5 března, 2007 
LuFa Vždycky když se dívám na detektivní, či jinak po dějové stránce zajímavý film, přemýšlím, jaké pravidlo reálného světa bylo porušeno, že se hlavním hrdinům povedlo to, co se jim povedlo. U dobrého filmu není toto porušení pravidla na první pohled zřejmé, a tak si kolikrát ani neuvědomíme, že se kladní, či záporní hrdinové chovali abnormálně podivně. Prostředí a jejich okolí k nim bylo neuvěřitelně přátelské a sled událostí jim až nepřirozeně pomáhal. Tolik, ale filmový svět.
Průšvih nastane, když se některý takový, mysl zastírající, falešný přístup aplikuje v reálném světě. Případů takového falešného zastírání skutečnosti najdeme dnes mnoho. Jedním z těchto případů je i často zmiňované sdělení o tom, jak kopírování muziky nehorázně okrádá hudebníky a tím zabíjí hudbu. Zkusil jsem se tedy zamyslet, a odhalit, v čem se toto tvrzení vymyká normálu a proč je tak málo lidí schopno přijmout, že kopírováním žádného hudebníka neokrádá a jeho tvorbu nezabíjí.
Pro to, abych se tohoto porušení něčeho běžného, co se v případu kopírovaní muziky a drzého chování ochranných autorských svazů týká dopátral, představil jsem si, jak by vše kolem muziku mělo vypadat v mantinelech běžného života.
Ideální stav – živnost hudebníků a spol.
1) Textař, skladatel, zpěvák, hudební skupina dají do hromady pár písniček a secvičí je spolu k produkci.
2) Někdo z okolí kapely, nebo manažer zajistí hudebnímu uskupení vystoupení.
3) Z vystoupení má kapela, manažer, její okolí příjem. Příjem je úměrný kvalitě produkce, kterou hudebníci produkují. Při mnoha lidech na koncertu nejde o zanedbatelný příjem, takže veřejně vystoupení bude v mnoha případech převyšovat průměrnou mzdu.
4) Čím více koncertů, vystoupení hudebníci odehrají, tím více peněz budou mít. Rozhodně pokud budou hudebníci schopní, nebudou hudebníci oproti normálním pracujícím lidem nijak v nevýhodě.
5a) Pokud si muzikanti chtějí zajistit další publicitu. Zajdou za vydavatelstvím, u kterého za poplatek natočí hudební album, které začnou prodávat. Mimo svých koncertů mohou album nabídnout i do veřejného prodeje a o část zisku z alba se podělit s prodejcem
5b) Pokud je kapela velmi dobrá a je jisté, že nahrané album se bude dopředu dobře prodávat, osloví hudební nakladatelství kapelu, zaplatí jim peníze, a album vydá ze své iniciativy. Sámo si pak nějakou vydělanou část s prodaných kusů nechá.
6) Pokud budou hudebníci dobří, projeví o jejich vystoupení zájem i jiná média. Televize, rozhlas, časopisy ….. . Každé z těchto médií jim za produkci zaplatí.
7) Kapela dál prodává reklamní předměty a podobně, čím si zajistí další příjem.
Tolik zjednodušeně vše. Jistě jsem na mnoho věcí zapomněl, ale nevidím nijaký silný důvod, proč by to takto nemělo fungovat. Výsledkem by mělo být, že muzikanti pracují a za svou práci mají mzdu přímo úměrnou svému výkonu. Asi bude pravdou, že mnozí z nich se při tomto stavu nebudou topit v miliónech, ale strádat taktéž nebudou. Navíc žádný průzkum dnes ještě neukázal, že kopírovaní muziky a tak rapidně snižuje účast návštěvníků na koncertech.
