Ztracená láska

V té době byly počítače velké jako tělocvična a právě v té době jsem se poprvé vážně zamiloval. Po 5 letech od války a skoro 7 letech války, pokud budeme brát za počátek třicátý osmý rok. Ten rok jsme hodili přes palubu Československo. Ono, co se taky dalo dělat. Opilcům a bláznům se neodporuje.

***

Ona se jmenovala Margarita a byla imigrantka ze Španělska. Nádherná, vášnivá jako horká letní noc.

Jednoho dne se to muselo stát, přišel jsem o ni. Jen jsem to zatím vůbec nevěděl. Byl to dlouhý vztah, ve kterém se ani jeden z nás nemusel omezovat. Vždy udělala vše, co jsem chtěl a naopak, pokud jsem ji mohl v něčem vyhovět, udělal jsem to.

Ten den byl nádherný pátek, přišel jsem k ní a vůbec jsem si neuvědomoval, že se dnes vidíme naposled. V tak krásný den by to opravdu nikdo nečekal.

Pak jsem byl z nenadání odvolán, ztratil jsem ji z očí. Vrátil jsem se až o čtyři dny později. Ona nikde, hned mi to došlo, někdo ji musel ukrást, unést… Ale proč? Měla snad v sobě něco, o čem jsem nevěděl? Byla snad někomu nepohodlná? Bude chtít někdo výkupné? A jestli ano, kolik?

***

Mnoho otázek a žádné kloudné odpovědi. Musel jsem si sednout, abych se nezhroutil. Byla to pro mě velká ztráta. Ten den jsem již nebyl k ničemu, jen jsem seděl, kouřil a přemýšlel, komu to mohlo prospět. Komu? Museli to udělat oni, ano ONI. Zvedám telefon a vytáčím číslo, které jsem si kdysi vryl do paměti právě pro takový případ. Nikdy mě však nenapadlo, že ho opravdu využiji.

Na druhé straně to zapraská a ozve se hlas. Slyším jej jako z velké dálky. Diktuji co se stalo, některé věci musím opakovat vícekrát. Osoba na druhé straně si vše pečlivě zapisuje. ‚Ztracená láska.‘ „Jasně, hned k Vám někoho pošleme. Jen, jste si opravdu jist tím, co se ztratilo?“ „Ano, jsem.“ Opravdu , během chvíle tu byli. „Tak nám popište, jak vypadala.“ Vše jsem jim popsal, koukali na mě celkem nechápavě. Pak se mě ještě zeptali na její původ. Odpověděl jsem podle pravdy, je z kontinentu…. Poslední jejich otázka zněla nějak v tom smyslu, jestli jsem si opravdu jist tím, co se ztratilo. Znovu odpovídám ano. Už jen nevěřícně kroutím hlavou a vzdychám „Ztratila se páska, ztratila se páska, páska.Co je na tom tak zvláštního? Páska se zálohou všech šifer používaných nacisty.“

V tu chvíli se na mě jeden podíval a řekl „Ahá, my tady přijeli hledat ztracenou lásku. Pane majore, víte, už jsme si mysleli, že jste se zbláznil. To je jiná…“

***

Zapálil jsem si další modrou galuisku a šel si zavolat. Volám Margaritě, ale na druhé straně to stále nikdo nezvedá………


Další skvělé povídky naleznete v kategorii povídky.

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

2 komentáře k “Ztracená láska”

  1. LuFa napsal:

    Moc hezká mini povídka Lemiku, zasazena do doby, kterou bych nečekal ;-). Páska, láska, nečekaná pointa. Jen tak dál a díky za hezké zpříjemnění dne.

  2. Lemik napsal:

    Vlastně prvotinka :-D Díky

Napište prosím komentář

You must be logged in to post a comment.