Líbí se vám tento blog? Pokud ano, hlasujte pro něj v anketě Křišťálová Lupa 2007. Děkuji

Logo_Kristalova_Lupa
Dnes ráno jsem při brouzdání netem zjistil, že internetový magazín lupa.cz, vypsal druhý ročník nkety o nejlepší projekty českého internetu za rok 2007.

Protože anketa obsahuje i kategorii blog, řekl jsem si proč to nezkusit. Tímto vás tedy všechny, kterým se můj blog líbí prosím, abyste ho svou nominací v kategorii blog podpořili. Do políčka blog prosím napište: lukas.faltynek.com.

Nominační stránky jsou umístěny na adrese: http://kristalova.lupa.cz/nominace/

Za všechny vaše udělené nominace vám děkuji. Odměnou vám budiž mnoho dalších, snad příjemných, příspěvků.

Hlavolam XXII – kolik mají Ivan a Sergej aut

Sláva nazdar výletu, výlet, výletu, tak z fesťáku už jsem tu, už jsem tady :-). Takže se můžete těšit na mnoho nových příspěvků.

Začínám přislíbenu slovní hádankou, v které máte za úkol určit počet aut Sergeje a Ivana.

Zadání hádanky

Novodobí Ruští zbohatlíci Sergej a Ivan se baví o svém vozovém autoparku. Bohatší Sergej říkal Ivanovi: „Dej mi jedno Buggati a budu mít aut dvakrát tolik, co máš ty“.

Chudší Ivan Sergejovi odpověděl, „Nedám, ale dej mi svého Poršáka a budeme mít aut oba stejně.“

Otázka zní, kolik má Sergej a kolik Ivan aut a to bez ohledu na značku.

Hádankolam řadím mezi ty jednodušší matematické, tak vám všem, kteří se pokusíte najít řešení přeji hodně úspěchů.

Keltská noc za humny, aneb tři dny bez internetu ….

Tak a je to tady. Zítra brzy ráno, jak jsem už v jednom příspěvku předeslal vyrážím na víceméně punkový fesťákak Keltská noc. Toto s sebou bohužel obnaší jistý čas bez připojení k internetu. Do nedělního večera, no, možná pondělního, nebude blog z mé strany zřejmě aktualizován.

Těm kdo se těší na nové příspěvky, se tedy pro tento víkend omlouvám. Určitě vám to v pondělí vynahradím již připravenou, jednodušší slovní hádankou a snad i menší reportáží z festivalu.

P.S. Předpovědi počasí hlásí, že bude pršet, já doufám, že nespadne ani kapka ;-)

Sexy testík – (zábavná matematika)

Tak mi dnes do schránky přišel mail s předmětem sexy testík. Po jeho rozkliknutí na mě vypadlo jakési počítání. Protože mi nějaké to rozptýlení zrovna přišlo vhod, testík jsem si prošel, řídil se dle instrukcí a ehjle, nejen že funguje, dokonce člověka přinutí položit si otázku, jak je možné, že funguje.

Takže kdo máte čas, testík si určitě udělejte. V diskuzi se pak můžete vyjádřit k matematické konstrukci testu.

Sexy testík – zadání

Na tento mini-testík potřebujete asi 1-2 min. (podle toho jak umíte počítat). Nejlépe když si vezmete kalkulačku. Nyní se držte instrukcí:

1. Určete si jeden den v týdnu, kdy se chcete zaobírat sexem (Pondělí – 1, ….. Neděle – 7). Číslo si napište do kalkulačky.

2. Vynásobte to 50.

3. K získanému číslu přičtěte 44.

4. To celé vynásobte 200.

5. Pokud jste už letos měli narozeniny přičtěte 107, jestli si je ještě neměli, tak 106.

6. Jako poslední krok z toho odečtěte rok vašeho narození (např. 1978, 1975, …)

Vyhodnocení testu

Na kalkulačce vidíte 5-místné číslo.

1. první číslo ukazuje den, kdy se chcete věnovat sexu. Sedí to?

2. poslední 2 čísla ukazují, kolik je vám momentálně let. Je to tak?