Ochrana duševního (hudebníkova) vlastnictví
Je jasné, že jako vždy se najdou nejrůznější vykukové, kteří chtějí zbohatnout na cizí práci. V případě hudebníku tak hrozí, že se najde někdo, kdo jejich práci bude množit, veřejně prodávat a shrábne tak celý zisk. Hudebník a vydavatelství z této činnosti nebudou mít nic. V tomto případě je jasné, že takovéto chování správné není, jde o jednoznačné okrádání hudebníka a musí se mu zabránit. Přeci jen vymyslet chytlavou písničku, k tomu napsat dobrou muziku není jen tak a chce to talent.
Na druhou stranu, pokud si obyčejný člověk pořídí kopii pro sebe, nebo své okolí a nijak se na tom nesnaží vydělat, mělo by být vše v pořádku. Přeci jen, takovému člověku jde jen o to, aby své okolí seznámil s nějakou dobrou skupinou, muzikou, kterou neznají. Efektem takového chování může být, že člověk, který získal nahrávku za cenu nosiče a nahrávka se mu bude líbit, využije první možnosti kdy bude moc zajít na koncert kapely a tak vystoupení, z něhož mají hudebníci příjmy podpořit. Na koncertu si takový člověk ostatně může zakoupit i originální CD.
Vsugerovaná představa vysokých příjmů hudebníků
Za ideálního stavu, který jsem popsal výše se z mnoha hudebníku nestanou milionáři. Zisky vydavatelství a dalších lidí kteří se kolem muziky motají budou nižší. Ne však na hranici životního minima, ale vždy nad průměrem.
Bohužel, tak nějak si většina obyčejných lidí nechala vsugerovat a přistoupila na hru a pravidlo, které říká, že muzikant musí být bohatý a pokud si měsíčně nepřijde minimálně na šesticiferný příjem je chudý. Stejně tak je to i s vydavatelstvími, jen příjmy by měli být minimálně o řád vyšší.
Protože za normálního stavu není možno takto vysokých příjmů hudebníků a vydavatelstvích dosáhnout, vymysleli se následující zvrácenosti, na které by se mělo přistoupit:
1) Ač za produkci zaplatí hudebníkům televize, rozhlas, či jiná média, jsou od koncových uživatelů, v tomto případě právnických osob vybírány další poplatky.
2) Poplatky jsou vybírány za každé médium, zařízení, na které jdou ukládat, přehrávat a reprodukovat multimediální data.
3) Poplatky se vybírají z každého veřejného vystoupení kohokoliv.
Zřejmě těchto zvráceností, které se vymykají běžnému světu bude možná víc, ale i z těch uvedených, která mi jsou známé, jsou celkem slušné, neoprávněné příjmy. Navíc tyto příjmy nejdou všem hudebníkům, ale pouze několika málo vyvoleným, jejichž tvorba navíc nemusí být ani nijak zvlášť kvalitní.
Co mě ještě u tohoto bodu zaráží je drzost, jednu věc zpoplatňovat několikrát. Ono nestačí, že kolikrát dostane hudební zaplaceno za to, že jeho tvorbu odvysílá televize. On se musí poplatek vybrat ještě od každé přijímač vlastnící právnické osoby. V běžném světě není normální, aby někdo něco vyrobil a pak za to ještě mnohokrát požadoval peníze. Jak absurdně by vypadala situace, když zaměstnanci společnosti Škoda auto, vyrábí auta a pak chodí po ulici a od každého chodce, který auto škoda mohl spatřit vybírají stále nové a nové poplatky.
Návrat k ideálnímu stavu
Pokud by se odbourala vsugerovaná představa o nutnosti vysokých příjmů v hudebním průmyslu a celé hudební odvětví se navrátilo k ideálnímu stavu, popsanému výše, nic hrozného by se nestalo, navíc muzice samotné by to velmi prospělo. Posluchači by se daleko snáz dostali k nové muzice. Jejich obzor by se rapidně rozšířil. Kvalitní hudebníci by daleko snáz vynikli. Z tohoto důvodu jsem za návrat k ideálnímu stavu, kdy hudebník má od svých posluchačů to, co si skutečně zaslouží.
