Jak jsme pálili pneumatiky, aneb černý kouř není za tmy vidět

Dávno tomu, v časech kdy mnoho lidí ekologii neřešilo a rodiče se nebáli své děti bez dozoru pouštět ven, sme jako malí při svých průzkumech okolního světa našli hromadu odložených pneumatik.

„Spálíme je, navrhl nejstarší z nás.“

„Budeme pálit čarodÄ›jnice,“ zaradovali jsme se vÅ¡ichni a vůbec nám bylo tak nÄ›jak jedno, že je léto, že čarodÄ›jnice již dávno byly. HlavnÄ›, že bude velkej oheň a spousta černýho dýmu. PÅ™esnÄ› tak, jak jsme to vidÄ›li na čarodÄ›jnicích v rokli, kde byla zapálena obrovská kupa pneumatik.

Rozdělili jsme se do dvou skupinek. Každá si vzala na starost jednu pneumatiku a dokutálela ji na sídliště šikmo od baráku.

Sehnat papír, něco dřeva na podpal a sirky problém nebyl. Zásoby starého papíru se nacházely ve velké krabici u kotelny, dřevo se válelo prakticky všude, kde byly stromy a sirky jsme v tajných zásobách měl každý z nás.

Kolem tÅ™etí odpoledne jsme naÅ¡i letní čarodÄ›jnickou hranici podpálili. Každý kdo pneumatiky již nÄ›kdy pálil ví, jak „nádhernÄ›“ hoří. Za pár minut bylo ohnÄ› a kouÅ™e vÅ¡ude a my si libovali v tom, jak krásný oheň se nám povedl. Vskutku jsme byli uneseni a začaly se domlouvat na pÅ™inesení dalších pneumatik a vytvoÅ™ení jeÅ¡tÄ› vÄ›tší hranice.

„Co to tam blbnete“, naruÅ¡il po chvíli naÅ¡i dÄ›tskou pohodu jekot sousedky, sledující nás z okna pÅ™ilehlé bytovky. „Hned to uhaste, dÄ›lejte,“ nesl se její jekot vzduchem.

„Lukáši, dÄ›lejte uhaste to,“ pÅ™idali se s trochu zoufalým a trochu naÅ¡tvaným hlasem rodiče, které zÅ™ejmÄ› pÅ™ilákal k oknu sousedčin jekot.

„Jste normální, “ začala Å™vát další sousedka. „Fouká vám to na hÅ™iÅ¡tÄ›, dÄ›lejte uhaste to.“

A skutečně, černý dým se od bytovek valil na nedaleké hřiště, kde se právě odehrával nějaký zápas.

Ve vzduchu, stejně jako hustý černý kouř, smrděl průšvih. Jenže jak co nejrychleji uhasit dvě krásně hořící pneumatiky? Ono se to dospělým vždy lehce řekne, ale těžko udělá.

Z sudů u nedalekých zahrádek jsme ve vypůjčených konvičkách a kbelících začaly na oheň nosit vodu. Bohužel, nijak zvlášť to nezabíralo. Voda pouze zasyčela a bylo.

„DÄ›lejte, uhaste to.“ KÅ™ičeli jak pomatení rodiče a sousedé.

„Nejde to,“ kÅ™ičeli jsme my.

A tak dále, a tak dále, z kÅ™iku se stávala rutina a my hasili a hasili, až se najednou ozvalo. „Utíkejte, jdou na vás fotbalisté.“ PÅ™eci jen mÄ›l nÄ›kdo z dospÄ›láků o nás starost. A skutečnÄ›, jak jsme se dozvÄ›dÄ›li pozdÄ›ji, vzduch na hÅ™iÅ¡ti se díky naÅ¡i čarodÄ›jné hranici stal nedýchatelný, takže na pár minut doÅ¡lo k pÅ™eruÅ¡ení utkání.

Pokud Å¡lo jen o kÅ™ik rodičů a naÅ¡e haÅ¡ení, které z nÄ›ho vyplývalo, vÅ¡e byla pohoda. Jak se už ale do toho vložili fotbalisté, Å¡la veÅ¡kerá legrace stranou. K ohni se nakonec sebÄ›hli samotní rodiče a pomohli nám ho uhasit. Pak nám vysvÄ›tlili, že z pneumatik jde černý Å¡kodlivý kouÅ™, takže máme pálit pouze dÅ™evo. VÅ¡e jsme odkývali, chvíli o vÅ¡em pÅ™emýšleli a pak si Å™ekli: „V noci žádnej černej dým vidÄ›t nebude. PÅ™itáhneme víc pneumatik a zapálíme je za bytovkou. Bude to paráda.“

Celý zbytek odpoledne a podvečer jsme za barák koulely pneumatiky a těšili se, na největší oheň, který jsme kdy udělali.

Někdy po večeři, kdy nás ještě rodiče pustili ven jsme hranici podpálili. Nádherné, přesně tak, jak jsem předpokládali, mocné velké plameny a černý kouř zahalený tmou.

Bohužel, na něco jsme však zapomněli. I když tma pohltila kouř a opticky tak bylo vše v pořádku, neskutečný smrad zůstával. Ač jsme si toto neuvědomili, uvědomovat nás začali sousedé, pomalu se trousící na balkony.

