o mě v době mé tělesné neschopnosti starala. Díky.