Lukáš Faltýnek a autoři

Bylo v tom něco, no, nepřirozenýho. Teda v ní. Ne, ve všem. Divím se, že na to za ty roky nikdo nepřišel, ale ne nadarmo se říká, že sex a vše co s ním souvisí lidi dokonale oslepuje. Jak chlap vidí obnaženou pohlednou ženskou s vyvalenou pipinou, začíná myslet čůrákem. Co na tom, že se kolem něj dějou věci víc než podivný. Ničeho si nevšimne.

Těch pár let, co Jariya, její jméno jsem se dozvěděl později, bez nijakého významného povšimnutí vystupovala v jednom z špinavých ilegálních klubů vykřičené čtvrti města andělů, Bangkoku, nechť je toho důkazem. Nebýt mě, snad by tam i vědou neobjevená chcípla. Neskutečný.

V porovnání s ostatními účinkujícími děvčaty, Jariya, svým pohlcovacím číslem nijak nevynikala. Žena s sebevětší píčou dnes nikoho neohromí. Může si tam nacpat klidně chobot ze slona, ale pokud ho nedostane ven, je to o ničem.

O dost zajímavější se nadrženýmu zahraničnímu obecenstvu zdála vystoupení děvčat, která pičkou kouřila cigárka, vstřelovala pingpongové míčky do připravených skleniček, po obecenstvu střílela banány, neoholeným pánům poskytla dostatek žiletek pro oholení a přítomným zamilovaným párům vytáhla tu a tam z onoho svého místa neřesti a vzrušení nádhernou a voňavou květinku.

Ne však mě. Číslo Jaryi mě ohromilo. Na iluzionistku byla moc prostá. Obyčejná chudá dívka s pohnutým osudem. V životě nepřekročila práh své rodné vesnice a později Patpongu.

Nějak to ale dělat musela? Těch rozměrných rozmanitých předmětů, co do sebe dostala a žádný z nich nevydala zpět.

Nebyla erotická, byla extrémně nenasytná. Pokud nešlo o iluzi, vymykala se zcela přírodním zákonům. To mě zajímalo. Musel jsem tomu přijít na kloub, musel jsem ji prozkoumat.

Porno show skončila. Jeviště, dá-li se tak vyvýšený parket nazvat, obsadily sličné go-go tanečnice. Vystupující dívky se rozešly mezi dychtivé obecenstvo. Pátral jsem po Jariyi. Jako jediná chyběla.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

3 komentářů

„Tak ukaž co máš,“ spustili jsme bez pozdravu s Pepinem na Kočku, sotva dorazil na plácek. Staré, ničím nerušené místo kousek za centrem, jak jsme mu přezdívali. Nemohli jsme se dočkat. Sliboval něco fantastického, ale dělal drahoty. Do telefonu nechtěl mluvit. Prej až na místě.

„Čekáte dlouho?“

„Jo.“

Usmál se, odpověď ho potěšila. „Pojďte,“ ukázal na vrak tráboše, který stál na kraji plácku a zamířil k němu. Bokem se posadil na místo řidiče. My zůstali stát před ním. Pravou rukou si otevřel kapsu od košile a vytáhl malý několikrát přeložený obal od žvejkačky. Letmo jsme se na sebe s Pepinem podívali, nic nám to neříkalo. Kočka mlčel. Upřeně se díval před sebe. Po chvíli sklopil zrak na ruce a obal začal nervózně rozdělávat. Mírně se mu třásly. Nás si při tom vůbec nevšímal. Jako bychom byli vzduch. Takového jsme ho už dlouho nezažili. Konečně odstranil poslední přehyb. Teprve teď nám to s Pepinem došlo. Něco takového jsme fakt nečekali.

Matně mi v hlavě vyvstal obraz z doby tak před deseti lety. Tenkrát nám Kočka do bunkru přinesl pár cigaret. Byl o rok starší. Vyznal se. Naučil nás šlukovat, přivodil záchvaty kašle a bolesti žaludku. Po letech se tomu člověk jen směje.

„Tak co tomu říkáte?“ zeptal se.

Neměli jsem slov.

„Vypadá to pěkně,“ řekl Pepin. „Půjč mi je,“ a natáhl ke Kočkovi pro tripy ruku. Nikdy, stejně jako já, ve skutečnosti neviděl jak vypadají.

Nic, zas tak extrovního na pohled to nebylo. Tvrdší, trošku barevně vyvedenej, papírek, maximálně pět krát pět milimetrů. Jeden sem si od Pepina vzal. Ani se mi nechtělo věřit, že něco tak prťavýho může mít na člověka takovej vliv. O dávkách LSD sem měl dost zkreslený představy. „Koukejte“, zavtipkoval sem a dělal, jakože si papírek strkám do pusy.

