Předchozí díl- IV

Jak již jsem psala, je nás sedm krků, z toho polovina dost obézních. Nakupování potravy pro smečku naštěstí není můj úkol. No, i když není….

„V úterý dopoledne musíš být doma, vozí nákup.“ Říká Darko.

I Helen mě upozorní, že objednává veškeré jídlo i drogerii přes internet, v tescu.

“ Přivezou to, dostaneš faktury a budeš to pak kontrolovat, zda to je všechno a pak uklízet na svá místa.“

Bylo mi vše jasný a byla jsem v klidu, až do té doby, než tesco auto přijelo. Dodávka, tesco závozník, který je východoevropan, na což přijdem po té, co podepíši, že jsem nákup přebrala.

Nanosil všechny tašky do kuchyně. Kuchyňské linky i podlaha jsou celé zarovnané, igelitek je asi 30 a fakt to nepřeháním. Tři igelitky má kocour, zbytek rodina. V kuchyni se nehnu, plno věcí je mražených, měla bych tedy spěchat. Vyznat se ve faktuře a výrobcích je docela těžké. Po hodině práce je lednice i mrazák narván k prasknutí, ale venku je stále plno věcí. Nechávám je na lince, spolu se zaškrtaným listem.

Číst dál »

Předchozí díl – III
Jelikož jsme nyní rodina o sedmi kusech, pere se denně, většinou dvě várky prádla. Po víkendu je to víc.

Praní mám na starost taktéž já. Líbí se mi styl věšení prádla. Mají na zahradě takové stožáry, jako na vlajku, jsou propojeny lanem, které se při vešení prádla dá níž, a poté zase zpátky, na stožáry, prádlo tedy nevadí žádnému pohybu na zahradě, protože vlaje tak 4 metry vysoko.

S prádlem souvisí i žehlení, což je noční můra. Darko mě ale vysvětlil, že se nežehlí skoro nic. Prádlo se rovnou skládá a rozděluje na hromádky jednotlivých členů. Dětem se ukládá do skříně. Rodičům se má dát „někam“ do ložnice, ne ale do skříně. V ložnici ale není nikde místo. Vypadá to tam, jako by tam zloděj něco hledal. Skříně otervřené, zásuvky všelijak pootevřené, v nich skřípnuté prádlo, mezi tím všude po podlaze boty, kabelky, šminky, ručníky. Rachot. Ložnici mám jen luxovat, není ale luxovat kde, podlaha je téměř pokryta výše zmíněnými věcmi. Prádlo lze dát pouze na postel.

Po několika týdnech zjištuji, že se prádlo, které jeden den složím jako vyprané, třeba hned ráno objeví ve špinavém prádle. Proto je koš na prádlo stále plný. Pokud se totiž rodičům komínky oblečení svalí, či oni je večer skopnou, to co se rozházelo se hodí do prádla: Jednodušší než něco složit je hodit to do špinavého prádla.
Stejně to chápou i děti, pokud jim něco spadne, či si to nakonec nevemou na sebe, neskládají to, hodí to do špinavého prádla. Divná mentalita.

Číst dál »

Předchozí díl – II. část
Když má Helen pocit, že jsem už schopná zvládnout vše sama, zavolá si mě, že se mnou chce mluvit. Mluví strašně vážně, napínavě a děsí mě.

„Darko se zítra ráno bude stěhovat, dnes mi dá klíče, zítra za sebou jen zabouchne. Hlídej, zda neodnáší i nějaké naše věci.“

Vykulím oči. A Helen pokračuje:

„Darko je kriminálník, našel si tu práci v pekárně, načerno, celou noc pekl v pekárně, pak ráno poslal děti do školy, vyspal se, zkrátka měl dvě práce, jednu u nás, legální, druhou nelegální.“
„Tím, že bydlí u nás, můžeme mít problémy, že jsme ho nenahlásili policii, takže musí rychle zmizet. Možná už ho policie sleduje a to pak budem mít opravdu velký problém, celá rodina, i ty.“

Lapu po dechu.

Ona je fakt prdlá. Nebo je to britská mentalita, napadá mě.

Číst dál »