Zveřejněno v
Jseš si jist, že Tebou popisovaný ideální stav je opravdu ideální? Není to náhodou ten současný? Ptal ses nějakých kapel?
to hurri: 100% jistý, jinak bych to nepsal :-). Dnešní stav, který zabijí, tlačí k zemi, mnoho hudebníků a tím i hudbu skutečně není ideální.
A co na to hudebníci? Pokud tu nějaký je, má možnost se vyjádřit. Díky.
Ahoj Lukasi,
nezlob se, ale trochu si to idealizujes.
Autorsky zakon bezesporu muzice neprospiva, ale stoji na nem showbusiness, bez ktereho by dnesni vetsinova muzika neexistovala.
Autorsky zakon podporuje libivost.
Problem autorskych prav velmi souvisi s technikou, zacalo to cca pred sto lety. Prvni naznak bylo vydavani levnych popularnich notovych edic, kdy autor vydal pisen a dostal za to penize podle toho jak se prodavalo. Na tom neni nic spatneho, ale v konecnem dusledku se ze skladani stal obchod. A psalo podle poptavky, cim vic prodas, tim vic mas. A co se nejlepe proda? Takze vznikla umela lidovka. Um ca um ca um ca.
Prisel gramofon a vzikla propast mezi hudebnikem a posluchacem. Gramofon hraje a muzikant nedostal ani korunu. A navic prisel o kseft.
A mame tady radio, nejdrive nazivo ale pak jede ze zaznamu. A muzikant prisel o dalsi kseft.
Prichazi dalsi rana magnetofon, ktery umi nahravat. Nahravky se zacinaji kopirovat. Ono to slo i pred tim, treba na rentgenove snimky, ale tohle bylo jednoduche.
No a posledni krok je internet a digitalni zaznam zvuku. Nyni se clovek muze dostat az do stavu, ze kopie muze byt lepsi nez original a mit ji drive nez vubec vyjde. Uff :)
Je to vyvoj, ktery oddelil od sebe hudebnika a posluchace. A casto se ti dva ani nikdy nepotkaji. Mezi nimi stoji zprostredkovatel, ktery se na tom snazi vydelat. Rekl by jsi, ze ho netreba. Ale odkud znas kapely, ktery poslouchas? To byla drina, aby se o nich vedelo. A o tohle jde.
Pokud to zboris, zboris celou soucasnou muziku, ktera je postavena na principu vseobecne libivosti. A vetsina lidi prave takovou muziku chce.
Dobra muzika se da delat z dotaci, z vlastnich penez nebo z ma sveho mecenase. Tezko ziska tu spravnou davovou podporu (a jsou vyjimky).
Zajimave bude, co se stane tim dalsim technologickym zlomem. Ja osobne tusim, ze to budou sluzby jako je last.fm. Tady se snizuje prave uloha toho zprostredkovatele. Zprostredkovatelem se stava posluchac posluchaci a dela to zdarma. Takze pak mam sanci narazit na skvelou Peruanskou zpevacku (pravda je ovsem to, ze ma smlouvu s dobrou agenturou a diky ni natocila to CD a agentura vrazila penize do jeji propagace).
Je to spirala?
Ano!
Ahoj Jirko,
neboj, určitě se nezlobím a děkuji za hezký komentář. Nicméně s tvým komentářem mohu souhlasit pouze za předpokladu, když jako bernou minci pro kvalitu a nezbytné fungování hudebníku vezmu existenci showbusinessu a mnohamiliónových výdělků.
Ze svého pohledu a toho, co jsem již napsal, toto neberu. Přestože, jak píšeš, existuje gramofon, rádio, a další zvuk přenášející přístroje, nic z toho nevylučuje to, aby hudebník vystupoval živě. Čím aktivnější pak hudebních v kontaktu s posluchači bude, tím se propast mezi ním a posluchači, o které píšeš, bude zmenšovat.
