Lukáš Faltýnek a autoři

Jak jste si někteří dle vašich dotazů stačili všimnout, na stránkách se nám přestaly každodenně objevovat nové příspěvky, které Klárka mnohdy nazývala spamem.

Ano, je to tak, více času jsem nyní na úkor denních příspěvků začal opět věnovat psaní povídek. Po celkem úspěšném Promrdaném víkendu jsem dnes dopsal novou povídku Kočkovy papíry, kterou též raději publikuji v kategorii pro dospělé.

Odkaz na povídku: http://lukas.faltynek.com/2010/01/01/kockovi-papiry/

Snad se vám bude líbit. Případné komentáře a to ať kladné, tak i záporné uvítám. Díky.

2 komentářů

Už se zase blíží nominace na Magnezii Literu. Sakra, mělo by se o mně více psát, abych se tam dostal, určitě by mi to zvýšilo prodeje, možná se ozvou nějací investoři. Ta letošní kniha, ta se docela vyvedla, asi nejvíc ze těch co jsem napsal, ale bohužel, dnes už to není o tom co je dobré a co je špatné, dnes je to o marketingu. Taky o sexu, penězích, drogách a alkoholu.Taky dnes člověk přijde, knížku koupí, za pár dní přečte odhodí a je konec jednoho výtisku.

Když jsem si někdy koupil knížku já, opatroval jsem ji jako oko v hlavě, četl několikrát, bral si ji s sebou na výlety, představoval si spisovatele, jak vypadal, jaký byl jeho život, co zrovna dělal. Taky jsem přemýšlel o tom, jaký byl asi žák, o tom jsem přemýšlel hlavně když jsem měl ve škole problémy, nebo když se mi tam vůbec ale vůbec nechtělo. Přemýšlel jsem, jestli byl spisovatel taky někdy za školou a jestli třeba za školou psal právě tu knížku, kterou držím v ruce nebo o ní přemýšlel, nebo ji třeba jen vymýšlel. To vše mě naplňovalo a oživovalo naději, že to se mnou třeba taky dopadne dobře, i když mi třeba nejdou integrály. Kolikrát jsem s knížkou a spisovatelem žil. Někdy jsem se svěřil kamarádovi a on samosebou chtěl knihu půjčit. A to se mi kniha pouštěla z ruky těžko. Nadruhou stranu jsem si mohl vyžádat na oplátku nějakou jeho knihu. Vždy jsme přesně dohadovali termíny vrácení a pak jsem četl třeba i celou noc, abych to stihl.
Jednou, na školním výletě, jsme si s kamarádem v noci četli nahlas, byla to dobrodružná kniha a já to teda nepřiznal, ale bál jsem se moc. Byla noc, byli jsme na horské boudě a strašně foukal vítr, okny to lomcovalo, meluzína byla slyšet a my četli o vrahovi, chtěl jsem stále říci:“ Hele, jdem spát…“ Ale nechtěl jsem, aby kamarád poznal, že mám strach. Kamarád četl s velkým napětím, občas byl úplně v transu, hlavně když došlo k vraždě.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Přidat komentář

Promrdanej víkend je název nové povídky, kterou jsem napsal přes víkend. Protože se najde leckdo, komu nemusí být použité výrazy po chuti, viz. název, umístil jsem povídku pod odkaz:

http://lukas.faltynek.com/2009/01/25/promrdanej-vikend/

a nechám na Vás, zdali na něj kliknete a povídku si přečtete, nebo ne.

V komentářích u povídky pak dejte prosím vědět, jak se vám napsané dílko libí/nelíbí. Díky.

