Před pár dny mi mamka donesla starou fotku, na které jsem já ve školce. Nic moc by mi na tom nepřišlo k zamyšlení, kdyby nyní nechodil do školky Davídek a neměla ho stejná paní učitelka, která před lety měla i mě. Je to děs, jak ten čas letí a vše se tak nějak v generačním cyklu opakuje.
Zažíváte něco podobného? Jak se na tyto opakující se cykly, jen se změnou rolí, díváte?
:shock: Mazec, ty kráávo—.. Fíha…
Jo, to si teprve člověk uvědomí, jak to letí, vždyť „to na tý fotce není přece tak dávno!“. Nebo že by jo?
2 Gacuman: mno za par let to bude 30. let :-(.
Mě by akorát zajímalo, která z těch holčiček jsi ty? :-)
mně by to taky moc zalímalo…
LuFa je přece ta „holčička“ co vypadá jako Dáda. Mám podobnou zkušenost, co my jsme toho stihli projít – školku, školu, střední, vejšku, práci a paní učitelky i v té mé školce jsou furt ty samé.
Klára: Bingo, trefa do černého, jsme přesně ta „holčička“ co vypadá jak Dáda. Tímto potvrzuji, že to Klárka uhodla.