„Kdo to tam co zase pálí? Odpornej smrad, máme toho plnej obyvák Já nÄ›koho zabiju,“ doléhaly k nám hlasy.

Vše nám začalo pomalu docházet. Všechen smradlavej kouř z naší bezva vatry jde na bytovku, kde si sousedé a i někteří z našich rodičů při otevřených balkónových dveří a oknech vychutnávají siestu krásného letního večera.

Neuteklo ani pár minut a řádně naštvaní sousedé se z balkónů začali přesouvat přímo k ohni. My jsme se z bezpečnostních důvodů přesunuli do nedalekého křoví, kde jsem bez hlasu čekali, až naštvaní sousedé naši hranici opustí.

„Kdo to zapálil? Vylezte haranti. Dostanete pár facek. Mám zničenej obejvák, naprosto černý zdi, to mi vymalujete,“ doléhalo k nám do kÅ™oví. Nic příjemnýho. Bez hlasu jsme se krčili v kÅ™oví a čekali, co bude dál.

Začala pÅ™ednáška o zdraví. „Víte jak je spalovaní plastů Å¡kodlivý. VždyÅ¥ teď z toho vÅ¡ichni můžeme umřít. No tak vylezte.“

Bratr zdravotní pÅ™ednášku sousedky, která normálnÄ› kouÅ™ila jednu cigaretu za druhou nevydržel a zaÅ™val „cigarety sou taky Å¡kodlivý.“ Tím prozradil náš ukrýt a částečnÄ› identitu.

Sousedi se od ohně začali přesouvat směrem ke křoví. My na nic nečekali a z křoví jsme vrazily přes hřiště do pole, kde jsme nějaký čas vydrželi.

Později, když jsme se k naší hranici vrátily, již nehořela. Asi ji rozčilení sousedé uhasili.

V neklidu dětské duše s trocha provinilostí ve tváři jsme se všichni vypravili domů. Naštěstí žádný průšvih nás tam nečekal, a sousedé, kteří se k večernímu ohni slezli, nebyli naši rodiče.

I tak jsme ale do budoucna věděli, že pneumatiky fakt není dobré pálit a to, že noc skryje černý kouř nic neřeší.

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

14 komentářů k “Jak jsme pálili pneumatiky, aneb černý kouÅ™ není za tmy vidÄ›t”

  1. Marcela napsal:

    Moc hezký… Hezky jsem si početla. Asi bys mÄ›l takové „vyprávÄ›nky“ psát častÄ›ji… Máš talent, Lukáši! (Aspoň si myslím…)

  2. Evča napsal:

    Tak to u nás nedávno pálili čarodejnice na pneu, mrchy jedny. >>
    Už zase u nás hoří pneu

  3. LuFa napsal:

    Macela: Díky moc, komentář potěšil, další „vyprávÄ›nky“ budou časem následovat.

    Evča: Ohromující, přesně takto by se nám to jako malým líbilo :-). Samo, teď už ne.

  4. Truhlik napsal:

    To jsem nevěděl, že jste všichni holky. Sorry, překlepy nehledám, ale v titulku je to zvlášť dobře vidět.

  5. LuFa napsal:

    Truhlík: Opraveno vše, díky moc za upozornění.

  6. sam napsal:

    Jde takhle černočerný člověk černočerným lesem a přijde na černočernou mýtinu, kde uprostřed u ohýnku sedí černočerný člověk. Tak přejde tu černočernou mýtinu, až dojde k tomu černočernému člověku a položí mu svou černočernou ruku na jeho černočerné rameno a říká:
    „Ty Vasilij, už bys mÄ›l pÅ™estat pálit tu gumu, zaneřádil jsi celý les!“

  7. LuFa napsal:

    sam: Příběh o černočerné osobě a vůbec všem. Heh. Díky.

  8. Mikesh napsal:

    Takže, kdo nevíte kam s ojetýma zimníma gumama, tak LuFa se o ně postará :-))) . Jinak moc hezké čtení.

  9. Klárka napsal:

    Takže to celé organizoval Å tÄ›pán a LuFa poslouchal pokyny staršího bratra. To znám…..inspirovals mÄ›….

  10. LuFa napsal:

    Klárka: Štěpán je mladší. Organizovali jsme to tak nějak všichni společně. Už je to dávno ;-).

  11. blanka napsal:

    Panebože,Luky! to jsem asi mela v nemocnici odpolko a hlidal vas taťka ne? ze se to dozvidam az teď po 20 letech?! to jsem jednou prisla v patek z ranni služby v 16h a Štepi mel zlomenou ruku v sádře a pred domem tenkrat jeste bylo obilne pole po žnich/ted tam stoji 24bytovka/ a vy s brachou skakali i se sádrou pres slamove baliky.to byly pro mě vzdy překvapka jak a kde vas najdu.Naštěsti sadra vydržela a ruka se OK zhojila.hezky den preje mamka.pis dalsi tajne pribehy aspoň se zase něco dozvim.

  12. Honza Vlnas napsal:

    Hrdý aktér a spoluorganizátor se hlásí. Já tam byl takýýý:)

  13. full napsal:

    Letos se pneumatiky zase docela dost prodraží našel sem, ale stránku kde jsou docela výhodné ceny http://pneumatikylevne.com/ http://superlevnepneumatiky.cz/

Napište prosím komentář

You must be logged in to post a comment.