Poslední dobou jsem se často setkávala s popularizováním jógy. Cvičení bývá doporučováno už i v ženských časopisech, někdy mívám pocit, že cvičit jógu (nebo možná spíš o tom jen mluvit) je in a trendy a kdo necvičí tak nejde s dobou.

I když mě většinou vše co je moc „in“ odrazuje, jógu jsem zkusit chtěla a to už dlouho. Jenže jak se vyznat v té změti nabídek, inzerátů, webů a knížek? Jak vybrat pro začátečníka to nej?

Spolužačka je jogínka, a proto jsem ji kontaktovala, aby mi poradila kde a jak začít. Shodou okolností se tento víkend konalo v Praze setkání učitelů jógy (Sdružení učitelů jógy). Účastnila jsem se jako host.
Instrukce zněly: vzít si teplou deku, teplé oblečení, pití, bude se povídat a cvičit.

Součástí byla i přednáška na téma terapie jógou, přijel Ind z Hradce Králové. Úvodní přednáškou mě uvedl do světa jógy, jak funguje, její principy, jaké existují přístupy a hlavně radil jednotlivé „cviky“ na konkrétní zdravotní problémy. O tom, že máme někoho takového v HK jsem já ani spolužačka neměly tušení. Překvapilo nás, že označuje svůj původ z Hradce a ne z indické Puny, odkud opravdu pochází.

Velkým překvapením bylo, že cvičitelé jógy jsou vesměs postarší až staří (nechci je tímto urazit) lidé, kteří cvičí už 15 – 45 let. Hned první pohled se lišili od „běžných důchodců“ svou vitalitou, elánem, komunikativností, úsměvem. Mám pocit, že je nesužovaly žádné zdravotní problémy typu špatný sluch, špatná paměť. Všichni vypadali velice mladě a energicky, a myslím, že zůstanou věčně mladí, duchem i tělem. A to byla poslední kapka mojí motivace, s jogou vzrůstá naděje zůstat věčně mladý.

Pochopila jsem, že jóga je o čase, o trpělivosti, zkušenosti, životní moudrosti. Zde se víc jak kde jinde uplatní dlouholetá zkušenost. Proto už vím, že jóga sice je velice „in“, ale o to víc je třeba hledat tu správnou školu, toho správného učitele, ty správné lekce, kam chodit.

Na semináři několikrát zaznělo: “ Správnosti a dokonalosti tohoto cviku dosáhnete po cca 8 mi letech cvičení.“