Jinak k zamyšlení, nedávno jsem kdesi četl rozhovor s managerem mladé zpěvačky Evy Farné. Její hudbu neznám, k ní se tedy vyjadřovat nebudu, co mě však v rozhovoru zaujalo, byla slova jejího managera, který její start vyčíslil na statisíce. V té chvíli jsem si řekl, pokud má člověk peníze, asi nebude problém udělat hvězdu z kohokoliv, kdo alespoň něco zazpívá.
Je toto správně? Myslím, že není. Je mnoho dobrých hudebníků, kteří svého investora nenajdou a pak tak díky showbusinessu zůstávají ve stínu třeba i méně nadaných, kteří však měli to štěstí, že svého investora našli.
no s možností současné techniky nemusí umět ani zpívat, stačí když dobře vypadá
Co se tyce koncertu, tak to je o nicem. Takovy klub cca pro 50 platicich pri vysokem vstupnem (200kc) ti da 10 000 kc. Polovinu si vezme klub. Zustava 5000 kc. Odecteme cestaky a diety (2 auta, 100km). Zustava 2500 kc. Uz to nebudu komplikovat, tak to rozdelime. 600 kc na hlavu. Pri 20 koncertech za mesic 12 000 kc. Zlaty dul? Tusis kolik stoji nastroje a aparatura?
Takze spatky k showbusinessu. Vsichni tim pohrdaji, ale bez nej si to tezko predstavis. Podivej treba na konkurz na superstar, je tam nekolik tisic lidi, ktere musis slyset a jako jehlu v kupce sena mezi nima hledas nekoho kdo umi zpivat. To same bezi na pozadi soucasne hudby at si to pripustis nebo ne. Nekdo tridi a vybira a dopredu posouva to co povazuje za dobre (pro vetsinoveho posluchace) aby na tom vydelal. Pokud tohle zrusis, budes ve stavu jako by na zacatku superstar, tisic lidi a nekde mezi nima snad nekdo neco umi. Clovek pohodlny (vetsinovy) se tim probirat nebude. Proste chce at to nekdo udela za nej. Tady showbusiness jen odpovida na to lidi chteji. A vydelava na tom.
Co takovi Beatles? Jak se to stane, ze je dnes vsichni znaji? Byl jeden chlapek, jmenem Brian Epstein, ktery z party chuliganu udelal hvezdy. A na zacatku to nemel jednoduche. Sance, ze bys je nasel mezi temi tisici jinych je miziva.
Obavam se, ze kdybys opravdu domyslel dusledky zruseni autorskych prav, tak te vetsina lidi utluce :). Vetsina lidi chce hudbu jednoduchou, cte blesk a voli velke strany. Neni to moje krevni skupina, ale je to tak.
A jen pro jistotu dodavam, ze nejsem priznivcem organizace OSA. (Bush ji temer oznacil za teroristickou organizaci – OSA ZLA ;))
Na tvou otazku je-li to spravne?
proste idealne musis mit talent, pili a stesti. Je to hra.
Takze zbourani soucasneho systemu nestaci, vymysli neco jineho.
to Jiří Vrba:
Díky za další bezvadný příspěvek k problematice.
> Pri 20 koncertech za mesic 12 000 kc. Zlaty dul?
> Tusis kolik stoji nastroje a aparatura?
Tuším :-). 12 000 Kc jsem nikdy jako zlatý důl neuváděl. A protože v těch 12 000,- , co uvádíš, nejsou zahrnuty ani náklady na aparaturu, nástroje a jiné výdaje např. daně, je to fakt málo. Pokud ale takový průměrný hudebník vydělá o pár tisíc více, pak myslím, že to bude v pořádku. Schopnější hudebník pak vydělá více. Méně schopný pak méně.
