Chléb – dar Boží. Tisíce lidí na modré planetě Zemi, usedá každý den před namazaný chléb s máslem, za nějž vzdává své díky STVOŘITELI. Je mi to k smíchu.
* * *
„Každý ráno to samí,“ rozčilovala se Marie, pracovnice nedaleké pekárny. „Od pěti na nohou. Kdo to má vydržet. Rodina na spadnutí, manžel chlastá a děti sou rozlezlý po kriminálech. No co jsou plnoletý, maj co chtěj. Dobře jsem si je dokázala vychovat, Hajzlíky.“
„No tak Marie, nech už těch připitomělejch řečí o rodině,“ ozvala se Božka a plivla do díže s těstem, které právě míchala. „Lidi jsou svině, Marie. Vím to já, víš to ty, tak co si budem nalhávat.“
„Pamatuješ Božka, jak jsme jednou přidaly do těsta psí lejno, „přerušila Božčinu řeč Marie a pokračovala.“ Bylo by fajn vidět ty lidi, co pak ten chleba žrali. Asi jim to chutnalo a nebo nikdo nic nepoznal, žádná stížnost.“
„Jó to bola parada,“ vložila se do hovoru stará paní Fekete. „A nebo tehdá Marie, je to už dost dlho, nevím jestli to ještě vzpomínáš. Bolo to tak vzrušujúcí jak sme do teho těsta pridaly té sklenicu močuvky a pár připíňakov. A nebo Jožina vzpomínate. To jeho sperma bolo v tem těstě taky něco vzrušujúcího.“
„Co nám ty lidi všechno nezbaštěj,“ přerušila zasněnou starou paní Fekete Božka. „Občas mám taky takovej dojem ženský, že lidi nejsou jen svině, ale taky pořádný prasata. Pamatujete si na toho brejlatýho úchyla co místo do kapesníku smrkal do těsta. Už ani pořádně nevím co tenkrát šéfa tak pobouřilo, že mu dal hodinovou výpověd.“
„A co takhle jed na krysy, „zvolala Marie a cosi začla vytahovat z tašky. Měla toho šmejdu plných pět konzerv.
* * *
Ještě několik týdnů měli lékaři plné ruce práce. Chlebů toho dne z nedaleké pekárny vyjelo opravdu mnoho. A STVOŘITEL…….????