Ačkoli jsem se ve svém článku O vánočních přáních poněkud rozčilovala nad vánočními sms a email spamem, musím říci, že mě přece jen jeden potěšil a hlavně něco nového přinesl.

Loni touto dobou jsem navštěvovala Kurz tvůrčího psaní, nejprve on-line a pak „opravdově“. Nyní právě o Vánocích některý z účastníků poslal své přání na úplně všechny kurzisty, současné i bývalé. Nevadilo mi to, alespoň mě to přivedlo k zamyšlení a zavzpomínání. V zápětí přišla na všechny kurzisty nabídka s novými kurzy, která opravdu stojí za zamyšlení. A třetím obohacením byl následující e-mail od taktéž neznámé kurzistky.

Zdravím všechny
a troufale (leč s malou dušičkou…) připojuji odkaz na stránky, kde je uveřejněný můj literární pokus – deník, který jsem začala psát na Letní škole v Makarské. Jde o prvních deset stran A4, celkově toho mám asi sedmdesát stránek. Jmenuje se to Letní škola tvůrčího psaní…..
Jsou to internetové stránky nakladatelství Motto, rubrika Příběhy čtenářů, takže by to možná mohla být i inspirace pro ty, kteří o této možnosti prezentovat svoje psaní nevědí.

Čtení se mi zdálo zajímavé. Jedná se o velice milé, roztomilé, něžné, počtení. I když se jednalo o deníček z Letní školy, viditelně autorka vzpomíná na dětství, mládí a členy své rodiny. Text taktéž přibližuje, jak taková letní škola tvůrčího psaní probíhá. Myslím tím samotná škola – výuka, ale i čas po škole. Vše je protkáno upřímným otevřeným humorem.

I vy můžete vyjádřit svůj názor na výtvor paní Renaty, přímo pod její příspěvek. Bude vám za to vděčná.

Jelikož se mě už několik známých i neznámých lidí ptalo na kurzy tvůrčího psaní, rozhodla jsem se o tom pár slov napsat.
Podrobně popsané možnosti kurzů, o kterých budu psát a píše i výše zmiňovaná kurzistka najdete na www.scenare.cz. Určitě ale existují i další kurzy tvůrčího psaní, ať už večerní, tak víkendové a prázdninové. Zkuste najít na internetu.

Nejprve jsem „chodila“ do on-line kurzu. Probíhá na bázi dopisování si s paní učitelkou. Kurzista dostane on-line přístup k výukovým materiálům, kde je jak teorie, tak ukázky typu co je špatně a co je dobře. Po prostudování lekce vypracuje úkol. Úkolem je napsat probíraný literární útvar. Například reportáž, fejeton, povídku, námět, dialog,… Paní lektorka má cca 7 dní na to, aby úkol okomentovala, případně doporučila, co a jak přepsat, doplnit,….

Později jsem navštěvovala Velký kurz tvůrčího psaní, který mi přišel zajímavější, protože člověk mohl poznat „konkurenci“. Na kurzu jsme se sešli velmi rozmanitá skupina, musím podotknout, že se nejedná pouze o ženskou záležitost, naše skupina byla pohlavně vyrovnaná. Vesměs to byli lidé, kteří už něco napsali, někteří i publikovali, další to potřebovali ke své práci. Věk kurzistů byl taktéž všehosměs. Ideální.

Na kurzu jsme probírali teorii, rozebírali jsme naše výtvory, dostala se nám tak kritika nejen od paní učitelky, ale i z řad kurzistů. Ráda jsem poslouchala výtvory kolegů, a musím říci, že každý měl svůj styl, svoje téma, své kouzlo. Na koho nevyšla řada při hodině, mohl poslat svůj výtvor k ohodnocení. Hodnocení se tedy dočkal každý, kdo o to stál.
Část kurzu byla literárně publicistická, druhá část byla filmová tvorba. tam jsme si i pouštěli film, všímali si dialogů,…

Kurz probíhal od února do června. Jednou týdně, v Praze na Chodově, ve večerních hodinách. Součástí kurzu se pro pár jedinců stala i návštěva restaurace, kam s námi většinou šla i paní učitelka. Musím říci, že i tato setkání a debaty byla velice přínosná. Kolegové se svěřovali co komu jde psát, nejde psát, jaké mají spisovatelské rituály, hodně vyprávění ze zákulisí televizní tvorby jsme vyslechli i od paní učitelky.

V té době jsem vnímala jako nevýhodu, že se paní učitelka často rozmluvila a rozvyprávěla až moc, nebyl problém odbočit od tématu a dostat se do milých i nemilých historek, které prožila. Dnes to vidím jinak, šlo o přiblížení prostředí, které mnoho z nás nikdy nepozná. Možná to ale některé odradilo, a tak se stalo, že místo cca 20ti lidí, nás to dochodilo cca polovina. Že je to byla pro nás, otrkané žáky veliká výhoda, to asi tušíte. Tak pokud začnete chodit, nelekejte se na první hodině, že vás je moc a nedostane se na vás řada, když budete chtít, řada se na vás dostane vždy. Je to opět o přístupu každého z nás, kdo chce kam, pomozme mu tam.