Slib mi, že se už víckrát nebudeme hádat

Frank Grey, trávil siestu nedělního odpoledne u televize. Seděl pohodlně rozvalený v křesle a procítěně sledoval přímý přenos z mistrovství světa Formule 1. Velkou cenu San Marina. Jako Angličan fandil loňskému mistru světa D.Hillovi, i když zcela jistě věděl, že s vozem od stáje Aerrow, nemá žádnou šanci, vůbec kdy v letošním ročníku zvítězit, nebo se alespoň jedinkrát umístit do desátého místa.

„V čele se stále drží kanaďan Villeneuev, druhý s nepatrným odstupem jede RakuÅ¡an M.Schumacher, kterého stíha NÄ›mec H. Frentzen,“ komentoval zábÄ›r kamery na první tÅ™i vozy, projíždÄ›jící cílovou rovinkou s nepatrnými odstupy od sebe, komentátor. Frank pomalu spustil ruku podél kÅ™esla a na koberci vzal lahev piva, kterou si s dvÄ›ma jinýma pÅ™ed závodem pÅ™inesl z ledničky. Pod sebou na kÅ™esle nahmátl otvírák. Lahev otevÅ™el a pořádnÄ› si z ní pÅ™ihnul.

Hřímající hlas, vášnivého sportovního komentátora probudil Coru, která spala po noční směně. Opatrně otvírala oči, bráníce se tak přímému náporu, nedělního odpoledního slunce, jehož paprsky pronikaly zvenčí oknem do ložnice skrze chatrné závěsy. Naštvaně se protáhla a vstala. Věděla, že dnes už neusne.

„… ano je to Hill, kdo narazil do japonce Nakamiho,“ zanícenÄ› interpretovar komentátor zábÄ›r dvou nabouraných vozů, na něž se pÅ™enesl obraz z čela závodního pole. Na obrazovce se objevil záznam celé nehody. „Hill vjíždí do zatáčky. Nakami pÅ™ed ním zpomaluje. Hill …..“

Dveře obýváku se otevřely. Nahá Cora impulzivně přešla k televizi a bez ptaní ji vypnula. Obrazovka ztmavla. Chvíli než si Frank uvědomil co se vlastně stalo, hleděl na Corino nahé tělo. Nemělo chybu. Plná ňadra, rovné nohy, a kůže bez obludných mateřských znamínek, či vyrážek.

„Padej nÄ›co dÄ›lat!“ rozeÅ™vala se na Franka Cora. Její zrak sjel k Frankovým tÅ™em lahvím piva. „Chlastat a zmírat u televize to ti jde, ale nÄ›co dÄ›lat. Nic. Padej aspoň umejt nádobí. DÄ›lej.“

Frank se naučil Coriny hysterické výstupy za téměř již pÄ›t let manželství ignorovat. Natáhl se pro dálkový ovladač, ležící na vedlejším kÅ™esle a znovu televizi zapnul. Schumacher právÄ› zajíždÄ›l do boxu. „… nyní nejsem schopen říct, na kolik ho tato pÅ™edčasná návÅ¡tÄ›va boxu vrátí…“ Než stačil komentátor vÄ›tu dopovÄ›dÄ›t, pÅ™eÅ¡la Cora od televize k Frankovi, vytrhla mu dálkový ovladač z ruky a rozčilenÄ› jím vší silou mrÅ¡tila o zeď u dveří, vedoucích do kuchynÄ›. Ovladač náraz o zeď nevydržel a rozpadl se, na nÄ›kolik menších kousků. Pak znovu televizi vypla. VítÄ›znÄ› pohlédla na Franka.

To ho naÅ¡tvalo „Tos podÄ›lala,“ Å™ekl teď už rozzuÅ™ený Frank zvýšeným hlasem Core. „Zapni tu bednu!“ pÅ™ikázal ji.

Cora ho ignorovala. Zamířila do kuchyně. Měla hlad.

Frank dopil na ex druhou flašku piva. Otevřel si třetí. Vstal, zapnul televizor a opět se v pohodlném křesle usadil. Pořadí se na čele závodu změnilo. První stále Villeneuev, druhý však Frentzen a třetí Irvin. Schumachera, jako by závod přestal najednou zajímat. Stejně jako Franka. Ten seděl a přemýšlel o Core a jejich hádce. Bylo mu líto ovladače, který bude muset, za několik liber, koupit nový. Bylo mu však, ale líto i ošklivých slov, které Core před chvíli musel říct a které i ona řekla jemu. Proč se každý den musejí jen a jen hádat? Měl ji rád a ona měla určitě ráda jeho, tak proč to všechno? Frank televizi vypnul a šel z koberce sebrat kusy rozbitého ovladače .

Cora nyní vyndávala z lednice margarín. Postavila jej na stůl a lednici zavřela. Vzala do rukou nůž a začala jím mazat dva před chvílí připravené krajíce chleba.

„Dáš si taky“, zavolala Cora na Franka do obýváku tak, jako by se pÅ™ed chvílí vůbec nic nestalo.

„Jo. Co to bude?“, zeptal se zohnutý Frank, který na stůl do kuchynÄ› nevidÄ›l.