3. druhé a třetí číslo ukazuje vaši oblíbenou polohu.

To je vše. Hezké ;-).

Na pstruhách

Dnes už s úsměvem vzpomínám na trampoty, které jsem byla nucena prožít, když mě hlídal můj starší bratr. Někdy to byl až boj o přežití, což ale bylo vykoupeno dobrodružstvím, které mi záviděl kde kdo. Zjednodušeně řečeno, věděla jsem, že když si začnu stěžovat, a fňukat, už mě bratr nikam neveme a budu muset bejt sama doma.

Část léta jsme společně trávili u dolení babičky. Babička žila dlouhá léta sama, v domku v dolením konci vesnice. Byla to rázná žena, pro moji dětskou a citlivou dušičku, až moc. U jejího domku se klikatil potok, místo našich častých dobrodružství. V potoce bylo pár tůněk, kde žili pstruzi. Starší bratranec, brával občas mého bratra pytlačit. Bratr postupem času vše jaksepatří okoukal a sám zvládl na jedničku. Tak se stalo, že začal chodit pytlačit sám. Na ryby se chodilo zásadně po setmění, takže v létě po 22h, z důvodu, aby pytláka někdo neviděl. Druhý den jsme si ryby vždy slavnostně udili v udírně. Dodneška nevím jak je to možné, ale babička jednoho večera pustila i mě.

Příprava na lov probíhala už ve dne, a to vyrejváním a sběrem žížal, to jsem jako učedník dostala na starost já. Žížal mi bylo líto.
Bráškovi se to vůbec nelíbilo, že mu budu trčet za zadkem, správně tušil, že se budu bát a budou se mnou jen komlikace. Na druhou stranu si lehce spočítal, že když políčí pruty dva, na různých místech, bude větší pravděpodobnost, že něco chytne.
“Ani necekneš, musíš bejt ticho, abysme je nevyplašili a taky aby na nás někdo nepřišel, to by byl průser“, začalo hned na začátku kázání.
Přitakávala jsem, že jako je vše jasný.
„Budeš tady na tom břehu, tady máš prut, a žížaly, nahoď to tam a čekej, když začne tahat, tak rybu vytáhni.“ Pokračoval bratr dospělácky.
„ A co pak?“ Ptala jsem se váhavě. „Neumím rybu sundat z háčku“.
„Pak zapískáš a já přijdu a sundám ji, a doneseš ji babičce a ta ji zabije a vykuchá.“
Babička se naší manufaktury ráda zúčastnila, na pstruzích si vždy náramně pochutnala.
„Stejně nic nechytíš, tady jsem ještě nikdy nic nechytl“. Dodal bratr, vzal svůj prut, odsypal si žížaly a šel dál.

Zůstala jsem tam sama, dřepla si na bobek a poslouchala, jak se bratr vzdaluje. Hrozně jsem si přála něco chytit. Ani jsem se nehejbala. Mám pocit, že to netrvalo dlouho, a já pocítila slabé cukání za prut. To mě tak vyděsilo, že jsem vší silou vymrštila prut z vody, a máchla za sebe, v tom mžiku jsem vážně zahlédla letící rybu, na konci vlasce. Všude byly stromy, takže se mi vlasec zachytil za větve. Můj první pstruh visel na stromě, a to docela vysoko.
Když jsem pobrala dech, vzpomněla jsem si na bráchovy instrukce: „ Zapískej a já přijdu…“
V pohodě, uklidnila jsem se. V tom mi došlo, že nemumím pískat. Snažila jsem se nějak špulit pusu a foukat, ale nic. Začla jsem vydávat zvuky, které jsem myslela, že se podobají ptáku, na mysli jsem stále ale měla rozkaz: „Bejt ticho a kdyby mě náhodou někdo chytil, tak říci, že jsem z Prahy, z chalupy v zatáčce.“
Pstruh se lehce houpal na stromě, a měl vyděšené oči, pak padlo rozhodnutí, jít za bratrem. Bála jsem se, neviděla jsem na krok, podél potoka vedla cestička, okolo bylo křoví. Zároveň jsem začínala na svůj úlovek bejt pyšná, a v duchu si řikala, že bude jako brácha čumět. Zdárně jsem došla k bratrovi, pstruha jsme museli ze stromu odříznout.
I bratr mě pochválil, pstruh byl krásný, s puntíkama. Vítězoslavně jsem s mrskající se rybou běžela k babičce, do kůlny, kde následovala procedura zabití a kuchání. Babička byl zručná, dala si pstruha na špalek a kladívkem ho majzla po hlavě, pak mu na konci ocasu nařízla nerv, aby se netrápil, říkala.
Pochválila mě a řekla:“ A šup, mazej zpátky a ať přinesete takových alespoň 5, ať je zítra co udit.“