2 komentářů

Ten den byl pro něj velmi úspěšný, během dopoledne uzavřel – a to přes světovou krizi – velmi dobrou smlouvu. Jeho obchodním protějškem byl energetický gigant a proto neměl vůbec obavu, že by na tom něco nevydělal. Po podpisu se všichni odebrali na Václavské náměstí, do jedné z těch velmi drahých restaurací. Musel, ač nechtěl, ukázat, že je toho kšeftu hoden. Po asi dvou hodinovém obědě, zástupci gigantu odešli a on zůstal sám. Bylo to jen na chvilku, než dorazila jeho krásná a velmi mladá přítelkyně, dvacetiletá, blonďatá, kozatá, štíhlá, ale hlavně po úspěšném muži pasoucí dívka.Sama stěží dodělala gymnázium v zapadákově, ale sebevědomí nahrazovalo rozum až moc.

Kamila, jak se ta dívka jmenovala, si objednala jídlo a pití. Ani tak nevybírala podle toho, na co by měla chuť, ale podle toho, kolik co stálo. Její partner si objednal jen druhý další dezert a s chutí pozoroval, jak se jeho mladá pevná milenka nimrá ve velmi drahé specialitě (vůbec ji to nechutnalo).

Když odcházeli, tak si Kamila vzpomněla, že by ráda navštívila Diora v Pařížské. Koneckonců proč ne, smlouvou, kterou před pár hodinami uzavřel, zabezpečil své potřeby na několik desetiletí, proč tedy neudělat své lásce radost.

Hezky se prošli, byl krásný slunečný den, jeden z těch dní na konci zimy. U Christiana nechal dva průměrné platy, peníze, které mají jiní na půl roku. Věděl, že kupuje nesmysly, ale ta radost, kterou viděl v jejich očích ho velmi naplňovala K autu, zaparkovanému stále na místě před restaurací, dorazili okolo osmnácté hodiny. Měl krásné nové BMW kombi, už myslel na rodinu, v béžové barvě. Silný vůz napěchovaný moderními technologiemi. Vyjeli, na dolním konci Václaváku se otočili a vyjeli.

Zastavil o pár desítek metrů. Nic jiného mu ani nezbylo. Prostě s tím nepočítal, myslel že to stihne. Nestihl. Tramvaj mu snížila světlou výšku o 10 centimetrů, supersport. V tu chvíli se téměř zastavila tramvajová doprava, tisíce lidí vstaly a vyrazily za svým cílem pěšky.

21 komentářů

Rozloučí se se ženou a jde do práce. Každý svou cestou. Ona dorazí dříve, pracuje blíže od místa rozloučení.
Kdoví jestli už tam je i ONA. Pomyslí si.

„Ahoj“ Usměje se a pozdraví ona ONU.
„Ty tu snad spíš.“ Dodá.

„Nespím, spím přeci s tvým Honzíkem…..“ Vtipkuje jako vždy nejapně ONA.

Po cestě do práce přemýšlí, jak tohle jednou dopadne, jednou to skončí, ale jak a kdy? Takové protiklady, ona je milá, oddaná již několik let. ONA je drsná až protivná a nikdy ji nebude mít v hrsti tak jako onu. Kdyby se ho někdo zeptal, kterou chce více, neví. Jak se mu tohle mohlo stát?

Ona vypráví o víkendu s ním, jak byli na výletě, jakou měli romantickou večeři, v jejím životě není nikdo jiný.
ONA to poslouchá a zle se směje, posmívá, vysmívá.
„A co v neděli, to byla taky taková romantika?“ Zeptá se ony.

„No v neděli byl na zápase, pak přišel dom, úplně mrtvej.“ Ani se nenajed a padnul.

„No jo, po zápase….“ Směje se již celá kancelář.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Přidat komentář

U Pejskokočičkovejch letí čas sedmkrát rychleji než u lidí a proto po příspěvku Valentýn po sedmi letech, přichází další…)

Během prvních jarních dní se Pejsek s Kočičkou vydávají do rodných Malých Svatoňovic. Pejsek už špatně vidí a slyší, proto se na dlouhou cestu vydali radši vlakem, než velorexem.

Když vlak přijížděl na nástupiště, Pejsek, asi aby si našel hezké místečko u okna se hrnul do nastupování jako za mlada, úplně zapomněl na Kočičku a šinul si to k poslednímu vagonu.

