Ona jediná určitě přijde

Opuštěný starý pán svým unaveným pohledem naposledy přelétl slavnostní tabuli, aby se ujistil, zdali je vše v pořádku. Vše bylo perfektně přichystané, nic nechybělo. Pomalu, tedy usedl do čela stolu, nalil si sklenku červeného vína, po troškách jim zapíjel nejrůznější tabletky a čekal. Oslava osmdesátých narozenin starého pána mohla začít.

***

Chvilku před půlnocí dosáhla oslava vrcholu. Šampaňské teklo proudem, zákusky podávané na stříbrných podnosech pomalu mizely a hosté, zpočátku přirozeně ostýchaví, se nyní beze studu celou svou duší oddávali této velkolepé zábavě, podbarvené hudbou 60. let, která se linula z útrob mosazné trouby stařičkého gramofonu.

Středně podnapilý Jirka neohrabaně vylezl na stůl. Hlasitě zatleskal, čímž si vynutil chvilkovou pozornost několika hostů, a pod návalem náhlé, alkoholem vyvolané invence, začal pět ódy na oslavence, starého pána. – …Buďme rádi, že ho máme / ať nám dlouho vydrží / starej pán je stejně třída / to už ale každej ví…

„Drž hubu,“ reagoval hrubě na Jirkův toporný přednes kdosi vzadu, „a pusť tam místo sebe Marii. Starej pán si chce jistě taky trochu užít.“

***

Starý pán, jehož tělo zachvátila vysoká horečka, s velkými obtížemi na chvíli pootevřel oči. Vše v místnosti viděl rozmazaně. Chtělo se mu spát.

***

„Ano Marii. My chceme Marii,“ začala s nadšením provolávat většina hostů, a jejich zraky se pomalu začínaly upínat do levého rohu místnosti, kde si to na zemi rozdávala Marie s Ivanem, jako by tam byli sami. Ničeho, krom svých dvou nahých těl pevně zaklesnutých do sebe, si nevšímali. Po chvíli se všem tato trapná podívaná stala nudnou a místnost opět ožila.

Honza z nadměrného množství zkonzumovaných lihovin začal zvracet na koberec, a Milan, který si toho všiml, se na celou místnost rozkřičel, „to prase tady blije, pojďte ho vyhodit z okna. No tak, pojďte mě s ním pomoc k oknu. Blije tady, copak to nevidíte. Je to prase.“

„Jasně je to prase,“ přidal se k Milanovi Jindra. „Starej pán si dá jistě jaterničky a ovárek. Dá si ještě někdo.?“

Nad hlavami přítomných se objevil les rukou.

„Petruš, skoč do kuchyně starýho pána pro paličku a sekáček. Dneska si ještě všichni pošmáknem.“

Petra se po chvíli vrátila s kovovou paličkou, a velikým ocelovým sekáčkem. „Vzala jsem taky nůžky na kuře,“ nezapomněla se pochlubit.

„Chytrá holčička,“ pochválil ji Jindra. „Vážení, je zde někde mezi vámi přítomno kuře.“

„Já jsem přeci tvoje kuře,“ rozjíveně z chodby zapištěla Jindrova dívka Renata, která vůbec
netušila o co jde.

„Zamlouvám si prsíčka,“ hbitě reagoval Marek. „A já stehýnka,“ nezůstal pozadu Jirka.

„Trošku se nám prasátko cuká. Kdo mi ho přidrží?“ zeptal se Jindra, který se už chvíli snažil, svým skelným zrakem, zachytit Honzovu neustále sebou škubající hlavu.

„Já,“ přihlásil se dobrovolně Franta a už se z vnějšku hloučku prodíral k Jindrovi.

„Co se to tam děje?“ domáhal se vysvětlení z rohu místnosti vyčerpaný Ivan, kterému se čirou náhodou podařilo na chvilku opustit Mariin ráj sedmi neřestí. Než-li mu však kdokoliv v stačil odpovědět, přilnul přičiněním Marie s vypláznutým jazykem zpět k jejímu nikdy nevyhasínajícímu klínu.