Ten večer, jsem na svém místě, kde pstruzi „nebejvaj“ chytla ještě jednoho, a to pořádnýho, ten už ale poslední chvilky svýho života nestrávil na stromě. Byla jsem na sebe moc hrdá a pyšná, od té doby jsem mohla chodit pytlačit taky. Vždy před víkendem jsem se snažila chytit rybu mamince, aby až přijede, mohla jsem se jí s ní pochlubit a společně si úlovky vyudit. Maminka, ale nikdy mou pytláckou zručnost neocenila tak, jak bych si přála, byla plná strachu a zděšení, jestli mě neviděli sousedi, jestli nespadnu do potoka a v neposlední řadě, jestli to vůbec je činnost vhodná pro její dcerušku. Mně se ale puntíkatý pstruh, houpajcící se na větvi, vybaví vždy, když se k tomu potoku jen přiblížím.

Složte si papírového tučňáka

Včera jsem při brouzdání internetem narazil na návod pana Františka Grebeníčka, jak si z listu papíru složit tučňáka (návod na papírového tučňáka ve formátu .pdf).

Jako velký příznivec tučňáků jsem návod hned vyzkoušel a musím říct, tučňák se mi docela povedl.

papirovy tucnak

A co vy? Složíte si taky tučňáka?

Eternity II mánie – desítky miliónů korun na dosah ruky

eternity II logo
Ač jsem dal svému prvnímu článku o úžasném deskovém hlavolamu Eternity II přízvisko nesnadná cesta ke 2 miliónum dolarů, netušil jsem, kolik lidí se řešením tohoto hlavolamu zabývá a jak relativně blízko může být výhra, která v přepočtu na české koruny čítá desítky milionů.

Jak jsem na základě komentářů k dnešnímu dni zjistil, řešení hlavolamu se zabývá mnoho zapálených lidiček, jak u nás, tak v zahraničí, kteří k rozlousknutí hlavolamu uvítají spolupráci ostatních a jsou ochotni se o případnou výhru se svými spolupracovníky podělit.

Kde tedy při řešení Eternity II hledat pomoc? Jako první se nabízí výborný článek Eternity II – řešení existuje a nově založené Eternity II fórum pana Martina Žaloudka.

Pro ty z vás, co nad řešením Eternity II nechcete moc bádat, přesto by se vám pár desítek milionů šiklo se nabízí projekt, kdy se řešení hledá hrubou počítačovou silou. Domovské stránky projektu, jako i informace, jak se k hledání řešení, prostřednictvím vašeho počítače přidat naleznete na adrese: http://eternity2.net/.

Autor projektu si při případně nalezeném řešení vyhrazuje milión USD pro sebe. Druhý milion pak slibuje tomu, na jehož počítači bylo řešení nalezeno.

Pokud se mnoha miliónového hlavolamu Eternity II účastníte, přeji vám k řešení hodně štěstí. U případného výherce doufám, že se pak s výhrou pochlubí ;-).

Takhle se vydělávají peníze

„Takhle se Lukáši vydělávají peníze,“ říkal mi zhruba před čtrnácti dni známý a jeho ruka ukazovala k nedbalé konstrukci s plechovkami viz. obrázek.

hazeni na plechovky

Princip výdělku byl jednoduchý. Deset na sobě naskládaných plechovek. Tři hody míčkem za 25,- Kč a úkol, shodit všechny plechovky. Komu se to povedlo, mohl si vybrat láhev alkoholu z nižší poličky.

