Tak jsme se konečně dočkali. Nová okna jsme doma začali vážně řešit zhruba v září (Gabča už samozřejmě o nových oknech básnila mnohem, mnohem dříve.), kdy přišel děda s konkrétním návrhem, že má firmu, která nám je okna schopna vcelku rychle za rozumný peníz udělat. Proč ne, řekl jsem a s novými okny souhlasil. Gabča byla ráda a já ostatně taky, že se veškeré zařizování přenáší na dědu.

Zhruba v polovině října mi žena volala do práce, že je u nás nějaký chlapík, který chce změřit naše současná okna. Přišel neohlášen, Gabča tomu moc ráda nebyla, ale co už, okna chce, tak se musí lecos překousnout. Náš řemeslník, náš pán.

První termín výměny oken jsme měli nahlášen na začátek prosince. Bohužel z něho sešlo a byl přesunut těsně před Štědrý den. To se nám nelíbilo, ale ok. Pořád lepší než nic. Naštěstí i tento termín zkrachoval a byl přesunut na leden. Potom byl termín stanoven a odvolán ještě několikrát. To už nám trpělivost pomalu docházela. Mít několikrát vyklizený byt, čekat, že se začnou práce na oknech o ono nic, není se dvěma dětmi nic příjemného. Nakonec jsme se tento čtvrtek dočkali.

Den před započetím prací jsme vše přikryli igelitem.

Potom se nanosilo nářadí a začlo se dělat. V době vysazování a nasazování oken jsem byl v práci, tak foto nemám. Odborný dohled dělal děda. Tímto mu díky.

Večer, když jsem se vrátil z práce, byla už okna nasazena. Chyběl parapet.

Něco nepořádku bylo, ale dle toho co jsem slýchali od známých to nebylo zas tak hrozné. V tomto řemeslníkům díky.

V pátek se pak nasadily chybějící parapety a namontovaly žaluzie.

A toto je výsledek.

První naše dojmy jsou teď z oken kladné, tak snad nám to vydrží. Jediné co mi nyní dělá starost jsou Gabčina slova, ve kterých vyjádřila přání, pořídit si novou kuchyň :-(. Ach ty ženy :-).