Honzova rozbitá hlava, jediným silným máchnutím sekáčku oddělená od těla, se nyní válela na podlaze.

„Dá si někdo fotbálek pánové?“ začal vyzvídat Marek, zatímco Jindra z Honzova rozpáraného břicha šetrně vytahoval střívka. „Nikdo mezi vámi si nedá? Ani starý pán by si nezačutal? Tak dobře,“ a naštvaně nakopl Honzovu hlavu s takovou silou, že proletěla celou místností, rozbila okno a ztratila se kdesi v nočním tichu opuštěné ulice.

„To teda byla šlupka,“ s obdivem pogratuloval Markovi Roman a oba dva se pak vzájemně poplácali po zádech.

Jindra se postavil, zvedl ruce s čímsi rudě krvavým nad hlavu a obřadně pronesl, „jestli někdo z vás přítomných v životě toužil po Honzově srdci, má jedinou a poslední šanci ho nyní získat.“

„Já,“ reagoval s maličkým zpožděním s vysokou fistulí v hlase Tonda. Jen, co ho od Jindry převzal, nacpal si jej celé do huby a slastně si pomlaskával.

***

Tělo starého pána se svíjelo v bolestných křečích. Jeho svalstvo sebou, nezávisle na činnosti mozku, divoce škubalo. Židle na které doposud seděl, ztratila stabilitu a převrhla se. Hlava starého pána těžkopádně narazila na zem.

***

„Tak co bude s tím kuřetem?“ začali se svého dožadovat Marek s Jirkou, kteří se už déle nevydrželi dívat na Jindru s Frantou, jak si pochutnávají na Honzových výživných ledvinkách.

„No jo, za chvilku už na to skáknem, “ odpověděl s plnou pusou Markovi Jindra. „Renato, pojď sem prosím-tě na moment.“

„Ano drahoušku?“

„Hlavinku položíme sem na stůl.“

„Nebude to bolet?“

„Copak bych ti někdy ublížil? Zavři očka a mysli na něco krásného slepičko moje.“

Bezhlavá Renata ještě chvíli před tím než vypustila duši létala po pokoji a pak se bezvládně svalila na zem.

Z Ivana zalezlého v Marii koukali už jen nohy.

„Fůj, ty stehna jsou hnusný,“ vyplivl naštvaně obsah svých úst na zem Jirka a začal se dravě sápat po Markových prsíčkách.

Milan zatím jemně uchopil Renatinu hlavu, a procítěně ji políbil. „Nikdy jsem pánové nevěřil tomu, že chladná ženská může být tak sladká.“

„Hmmm, moc vtipný,“ zareagovala podrážděně na Milanův pokus o vtip, doposud tichá Petra a vydloubla si naštvaně oko.

V Jindrovi se probudil malý chlapec. „Jé kuličky, budeme hrát kuličky,“ a začal shánět něco, čím by vyhloubil do betonové podlahy důlek. Nenašel nic.

Ivan se v Marii ztratil úplně. Po chvíli se ztratili i všichni ostatní.

***

Zůstala jen netknutá slavnostní tabule, perfekcionisticky nasklízeny byt a starý pán, který s nepatrným tepem, nehnutě leží uprostřed svých zvratků. Ona jediná, pozvaná na tuto slavnost zatím ještě nepřišla, ale každou sekundou určitě dorazí.

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

2 komentáře k “Ona jediná určitě přijde”

  1. Moni napsal:

    Zmyslanie pripominajuce mojho oblubeneho rezisera Quentina Tarantina…..

  2. Jarda Kuťák napsal:

    Tohle ne, Lukáši, pointu jsem odhadl už na začátku, ta přehnanost reálií k tomu samozřejmě vedla. Tahle kapku pubertální (rádoby chlapská a drsná) povídka je příkladem, že je těžké vyvážit děj a pointu tak dobře jako se Ti to povedlo s tou Thajkou (kde ještě chybí na konci ta poznámka, že s ní bude žít, ale jen si celej život bude muset dávat bacha (nestrkat atd…) – to má šťávu.

Napište prosím komentář

You must be logged in to post a comment.