Autorka: Martina Kyksová

„Slovo mandala pochází ze sanskrtu a znamená „kruh“. Tvoření mandal může sloužit k uvolnění, soustředění, vyjadřování svých pocitů i poznání sebe sama.“

Poprvé jsem viděla mandalu nakreslenou na skle, ale zatím jsem se s ní v žádném obchodě nesetkala. Tak jsem začala pátrat na Internetu a zjistila, že bude lepší, když si nějakou sama nakreslím. Na Internetu je inspirace spousta a tak jsem si půjčila synovcovy pastelky a tu nejhezčí mandalu jsem začala kreslit. Jenže to byly obyčejné dřevěné pastelky a pohled na moji první mandalu mi zvláštní radost nedělal.

Ale můj nejdražší miláček nejmilovanější na světě mi koupil (za 30,-) pastelky nové a sami vidíte rozdíl. Jsou to voskové pastelky s názvem PlastiColor, se kterými jsem kreslila už jako dítě. Zatím jsem namalovala jen 4 mandaly, ale ta poslední mi trvala přibližně 10 hodin.

Číst dál »

O podzimu s řiditelným drakem jsem psal v příspěvku Podzim s řiditelným drakem. Nyní je zima, ale protože stále čas od času fouká stále dobře vítr, chodím létat i nyní.

Včera jsem poprosil dědu o natočení draka v letu. Pár záběrů vyšlo, tak především vy, kteří nemáte o tom jak řiditelný drak létá za silnějšího větru se můžete podívat.

Související příspěvky:

Řiditelný drak – pár hezkých triků

Zkuste si zalétat s říditelným drakem

Podzim s řiditelným drakem

Svátek Hromnic je v mnoha náboženstvích vysvětlován různě. V čem se ale všichni shodují, 2. února se půlí zima, něco nového začíná. Z pohledu hospodářů to prý bývalo měřítko zásob krmiva. Na Hromnice by měli mít zkrmenou polovinu sena, obilí, brambor. Týkalo se zásob jak pro jeho rodinu, tak pro jeho zvířata. Na Hromnice půl krajíce a půl píce.

Od zimního slunovratu se opravdu den prodloužil o cca hodinu.

Keltové:

Nazývali Hromnice Imbolc nebo Brighid. Ta vládla v předkřesťanských dobách Slunci a ohni a ti, kdo ji uctívali, na její počest udržovali věčný oheň. Byla také bohyní básnictví, věštění, léčení i kovářství. Postava Brighid byla jednou ze tří podob jediné bohyně. V končící zimě vystupovala v podobě stařeny, obávané bohyně spojované se smrtí i se znovuzrozením. Začátkem února se však mění – přichází v panenské a čisté podobě vyjadřující příchod jara. Jejím symbolem je asymetrický kříž, který se vyrábí v předvečer svátku a staví se v domě po očistném rituálu na vnitřní stranu dveří tak, aby byl chráněn před ohněm, bleskem a bouří. Kříž je opatřen magickým znakem, jímž je pětiramenný prut, znázorňující vztyčenou ruku s roztaženými prsty. Křesťané bohyni Brighid přejali a změnili ve svatou Brigitu; čímž bylo možné zachovat její uctívání a sladit jej s oficiální věroukou.

Čarodějnice:

Toto je doba vhodná pro konání rituálů,abychom se zbavili staré a nechtěné energie, načerpali novou a pozitivní energii a zahnali temnotu ze svého života a pro každý rituál vztahující se k tradicím, duze, plodnosti, kouzlu barev, naději, posláním, zvláštní péči o zvířata, přípravě semen, tkaní, prošívání přikrývek.

Číst dál »

Jak jsem si nyní všimnul, na iDnes se objevila celkem fajn soutěž, jejíž hlavní cenou je VIP zájezd na polovinu OH do čínského Pekingu. Předmětem soutěže nejsou žádné otázky, jak by se dalo čekat, ale čtyři mini flashové hry. V jednotlivých hrách si zkusíte úlohu střelce na cíl, fotbalového brankáře, vodního slalomáře a oštěpaře. Hry jsou zveřejňovány postupně. Co týden, to jedna hra. Hra je zveřejněna vždy v pondělí ve 12:00 a končí o týden později v pondělí ve 12:00. Nyní již běží první kolo.

Hlavní stránku soutěže s odkazem na podrobná pravidla naleznete na stránce: http://sport.idnes.cz/oh_hra.asp

Hraní coučasné disciplíny, střelby, mi dělalo problém v prohlížeči Firefox. Puška nešla pořádně uchopit. V Opeře a Internet Exploreru již bylo vše v pořádku.

Splnit střelbu, tj. zasáhnout všechny terče, není nijak obtížné.

Ač ne zřejmě oficiální reklama na světoznámého výrobce dámského spodního prádla Wonderbra, přesto úžasná.

Spusťte video, přibližte svůj zrak k monitoru a dívejte se do středu rotující spirály.

31.ledna si připomínáme památku sv. Jana Bosca. Svatý Jan Bosco, resp. Svatý Don Bosco, (16. srpen 1815, Becchi – 31. leden 1888, Turín) byl italský katolický kněz a zakladatel a hlava Salesiánů Dona Bosca.