„Chleba s máslem.“

„Jeden, díky.“ odpovÄ›dÄ›l. Vstal a s rozpadlým ovladačem Å¡el smÄ›rem ke koÅ¡i. Opravit se v žádném případÄ› nedal.

„Promiň,“ omluvila se mu Cora.

Frank ovladač vhodil do koše. Z obýváku si přinesl, třetí nedopité pivo. Postavil ho na stůl a usedl na proti Core. Ta před něj položila krajíc chleba. Frankovi nebylo jasné jak na sebe mohli být před chvílí oba dva tak hrubí. Byla nádherná. Bohyně mezi bohyněmi. Třešňový květ v rajské zahradě. Dlouhé tmavé vlasy sahající až do pasu. Hnědé oči, malý nosík a plné rty. Nabídl jí pivo. Cora jeho nabídku přijala a napila se rovnou z flašky, aniž se obtěžovala nalít si ho do skleničky, jak to vždy dělávala. Očividně ji chutnalo.

Bylo pět hodin, když Cora navrhla Frankovi, aby rozdělali lahev červeného vína, kterou dostali dárkem od svých přátel Smithových. Frank souhlasil. Připravil skleničky, rozdělal víno a naplnil je po okraj. Čekal na Coru, která se před chvílí vzdálila do koupelny. Po chvíli se Cora vrátila zpět do kuchyně, mnohem hezčí, než z ní odešla. Upravená, nalíčená s vlasy sepnutými do culíku.

„Jsi tak krásná,“ zalichotil ji Frank a jeÅ¡tÄ› než si sedla, ji podal skleničku s vínem. Sám se také postavil a Å™ekl, „aÅ¥ se máme rádi.“ PÅ™iÅ¥ukli si. Napili a pak se posadili.

„Proč na sebe každej den musíme bejt jak psi? Nemůžem se chvíli nehádat?“ zeptal se Frank Cory.

„Nevím. PÅ™ed svatbou to bylo jiné. Zapomeň na to,“ odpovÄ›dÄ›la Cora a opÄ›t se napila.
Oba dva již byli trochu pÅ™iopilí, když otvíraly lahev vodky, kterou mÄ›li jako zálohu pÅ™ipravenou pro návÅ¡tÄ›vy. Å tamprlata se jim Å¡pinit nechtÄ›lo a tak si naplnili skleničky, ve kterých se jeÅ¡tÄ› pÅ™ed chvílí nacházelo červené víno. OpÄ›t si pÅ™iÅ¥ukli a trochu se napili. Frank natáhl svou ruku ke CorinÄ› hlavÄ›, a začal jí lehce projíždÄ›t ve vlasech. Cora se pÅ™itáhla blíže k Frankovi. Nejdříve ho hladila po vlasech, pak mu sjela rukou k poklopci a začala mu jej rozepínat. Frankova ruka opustila Coriny nádherné vlasky a svezla se k stvrdlým bradavkám. Cora se najednou od Franka troÅ¡ku odtáhla. „Pojď do ložnice,“ Å™ekla. Frank kývl. Podal Core skleničku. Sám se chopil své a společnÄ› je s Corou vyprázdnily.

Postavili se a malátným, veselým krokem se odebrali do ložnice.

„A nebudeÅ¡ už na mÄ› víckrát kÅ™ičet, viď Franku?“

„To víš že ne, Cori. Už se víckrát nebudeme hádat.“

Frank otevřel dveře do ložnice. Svalili se na postel.

„SlibujeÅ¡,“ nedala se tak lehce odbít Cora.

„Slibuji,“ říkal pÅ™iopitý Frank pomalu, když v tom dostal nápad, „už se víckrát nebudem hádat. Už nikdy.“

Vstal.

„Kam jdeÅ¡ miláčku?“ zeptala se Franka odcházejícího z ložnice Cora.

„JeÅ¡tÄ› jednu vÄ›c, jednu vÄ›c musím udÄ›lat. Za chvíli jsem zpátky.“

„VraÅ¥ se mi brzy,“ zavolala za ním tichým hlasem Cora a pÅ™evrátila se na záda. VÅ¡e kolem ní se točilo. Z chodby se ozval rachot. Cora se zasmála. PÅ™edstavila si Franka, jak zas do něčeho vrazil. Po chvíli se z kuchynÄ› do ložnice vrátil. Začal se s Corou vášnivÄ› milovat, nedbaje toho, že celý byt pomalu prosycoval plyn, který unikal ze vÅ¡ech čtyrech, naplno otevÅ™ených, plynových hořáků.

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

Jeden komentář k “Slib mi, že se už víckrát nebudeme hádat”

  1. Blanka: Faltynka Lukyho mamka napsal:

    ty jo HOROR !! nejdrive se opiji do mrtÄ› a pak se otravi!! ze jsem to pred nocni vubec cetla!Luky vymysli treba povidku jak sel Hurvajs na houby a nasel ty dva milovniky v lese jako ja s tatou pred 20 lety kdyz jsme sli 150 km na pochod nove mesto n. Metuji Praded. ja se tam sla na nÄ› zblizka podivat byli v bilych plastich .ja myslela ze tam delaji hloubkove vrty. tak jsme radeji rychle
    pokracovali dale po lesni ceste a na konci stalo pekarske auto a jen si odskocili .To byl pro me zazitek.

Napište prosím komentář

You must be logged in to post a comment.