Spisovatelské rituály
Na kurzu tvůrčího psaní jsme diskutovali i o tzv. spisovatelských rituálech. O co se jedná?
Spisovatelé postupem času zjištují, že si musí vytvořit vhodné podmínky pro jejich psaní. Někteří i prozradili, že píší například v noci, když celý dům usne, nebo naopak ráno, s kávou a v teplém župánku.
Paní učitelka nám na jednu svou kolegyni prozradila, že vlastní tzv. psací ponožky. Jsou to teplé ponožky, bez kterých nenapíše ani ťuk:-)
Nedávno jsme s Denou řešily, že já mydlím vše rovnou do notebooku a ona klasicky na papír, že by ji ten notebook rušil. Já ale s tím notebookem jsem v takovém polosedě, s peřinou přes nohy a myslím, že to si Dena taky dokáže představit:-)
Voda přináší nápady
Nejvíce nápadů a myšlenek, o čem a jak psát mám ve vodě. Ve veřejném plaveckém bazénu, když se položím do vody, voda mi přinese spousty témat, o čem psát. Voda mi pomáhá urovnat si myšlenky, pomůže mi nechat ty špatné uplavat. Někdy je voda tak plodná, že si říkám: ” Že bych si vzala k bazénu papír a tužku a čas od času si tam něco doplavala zapsat?”
Voda na mě působí uklidňujíce a jak plyne, vplouvají do mé hlavy inspirace. Naposledy jsem musela ihned po opuštění bazénu, v šatně vyndat diář a do něj si poznamenat heslovitě vše co mě napadlo. Mám vždy strach, že to nejlepší zapomenu. Naposled jsem napsala následující poznámky:” Hory - zaspali, Voda, Spisovatelské rituály a…..to ostatní si nechám pro sebe, a vy brzy najdete zde, na blogu.
sam píše
am Listopad 27 2007 @ 9:34 pm
Hmm, zajímavé. Já když skočím do vody, tak mozek nechávám na břehu :)
mrtvocich píše
am Listopad 27 2007 @ 9:42 pm
Voda má svůj “uklidňující” rytmus, je to ověřené ;)
Hujer píše
am Listopad 28 2007 @ 8:47 am
Zvláštní, já zase dostávám nápady (ať už pro články nebo jak vyřešit nějaký zapeklitý programátorský problém) při pohodové chůzi (chcete-li procházce). Prostě musím chodit … jako v tom filmu o Marečkovi co podával pero.
A když tak teď o tom přemýšlím, sakriš vždyť oni mi vlastně přezdívají Hujer … ve všem najdeš souvislost…
Nogard píše
am Listopad 28 2007 @ 2:45 pm
Na mne takhle působí procházky po lese, po horách - prostě v přírodě, kde je klid a minimum lidí. Akorát si ty nápady pak člověk musí co nejdřív zapsat, jinak zmizí někde v nenávratnu …
Stava píše
am Listopad 28 2007 @ 9:06 pm
Krasne napsane. Osobne ve vode si spis ctu, nez neco plodil. Jinak ty ponozky, to potvrzuju, jen teda netrpim na konkretni :)
LuFa píše
am Listopad 28 2007 @ 10:37 pm
Nejraději píši v noci, v pološeru, kdy celý dům usne a já jsem na půl bdělý a na půl spící. Myšlenky mi plují hlavou a končky prstů položené na klávesnici se je snaží zachytit. Někdy, když myšlenky nepřicházejí, pustím si do uší třeba klavír, nebo jinou klidnou muziku. Vypnu na chvíli mozek, oddám se hudbě a čekám na můzu. Většinou se dostaví a já pak píšu, píšu a píšu.K ránu pak usnu a vzbudím se až k obědu ;-).
Lenka Hanšová píše
am Listopad 29 2007 @ 1:21 pm
Já mám dost často nápady na místech, kde se nic zapsat nedá. Jednou mě například napadla geniální melodie, když jsem jela na lyžích na vleku. Nahoře u baru hrálo disko a tak už jsem ji domů nedovezla :)