„Dědku bláznivá, to musíš letět až k poslednímu vagonu…!“ Kroutí hlavou Kočička, ale poslušně za ním běží i s oběma taškama a baťůžkem.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

3 komentářů

„Příští sobotu bude Valentýn, Pejsku, svátek zamilovaných.“ Řekne Kočička když otáčí kalendář.
„No a co jako?“ Ptá se Pejsek.
„No, nic, jen tak.“ Odpoví nasraně Kočička.

„Pojedem do Prahy do divadla! Stavíme se u Vašich.“ Navrhne Kočička.
„To bysme mohli.“ Řekne smířlivě Pejsek a pokukuje po Kočičce, zda to myslí vážně, případně co má za lubem.

„Pejsku, před divadlem bysme mohli zajít do cestovatelský hospody Karavanseraj, četla jsem o nich na internetu.“ Spustí na Valentýna Kočička.

„Co budem dělat v cestovatelský hospodě, když jezdíme do pětihvězdičkovýho hotelu?“ Ptá se Pejsek podrážděně.
„Tam se vůbec nenajím.“ Říká už téměř nasraně, surfujíc po stránkách cestovatelské restaurace.

„Stavíme se u Našich, tam se dobře najíme, ty bys mohla jednou za rok přijít za Našima, hezky si s nima popovídat, když já furt něco dělám pro tvou rodinu.“ Navrhuje Pejsek.

„Na Valentýna?“ Sis ulít, ne? Je rychlá Kočička.

***************************

„Kočičko, proč si nevemeš do divadla ty pěkné korálky, co jsme spolu kupovali?“ Ptá se Pejsek. Nečeká na odpověď:“Na co jsme je asi jako kupovali?“ Dodá.

Kočička korálky položí zpátky na stůl, zklamaně, tak se těšila, že si je dnes poprvé veme, náramně by se jí hodily k červené halence.
Maže si svou pleť krémem od Avonu a sní…. V tom ji opět vyruší Pejsek: „To vypadá jako nějaký drahý krém, kdes to vzala?“ Objednala jsem si v Avonu, je to proti vráskám.“ Odpoví mile Kočička.

„Ty si teda dopřáváš.“ Odfrkne Pejsek.

**************************

Pejsek s Kočičkou sedí v pražské restauraci U Medvídků, je nedění poledne, Pejsek si nahlas vybírá co by si dal:“ Pedigree s krůtou na mrkvi, no to zní pěkně.“ Cituje jídelák s nadějí, že Kočička poradí co si vybrat, případně schválí vybrané.

„No, to si klidně dej a pak budeš zas nadávat, že se nevejdeš do plavek, až pojedem do Egypta.“ Sestřelí ho Kočička.

Pejsek si tedy dá light pedigree pal granulky, malou porci a malé pivo.
„No to pivko je ale tuze dobré.“ Rozplývá se.

„No tak si ho šetři, druhý už nedostaneš, budeš řídit domů.“ Odvětí nemile Kočička a líbezně s požitkem se napije svého velkého piva.

A takhle spolu žijí už spoustu let a pokud neumřeli, žijí spolu takto dodnes.

8 komentářů

Co mu asi tak koupit k Vánocům? Všechno má. Vlastně neví co má a co ne, moc se teď nevídali. Minule se rozplýval nad jejími novými karbonovými hůlkami. Že by? Jo, riskne to, koupí mu je. Jsou sice hodně drahý, ale Ježíšek je Ježíšek a chodí jednou za rok.

