Poslední dobou se velmi dobře celá rodinka bavíme u hry Carcassonne, kterou dětem na Vánoce přinesl Ježíšek. Ano tatínek si udělal radost, ale to nikdo, především děti, nemusí vědět :-) (pssssst). Prostě, ať tak, či tak, máme teď doma Carcassonne, deskovou hru, u které se celá rodinka doma skvěle bavíme. A protože si myslím, že se můžete výborně bavit i vy a to ať už děti máte, nemáte, nebo je teprve čekáte, rád bych o této hře napsal pár řádek.

Jako člověk od přírody hravý, jsem po této hře již nějaký čas toužil. Hra na mě velmi často shlížela z regálu dnešních přeplněných hračkářství a dožadovala se pozornosti. Několikrát před koupí jsem dokonce vzal krabici s hrou do ruk a fascinovaně na přebalu četl: „Hra roku 2002“ a dále „CARCASSONE – taktická stolní hra, která s každým tahem přináší nové možnosti …“. Po hře jsem zatoužil, hru sem musel mít. Příležitost, jak jsem již napsal se k pořízení hry naskytla na Vánoce a tak jsem ji využil.

Nyní, měsíc po Vánocích mohu s klidným srdcem říct, investice do hry se vyplatila a již pokukuji po dalších rozšířeních, které se ke hře dají dokoupit. Abych ale nepředbíhal, napíši pár řádek o hře samotné.

Princip hry je celkem jednoduchý. Na zem se položí počítací karta, na které se v průběhu hry a po hře zaznamenávají body jednotlivých hráčů. Po počítací kartě se vyloží startovací kartička, ta je v celé hře jedna jediná a tak nemůže dojít k omylu, že by se vyložila jiná. Na konec se další hrací kartičky rozloží do hromádek šedým rubem navrch. Potom se začne hrát a to tak že hráč po hráči ve směru hodinových ručiček vezme svrchu libovolně hromádky kartičku kterou se snaží vhodně k přiložit již k umístěným kartičkám.

Pravidel pro umístění kartičky je několik. Hrad musí navazovat na hrad, cesta na cestu a louka na louku. Po správném umístění kartičky je na hráči aby umístil na vyloženou kartičku i figurku. Figurka se dle umístění může stát rytířem, mnichem, pocestným nebo sedlákem. Prostě fantazii a variabilitě se ve hře meze nekladou. Protože kartičky si navíc hráči berou pokaždé jinak, je i každá jednotlivá hra unikátní. Navíc některá svá díla a tím i body mohu hráči sdílet, lze taktizovat i mezi hráči. Kdo si nezahraje nepozná, kdo si zahraje, nebude chtít nikdy jinak.

Dalším překvapením hry je věk hráče, který je schopen hru hrát. Ač se na hře samotné uvádí minimální věk hráče osm let, není tomu tak. Davídek má čtyři a něco a hru plně pochopil. Stejně tak i děti známých. Věk čtyři a více, zdá se být tedy pro hru tak akorát. Samozřejmě, pokud v úvahu vezmu, že se hře mimo dětí bude věnovat i nějaký dospělí. Dvě samotně čtyřleté děti bych na hru ze zkušenosti asi neviděl. Možná by si chvíli hráli, ale nakonec by se asi stejně seprali :-).

Další úžasnou věcí, jak už jsem nakousl dříve, je možnost dokoupit rozšíření. Dostupných rozšířeních je dnes několik a po bližším prozkoumání vypadají zajímavě. Protože však ještě žádné doma nemáme, nebudu o nich psát. Napíši až si koupíme a minimálně pár her zahrajeme.

Nyní se skvěle bavíme u základní hry a myslím, že nám to ještě nějaký pátek vydrží. Mimo hry Carcassonne hrajeme doma ještě dost často hru Loupežníci, o které napíší pár řádek v dalším článku.

A jakou hrou se bavíte vy?