Pocházel z chudé rolnické rodiny a od dvou let vyrůstal jen se svou matkou, babičkou a dvěma bratry. Otec zemřel. Jeho matka zasvětila nejmladšího Jana Panně Marii.

Jaké bylo Janovo dětství? Jan byl bystrý a na tržištích se naučil od kejklířů různé kousky, které pak předváděl ostatním chlapcům vesnice. Bavil je svými kousky, byl také dobrý vypravěč a přirozený vůdce, takže se všichni kolem něj seskupovali. Ani jim nevadilo, že se s nimi často také modlil nebo jim vyprávěl nedělní kázání. Jednou zrovna šel z misijního kázání a cestou potkal kaplana. Ten se trochu divil, odkud tak pozdě jde, a chtěl, aby mu řekl jednu větu, kterou si zapamatoval. Jan mu ale odříkal slovo od slova celé kázání a chtěl přidat i kázání minulá. Kaplan byl velmi překvapen jeho skvělou pamětí a zájmem a řekl Janově matce, aby dala syna studovat. Jan se tedy pravidelně zúčastňoval vyučování v obecní škole v Castelnuovo. Naučil se také základům všech možných řemesel, což se mu pak dobře hodilo. Dělal krejčího, číšníka i dělníka.

„V devíti letech měl Jan první sen – vidění – o svém poslání. Zdálo se mu, že je uprostřed chlapců, kteří si hráli a křičeli. Někteří také kleli a on se k nim rozběhl, aby je ranami přiměl k mlčení. Zářící postava muže ho zastavila se slovy: „Ne bitím, ale mírností a láskou.“ Pak spatřil vznešenou paní a různá zvířata. Divoká zvířata se náhle proměnila v mírné beránky a paní mu řekla: „Tu je tvé pole, tu pracuj! Staň se pokorným, silným a udatným. To, co se stalo nyní u těchto zvířat, můžeš udělat i pro mé syny.“ Jan byl ze snu zděšen, ale jistota přislíbení, daná tímto a pak i dalšími sny způsobila, že všechno, co podnikal, dělal s bezpečným klidem, i když to na první pohled vypadalo pošetile nebo beznadějně.“

(http://www.abcsvatych.com/mesice/1/leden31.htm)

Ve dvaceti letech vstoupil do semináře a 5. června 1841 byl klerik Bosco v Turíně vysvěcen na kněze. Od této chvíle se stal Donem Boskem.

Číst dál »

Jak děti rostou, musím se s nimi dělit o počítač. Zatím zažívám boj jen se starší, má e-mail na to, aby si mohla se spolužáky přeposílat takové ty řetězové dopisy, používá icq, hraje on-line hry. Když už je na „návštěvě u PC“ dlouho, tak ji bez problémů vyhodím. Vypadá to, že ji to doma neprochází tak jako u nás.

Jenže včera byl obsazen PC zas, ale tou malou. Prvňáčkem, který čte slabikováním a vlastně neumí ani všechna písmenka. Sedí křížem, levou ruku má na myši, která je vpravo, ale monitor je zase vlevo. Tak tam sedí jakoby měl každou chvíli spadnout a soustředěně tam kliká.

O Vánocích mi říkala, že ji počítač nezajmá a že ho neumí ani zapnout. Tehdy jsem přemýšlela, zda to je dobře, nebo špatně.

„Co to je? Jak to že je už i ona u PC?“ Ptám se té starší.

Ta po ženském vzoru celou věc značně zdramatizuje:“No to je příšerný, ona je gambler, včera jsme ji museli odrhnout, hrála tam skoro 2 hodiny.“
Malej gambler nás vůbec nevnímá a kliká dál.

*************

„Kde to seš? Jak ses tam dostala?“ Řve její sestra.
„Vona se nabourala tátoj do pošty!!!“ Běží nám říci.
Jdu se podívat a opravdu. Je u svého táty v poště, na seznamu. Jak je to možný? Říkám si.
„Ty víš jeho heslo?“ Ptám se.
„Ne…“ Odpoví v klidu prvňáček a dál si mu tam listuje v poště.
„Tohle má od mamky.“ Hlásí.

Vyhazuju ji od PC, zavírám okno, protože mám strach, že to vše bude na mě, jako na nejstarší z přítomných. Přemýšlím, jak se tam mohlo dítě, které nemá svůj e-mail, tudíš předpokládám že ani neví co to je, dostat. Navíc neumí psát a umí jen málo číst.

„Jak ses tam dostala?“ Ptám se znovu.
„Normálně, klikla jsem na domeček.“ Vysvětluje mi stylem jako učitel žákovi.
„No a pak jsi napsala tátovo jméno? A heslo se Ti doplnilo?“ Dochází mi, že její táta má asi uloženo heslo na tomto počítači.
„Ne, říká udiveně, stačilo napsat jen první písmeno, zmáčkla jsem r, odklikla a byla jsem tam.“

Aha, takže ještě zafungovalo zapnuté automatické doplňování.

„Ty to máš taky takhle uložené?“ Ptám se té starší, abych jí poučila a vysvětlila, kde nastala chyba.

„Ne, nejsem debil, my s mámou to tak nemáme a hesla si měníme, aby to táta nevěděl…“ Ťuká si na čelo.

Dívám se na našeho malého hackříka, už zase sedí zkřížen u pc a „paří“ hru. Naprosto spokojen.