Jak jsem tam chvíli atrakci sledoval, lidi házeli a házeli a jen málo kdy trefili.

Ano, našel, se jeden borec, kterému šli hody mimořádně dobře. Přišel, dal 25,- Kč a láhev měl doma. Za chvíli se vrátil, zaplatil, láhev mu o jednu plechovku utekla. Zaplatil tedy znovu a zas měl bez problémů láhev. Když si pak chtěl tento borec zaplatit další míčky, aby mohl ve svém úspěšném lahvotažení pokračovat, byl taktně upozorněn provozovatelem, že takto jako né. Házet umí, ale atrakce prodělávat nemůže. Po tomto upozornění již borec neházel.

Ať tak nebo tak, v tu chvíli, co jsem atrakci pozoroval, mi připadlo, že provozovatel musí skutečně dobře vydělávat. Náklady na provoz žádné. Při 25,- Kč za tři hody obrat relativně slušný, vydaných výher minimum.

Nezbylo mi tedy, než dát známému za pravdu, takhle se fakt vydělávají peníze.

Kam v Praze do zahrady?

Udělalo se opět hezky, slunce svítí, vítr pofukuje, teplo je tak akorát, toho musím využít, řekla jsem si. Kam ale tady v Praze vypadnout? Kde tady najít kousek přírody, která není plná pražanů a turistů? Přemýšlím. Kunratický les? Je malinký a jsou tam prý infikovaná klíšťata, minule to tam bylo jak na Prvního máje.

Zasním se a vzpomenu si na klid v malinké zahradě magické (zahradě pana Hrušky v Plzni. Pan Hruška byl politický vězeň, když trpěl ve vězení, slíbil sám sobě, že jestli to přežije, založí zahradu. Jmenuje se meditační zahrada pana Hrušky. Je malinká, ale moc lidí tam nebejvá, takže může opravdu býti meditační. Pan Hruška nedávno zemřel.

Proberu se a vracím se znovu k původní myšlence, vyrazit někam ven, když je tak krásně. Zkusím botanickou v Tróji . Začala tam výstava zimbwabských soch, a určitě tam bude spousta květeny. Vstup pro dospělého je 40 Kč, to jde, říkám si. Po chvíli vidím na trávníku rozmístěno opravdu hodně soch, mezi nimi docela dost lidí, s fotoaparáty.

V samotné zahradě slyším dost angličtiny a jiných neidentifikovatelných jazyků, kytičky si ještě prohlíží pár starších lidí. Je zde i japonská zahrada, která vypadá tak trochu jako ta meditační v mém snu. Ale lehnout si tam na trávník se nesmí. O kousek dál je rybníček s japonskými kapry, nikdo tam není, ale zas si není kam sednout. Vracím se k sochám a zjištuji,že mladí sem šli očividně kvůli sochám, staří kvůli kytičkám. Celkem tam moc návštěvníků nebylo, za to v sousední ZOO je hlava na hlavě, při zpáteční cestě se lidé ze ZOO ani nemohli vejít do busu, který tam jezdí každých 15 minut. Nejvíc návštěvníků tam je ale klasicky – auty.

Hlavolam XXI – Phit – výborná skládačka

Především po hlavolamu Bloxorz je dnešní hlavolam Phit další flashovou hlavolamovou peckou.

Jde o dílo Jeffa Wofforda, univerzitního učitele, které v sobě kombinuje tangram s logickou hříčkou Rush hours. Na první pohled velmi jednoduchý hlavolam, v sobě skrývá mnoho zábavy.

Princip hlavolamu je velmi jednoduchý. V horní části hracího pole jsou umístěny dílky, které máte za pomoci tahů myši narovnat do spodního žlutého pole tak, aby toto žluté pole bylo dílky vyplněno.

Celkem má hra 100 pevných kol a dalších 9900 kol náhodně generovaných, takže nudit určitě nebude. Pro rychlý přístup do jednotlivých kol použijte volbu Skip to level.

Do hry se dostanete kliknutím na obrázek, nebo na odkaz pod obrázkem.

Phit
Phit hra

(http://www.armorgames.com/games/phit.html)