Jelikož je moje máma ze čtyř dětí, když se v létě vnoučata u prarodičů sešla, bylo nás tam víc než moc.
Děda na ten „dětskej rachot“ už tenkrát neměl nervy a vždy se nenápadně ztratil a vrátil se až když bylo po všem.

„Babí, kde je dědá?“ Ptala se Klárka jednoho dne.

„ Kde by byl? Je z vás na větvi.“ Odpověděla babička.

„ A na který? Aby nespadl!“ Pokračovala Klárka v konverzaci.

Odpověďi se nedočkala, proto se vydala za stodolu, k jabloni, hledat dědu. V koruně stromů ho ale neviděla.

Když večer s rodiči odjížděla, potkali dědu, jak si to šine z hospody domů.