Tebou zmiňované superstár mě žíly netrhají. Jako divák jsem je nesledoval a žiji. Jediné, co jsem ze superstár zaznamenal byl objev Anety Langerové. U té si ale myslím, že by se dřív, nebo později na české scéně objevila i bez superstár.
Stejně tak by mi asi nechyběli ani Beatles. V mých uších a mozku by se třeba dostalo místo jiné kapele. Tolik asi vše, co by se stalo, kdybych Beatles neznal.
Co se týká rušení autorských práv, to nechci ani já. Autorská prává samozřejmě zachovat. Pouze bych zrušil výběry některých nesmyslných poplatků.
Ten priklad se superstar neni o te soutezi, ale je na tom dobre videt ten dav na zacatku a kvalita zajemcu a pak nakonci vidis vysledek. Moje deti to sledovaly. Klidne muzu dat jiny priklad: Flickr. Hromada fotek, ale najdi mezi nimi kvalitni. Neskutecna drina.
Beatles by ti nechybeli? Ta kapela ovlivnila temer vse co prislo po ni :)
Ale pojdme k autorskym pravum. Co by jsi zrusil?
Jirka Vrba:
Co se Superstár (nesledoval jsem) a Flickru (nevyužívám) týká, nemyslím si, že skutečný dobrý hudebník a fotograf by zrovna tyto služby k svému prosazení a dosažení nějaké kvality potřebovali.
Beatles by mi fakt nechyběli. Jsem toho názoru, že pokud by nebyli oni, byl by někdo jiný. Možná ne v takové masovosti, ale byl. Vývoj se nedá zastavit.
No a stejně jako Beatles by mi ani nechyběl Elvis a další. Prostě, s čím se člověk nesetká, to mu nemůže chybět.
Nakonec k autorkým právům. Skutečně si nejsim vědom, že bych z nich něco chtěl rušit. Právo na dílo náleží autorovi. Takže vše je spíš o nesmyslných restrikcích ochraných autorských svázů a autorském zákonu, který tyto nesmyslnosti podporuje a uzákonuje.
Takže co mi vadí. Osobně se mě dotýkají poplatky z médii, která používám na zálohování svých osobních dat. Dále poplatek z tiskárny a pod.
Další nesmyslností je DRM ochrana. Jako uživatel Linuxu nemohu využívat služeb i-legalne.cz, o2 atd.
No a v tomto duchu bych mohl pokračovat.
Tak asi tak :-).
Vis jak OSA rozdeluje penize? Zjednodusune existuje cast penez, kde se da urcit komu patri a cast penez, kde se to urcit neda. Tam kde se to urcit da celkem logicky je dostane autor a zbytek se deli mezi vsechny registrovane autory.
Neurcitelne penize pochazi napr. z tebou kritizovanych poplatku za media. Tedy pokud bych se jakou autor stal clenem OSA a vyridil si konecne ohlasky na svoje veci, pak bych z techto penez cerpal. Hrani autori odtud cerpaji vice. Takze to zrus, a tebou obhajovani nebohati muzikanti budou mit mene. Tem bohatym vynese dost ten prvni balik, protoze jejich veci se hrajou.
Nerikam, ze ten stav je idealni, neni. Ale zkus vymyslet neco noveho a funkcniho :)
P.S.: trochu provokuju, ale tohle me zajima. Chce to zmenu …
to Jirka Vrba:
Takže Jirko otázka na tělo :-). Jak jsem z předchozích řádků a tvého webu (líbí se mi, přidal jsem si ho do odkazů na stránku :-)) pochopil, jsi muzikant a hraješ v kapele. Kapela není zřejmě tvůj hlavní zdroj příjmů. Ale muziku máš rád, aktivně se na jeji tvorbě podílíš a přesto žiješ. Z posledního příspěvku jsem pak pochopil, že zřejmě nejsi registrovaný ani v OSA.
Takže jak je možné, že muziku tvoříš, zřejmě budeš tvořit dál a přesto nejsi pod hranicí životního minima. Nebo snad ano?
