4 srpna, 2009 
Klára Jak již jsem psala, je nás sedm krků, z toho polovina dost obézních. Nakupování potravy pro smečku naštěstí není můj úkol. No, i když není….
„V úterý dopoledne musíš být doma, vozí nákup.“ Říká Darko.
I Helen mě upozorní, že objednává veškeré jídlo i drogerii přes internet, v tescu.
“ Přivezou to, dostaneš faktury a budeš to pak kontrolovat, zda to je všechno a pak uklízet na svá místa.“
Bylo mi vše jasný a byla jsem v klidu, až do té doby, než tesco auto přijelo. Dodávka, tesco závozník, který je východoevropan, na což přijdem po té, co podepíši, že jsem nákup přebrala.
Nanosil všechny tašky do kuchyně. Kuchyňské linky i podlaha jsou celé zarovnané, igelitek je asi 30 a fakt to nepřeháním. Tři igelitky má kocour, zbytek rodina. V kuchyni se nehnu, plno věcí je mražených, měla bych tedy spěchat. Vyznat se ve faktuře a výrobcích je docela těžké. Po hodině práce je lednice i mrazák narván k prasknutí, ale venku je stále plno věcí. Nechávám je na lince, spolu se zaškrtaným listem.
Helen večír přijde a vše do lednice násilím natlačí. Hlava nehlava, vajíčka nevajíčka, rajčata nerajčata, však ona to zítra au pair uklidí.
Nakupovat tedy prakticky nechodí, narozdíl od ostatních rodin, co tráví celé víkendy v nákupních centrech. Oblečení skoro nekupují, jednak nemají peníze a jednak – ty školní uniformy fakt hodně věcí řeší. Deti nemají moc příležitostí se někde natřásat ve značkovém oblečení.
Jídla je tedy v domě dost, rizikové jsou jen pondělky, to třeba dojde mléko, nebo mleté maso. Pak musím já skočit do „cornershopu“.
Z ostatních rodin vím, že mají podstatně méně jídla, ale zato si au pair mohou diktovat, co chtějí koupit, tedy co jedí. Někdy chodí nakupovat s rodinou.
Jsou i rodiny, kde nechají au paira s dětmi, bez jídla, poradte si. To ale asi není jen britská specialita.
Svačiny
Dětem připravuji každé ráno do kufříků svačinu, tedy lépe řečeno lunch. Většinou sendvič se sýrem, jablko, chipsy a pití. Chipsy nesmí chybět, chipsy nejsou jako u nás, doplněk k vínu, pivu, či nějaké party, chipsy – oni říkají crisps, jsou prostě jídlo. Denní chléb. Ale zase neexistuje čokoláda, tabulek čokolády je i v obchodech méně a není tak běžné jako u nás, že to patří skoro ke každému nákupu, či je to bežný dárek. Každý máme tedy své.
Zveřejněno v
klarko dik za dva posledni angloprispevky.zasmala jsem se.jak jsi stihla odskrtat ty faktury?ja to znam zde z oddeleni chirurgie.slouzime po jedne na 28 pacientu hodne prevazu a do toho prijede pres internet objednane prevazove zbozi ,leky, naplasti roztoky ,- dva plne prepravni vozy -ja musim uklidit na fakture najit a odskrtat.normalne na hodinu a pul prace a pak ten binec uklidit na sva mista ksichtem k personalu ,aby to nemusely hledat a obracet- lenosne kolegyne.ja to delam jednoduse :hned uklizim na misto a vecer v klidu vse odskrtam hlava nehlava 4 nebo 100€ a nebo nepresny pocet. uz to delam tak 18 let a je mi to jedno. kdyz oni v internetu se muzou ev. splest ja taky ne?nikdo mi nedokaze ,ze jsem to nekontrolovala podle predpisu ..hezky den.Blanka
teda jak jsi přišla na to, že se tady nejí/nekupuje čokoláda? čokolád v krámech je minimálně stejně, jako u nás a jsou rodiny, které jí kupují. nemůžeš všecko měřit podle těch tvejch.
:-)Možná stojí za to zmínit, že příspěvky jsou 10 let staré. Tzn. čokoláda byla jen cadbury, žádná milka ani forte, nic. Zajímavé je, že styl života, který mě tenkrát zarážel, je nyní aplikován u nás. Samé velké supermarkety, kde tráví rodiny své víkendy. Tedy néé uplně všechny, ale je to tady, včetně obezity nás i dětí.
Tenhle životní styl mě vyděsil, když jsem ležela v nemocnici na dětskym oddělení. Když dostali děti „propustku“ a směli jít s rodiči na několik hodin ven, rodiče s nima jeli do obchoďáku!