Kočka s Pepinem se zasmáli.

„Kdy si to dáme?“

„Myslíte teď?“

„Jak to dlouho trvá?“

„Je toho málo. Myslím, že jen pár hodin. Do večera budeme v okeji.“

„Kolik tě to stálo?“

„Tři stovky za jeden.“

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

5 komentářů

Kdo by řekl, že se budeme ještě v pátek v hospodě místo politiky a ženskejch bavit o počasí. Tedy o počasí? Ano, o počasí, ale ne tak docela.

Rosničku jistě netřeba představovat. Dědula, sedmdesát let, co se týká předpovědi počasí, úkaz k neuvěření. Kam se hrabou študovaní meteorologové. Desítky chytrejch přístrojů, cizejch slov, ale skutek utek. K čemu je obyčejnýmu člověku cyklóna, výběžek vyššího tlaku, zvlněná, či podružná studená fronta, když za prvý stejně moc nemá páru vo co de a za druhý nemá jistotu, zda zejtra bude slunečno, či bude lejt jak z konve.

Rosnička byl jinej kabrňák. Prostě jak řekl, tak skutečně bylo. Nikdo, včetně Rosničky, nevěděl, jak to dělá. Zřejmě dar od Boha. Zaslouženě mu již více než deset let patřila nejsledovanější televizní relace, předpověď počasí. Denní sledovanost ke třem miliónům diváku. Na předpověď počasí víc než slušný. Žádný lži a lidi se dívaj. Navíc, díky Rosničkovu veselému, dědulovsky rozzářenému úsměvu, sledovali relaci počasí s rodiči mnohdy i děti. Atraktivitu pořadu navíc zvyšoval živý přenos. Žádná předtáčka.

Vše šlo víc než dobře. Teda až do tohoto pondělí. Osudného Rosničkova přežbleptu, který rozpoutal nevídanou lavinu stížností diváků a pozastavení relace samotné.

Posuďte sami. Rosnička se dostal k víkendu a z úst se mu vydralo, „po velmi horkém pátku bez deště očekávejte nad územím celé republiky promrdanej víkend“ a snad jako by si toho nevšiml normálně pokračoval dál. Čeho si však nevšiml Rosnička, toho si všimli diváci.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

11 komentářů

Opuštěný starý pán svým unaveným pohledem naposledy přelétl slavnostní tabuli, aby se ujistil, zdali je vše v pořádku. Vše bylo perfektně přichystané, nic nechybělo. Pomalu, tedy usedl do čela stolu, nalil si sklenku červeného vína, po troškách jim zapíjel nejrůznější tabletky a čekal. Oslava osmdesátých narozenin starého pána mohla začít.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

2 komentářů

Chléb – dar Boží. Tisíce lidí na modré planetě Zemi, usedá každý den před namazaný chléb s máslem, za nějž vzdává své díky STVOŘITELI. Je mi to k smíchu.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Přidat komentář

Kdo dnes kurva není romantik? Tak třeba stará Vejmělková šoustala včera našeho hafana. Jeden by se z toho zeblil. A nebo pan Alois, soused od naproti. Romantik jak když ho vystřihnou ze slabikáře. Kolik ten toho zažil. Hlavu v oblacích a nohy ve sračkách. Neviděl jsem ho od té doby, co mu zahnula manželka. Taková blonďatá píča. No co, vybarvila se, ale kozy měla, to se musí uznat. Kam se na ní hrabe Dolly s Ciccolinou.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Přidat komentář

Byl to Evin nejlepší šuk. Trval přesně osm minut a dvacet devět sekund. Pro znalce numerologie žádná zvláštní číselná kombinace. Žádný znamení, že by se něco podobnýho mělo stát a přece. Pár desítek sekund před tím, než k tomu došlo, obdělával Adam Evu důkladně ze zadu. Až po kořen zanořenej v píče.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

3 komentářů

Nyní již samotná povídka:

Každej den se nám sny neplní, a tak tomu pomalu ani nemůžu uvěřit, že sem právě teď v podvečer našel na chodníku v poloprázdný Horinovi ulici hezky šťavnatou vyholenou kundu. Chudák buchta, co ji ztratila. No, bude si muset holka opatřit novou, já už ji nepustím. Rychle jí sbírám, strkám do kapsy u kabátu a celej nadrženej hledám příhodný místo, kde bych ho do ní mohl vrazit, abych ji prubnul.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

12 komentářů