„Jéé, to jsou hůlky jako máš ty! To je fajn, chtěl jsem si je koupit v jarních výprodejích. Tak kdy je pojedem otestovat?“

Tak se trefila, fajn. Vypadá to, že má radost, ne jako když mu dávala svetr, mikinu, nebo parfém. Tentokrát fakt zažila jak to vypadá, když má z dárku radost.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

4 komentářů

Dneska brouk hraje, je to fajn, zrovna mám službu u lístků, těšila se už od rána. Budou spolu víc hodin než obvykle.
Vždycky když trhala lístky a brouk hrál, povyrostla o deset centimetrů a měla pocit, že jí ho všichni závidí.
Po divadle vždy zůstanou v divadelní kavárně, díky němu může sedět mezi herci. Díky němu ji snad i berou.

„Dnes budem zase v divadle spolu!“ Hlásí mu když pootevřel oči.
Vyskočila a šla dělat snídani.

Pomalu se probral, první co udělal, natáhl se po mobilu. Mohlo by tam od NÍ něco být. Zasnil se.
Přinesla mu snídani do postele. Tvářil se vždy tak sladce a zasněně po ránu, začal jíst, nemluvil a opět si nevšiml, že snědl i její půlku, že měli snídat ve dvou.
Tak snad to bude lepší večer a aspoň se navečeří, řekla si.

***************************************

Je večer. Místo trhání lístků nakonec nabízí program.

„ Mohu se do něj podívat?“ Zeptala se jedna blondýna.
„Samozřejmě.“ Odpoví mile, i když ví, že to je známka toho, že si slečna program nekoupí.

Jako by ji četla myšlenky: „Koupím si ho jen, když tam bude vyfocený přítel.“ Vyjednává a listuje.

Kdo by asi mohl být její přítel a dneska tady hrát? Že by nějaká novinka, o které neví, řekla si a přemýšlela, kdo by asi mohl vyměnit partnerku.

„Jéé je tady.“ Zaječí blondýna a vyruší jí od přemýšlení.

„Ukažte.“ Nakoukne zvědavě, blondýna hrdě ukáže, ukáže na brouka. Na jejího brouka.

2 komentářů

(mikropovídka vznikla na kurzu prózy Evy Hauserové, 8.11.2008)

„Dnes už to udělám, všechno Svatavě řeknu a pak se s ní rozloučím. Počkám až kluci usnou. Abych nemusel čekat doma, půjdu ke Švejkovi na jedno. Auto nechám u Švejka, kdyby byla náhodou Svatavy reakce nečekaná. Svatava dobře ví, že auto je moje slabost.

V hospodě je plno, hraje se Premier League. Sakra. No, tak si dám jedno na stojáka na baru. „
Kousek od něj stojí chlápek, je mu nějak povědomý. Koukají po sobě a pustí se do řeči. Chlápek přijel na návštěvu k ženě a rodičům, na což se duševně připravuje – pije rum. Karel si dá s ním a přiznává, jaký má plán na dnešní večer. „Odejdu od rodiny, zastavil jsem jejich barák, a samo že nemám prachy. Je mi jasný, jak by mi do dávali sežrat. Zmizím, můžu přespávat v autě.

Chlápek se taky svěřuje, vrací se z vězení, žena s ním jíž 7 let nekomunikuje, ale i tak ji má stále rád. Je prototyp jeho mámy, praktická, uvaří, uklidí a vůbec nikomu nic nikdy nevyčítá. Snad bude ráda, že ho vidí. Nahlas si představuje, jak spolu budou žít, najde si práci, možná by ještě mohli mít dítě…

„Tak to Ti dneska držím palce, protože takový ženský dnes neexistujou.“ Pokyvuje zkušeně Karel.

Premier League končí, je čas rozloučit se se Svatavou. Karel se chystá k odchodu.

„Kterým jdeš směrem?“ Zařve chlápek.
„Nahoru, kolem kostela.“ Ukazuje Karel.
„Tam jdu taky, zaplatím a půjdem.“ Navrhuje chlápek.

Vyráží společně, minou kostel, chlápek se neodpojuje, najednou stojí před domem Svatavy a jejích rodičů. Podívají se na sebe, oběma zároveň proběhne hlavou: „Tak už vím odkud Tě znám…“

Jeden komentář