Jak do konkrétně tvé tvorby vstupují autorské svazy?
Ptám se především proto, že mě to zajímá.
Tak jsem se konečně pročetl až na konec tohoto dialogu. Nechci být soudcem (ani bych nemohl), ale svůj názor přidám.
Hudebník (textař, herec, skladatel…) by mělo být povolání jako každé jiné a ne zvláštními zákony privilegované. Pokud hudebník napíše nějakou skladbu a tu zveřejní, dostane za ni zaplaceno a je jedno, jestli na koncertě, od vydavatele nebo nějakého média. Pokud je dobrý a šikovný, prodá jednu skladbu víckrát a pokaždé za ni dostane zaplaceno. A tady by podle mého názoru mělo skončit placení. Ať napíše další dobrou skladbu a zase ji prodá a dostane za ni zaplaceno. Kolik dobrých a prodaných skladeb, takový příjem hudebníka. Zveřejněním skladby by podle mne placení mělo skončit, protože co je veřejné je logicky volně dostupné (viz. veřejná schůze dostupná volně komukoliv).
Zpoplatňovat úložná média, tiskárny, vypalovačky a podobné zařízení je nehoráznost, protože automaticky předpokládá, že každý uživatel těchto produktů je zloděj, který vykrádá duševní vlastnictví autorů. Kde je potom presumpce neviny? A navíc, když si stáhnu a vypálím na takové zpoplatněné médium např. U2, dostane příslušnou část mnou zaplaceného poplatku skutečně kapela U2, nebo ho shrábne s prominutím Vondráčková a Gott? Za co? Já přece Vondráčkovou s Gottem vůbec neposlouchám, tak za co jim mám platit? Já bych taky chtěl mít z každého koncertu Gotta a Vondráčkové nějaké procento, tak proč je nemám, když oni mají ze mě?
Asi to nemá smysl, na internetu i jinde se to řešilo milionkrát z hlediska právního, lidského, etického i logického a stejně se nic nezměnilo. Jenom mě neskutečně štve ta bezmocnost nad tím, že sám nemůžu rozhodnout o tom, za co utratím své těžce a poctivě vydělané peníze. Proč, když si chci koupit CD, tak k tomu musím zaplatit Vondráčkové oběd? :-(
Ahoj Lukasi,
ja si tvorim tak, jak chci a nezivim se muzikou. Bavi me to a to a uzivam si. Pro to co delam zadnou OSA nepotrebuji. Jina situace je ale pokud se hudbou zivis. Chapu, ze uznavany autor potrebuje ochranu, protoze na jeho plagiatech by si kdokoliv mohl postavit zivnost.
Pro Tombu :)
Nazor, ze by se pisen mela platit jednou zni opodstatnene, ale kdo by ji platil? A komu? Jsou veci, ktere hraje mnoho kapel. To by nefungovalo.
Problem je v tom, ze pokud upeces rohlik, tak ho prodas jednou, protoze podruhe uz ho nemas. Skladbu nemuzu takhle prodat, to by se musela stat majetkem kupujiciho.
No a kdyz si koupis CD, tak pani Vondrackova si si to zase tak neuzije, z OSA asi moc penez nema, jako interpret ma z Intergramu a nejsou to tak lehce vydelane penize. Tak ji to trochu prej :)
A
Ahoj Lukasi,
jeste jedna vec me k tomuto tematu napada. On ten problem je spise v tom, ze vydavatelstvi se chovaji trochu jako kartel. V normalni ekonomice te konkurence nuti snizovat cenu. U vyroby hudby (stredni proud se jinak neda nazvat) mas pri velke serii zisk podstatne vyssi nez naklady. Tedy mela by existovat firma, ktera se spokoji s nizsim ziskem. A tady je dira. Ona neni, autori i interpreti maji podepsane smlouvy, ktere konkurenci brani.
J.