Asi 14 dní po začátku mého au – pair angažmá jsem se zeptala, jaktože děti chodí do školy, když je červenec.
„Škola končí 20. července, tak užívej klidu.“ Smála se Helen.
Přemýšlela jsem. Mám pracovat cca 5-6 hodin denně. Když budou děti doma, znamená to že budu pracovat od 8 do 17:30? Navíc jak budu uklízet, když bude dům neustále plný? Napadaly mě další a další nevýhody. Pojala mě hrůza.
Svěřila jsem se ostatním au – parům. Tomovo dítě bude chodit do jakéhosi klubu, bude to podobné jako by ho vodil do školy, jen ho vyzvedne o 2 hodiny dříve. Druhý au – pair pokrčil rameny.
Nadějně jsem se šla ptát Helen, jestli naše děti taky budou chodit do klubu.
„Nebudou, víš kolik by to stálo peněz. Budou doma.“ Odpověděla.
Jako na zavolanou zavolala Trisha, paní která má au-pair agenturu. Naštěstí volala když jsem byla sama doma.
„Jak se máš, je všechno v pořádku?“ Volala vrámci takového aftercare.
Moc mě to potěšilo a řekla jsem ji svou obavu, že budou děti neustále doma, po dobu 6 týdnů prázdnin.
„Ne, to si musí jinak zajistit, i kdyby Tě platila více, je to nelegální, aby jsi pracovala tolik hodin. Promluvim s ní.“ Byla docela vyděšená.
Přemýšlím, že děti v Čechách mají 2 měsíce prázdnin a moc doma nejsou. Jezdí na tábory, k babičkám, na chalupy,….
Moje anglická rodina asi babičky nemá. Nikdo o nich nemluvil a proč by teda nebyly děti u nich. Zkusím se zeptat dětí.
„Máte babičku a dědu?“ Ptám se.
„Jo máme, bydlí nedaleko odtud,“ Dozvídám se.
„Jezdíte k nim?“ Vyzvídám nadále.
„Jen když mají narozeniny.“ Odpovídají.
„Oni nemají rádi, když jsme u nich, děláme prý hluk a nepořádek.“
Opět konzultuji generační model mojí anglické rodiny s kolegy a vypadá to na pořádný rozdíl mezi námi a jimi.
V Anglii opravdu babičky nehlídají, nevaří a vůbec se nestarají o vnoučata. Tato práce je jednoduše na chůvách a au-pair. Možná je to proto, že v Anglii jsou důchodci strašně aktivní, scházejí se v klubech, na čajích, v kostele, pořádají společné výlety. Jsou si prostě mezi svými, mají pocit, že si musí užít klid a pohodu konce života. Tím se ale stane, že se vůbec nevytvoří pevný vztah mezi prarodiči a vnoučaty. Britské děti jsou tedy ochuzeny o voňavé koláče, buchty a jiné dobroty, které babičky dělávají. Tak uvidíme, jak to za pár let bude vypadat v Čechách.
Zpátky k prázdninám. Helen si mě zavolala a nastínila můj program na prázdniny.
„Ano, budeš s dětmi více času, budeme Ti více platit. Manžel se bude snažit chodit domů už po 3 hodině, pak budeš volná, on jim bude dělat jídlo. Pokud to nestihne, což se stát může, bude to na tobě. Je to jen na 4 týdny, další 2 týdny budeme na dovolené a to tu budeš sama. Budeš se starat o kocoura.Plus uděláš větší úklid domu, platit Tě ale budeme trochu méně, když tu nebudem.“
Zní to solidně, vidina prázdného domu se mi líbí.
„Jo a máš se stavit u sousedů, chtěli by, abys k nim jednou týdně chodila uklízet, Silvie tam taky chodila, jsou za to pěkné peníze.“
Peníze, peníze, peníze, vše se kolem nich točí ale zas je výhoda, že pravidla hry jsou jasná.
„U kterých sousedů?“ Divím se.
„U těch ze Srí Lanky.“ Odpoví Helen.
Aha, ten malý černý pán, co se tak vzorně stará o zahrádku a pije u toho pivo.
skoda ze uz je zase konec tragikomedie s angl.rodinkou tlustochu.presto dik .tesim jak bylo u sousedu ze sri lanky.
ja taky v dovolene do okresniho mesta sla pecovat o Dr.zubare po mrtvici uplne ochrnuty.manzelka jela do lazni a k tomu dr.mi jeste nechala na starost syna 35letého nemocneho se schizofrenii.zhubla jsem za těch14 ndni 7kg.Hruza bes.penize byly dobre.jako odborna pecovatelka jsem mela 75€ za den.ale uz nikdy vice.kazdou noc jsem mela strach ,jestli je oba rano najdu zive nebo ja budu živa..blanka