S příchodem prvních téměř jarních dnů jsme s částí rodiny vyrazili na společný odlov pokladu.
I když místo uložení pokladu bylo zřejmé hned, vyzvednout ho nebylo kvůli jeho mnoha početné stráži vůbec jednoduché. Malých červených placatých brouků byly snad sta tisíce.
Druhý včerejší poklad byl již bez problémů. Na fotce Davídek při jeho schovávání.
Je fajn, že zase píšeš o keškach (a můžeš psát i víc), ale vůbec jsme se nedozvěděli, kde jste byli a jaké kešky jste hledali…
Ploštice – ve škole jsme jim – nevím proč – říkali „bubeníci“.
Lenka H.: přesné místo písnu privátně. Kdybych napsal lokoaci, hrozilo by prozrazení a to moc nechci.
Gaučman: Tak teď můžeš i strážci pokladů.
„…malých červených placatých brouků…“ mě asi picne
Ruměnice pospolná a ne „červený placatý brouk“ (http://cs.wikipedia.org/wiki/Rum%C4%9Bnice_pospoln%C3%A1). Až tě příště uvidím, máš u mě za ruměnici pohlavek a za počítač piwo. ;-)