Recenze a komentáře k nedávnému článku Líbáš jako Bůh – filmová premiéra, mě docela odradily film zhlédnout. Recenze na film nejsou dobré, nadruhou stranu návštěvnost filmu je už několikátý týden na prvním místě.

Možná díky těm recenzím, možná díky náhodě, možná díky možnosti vypadnout z domu, jsme se s Denou v pondělí vydaly do kina. Ne ale do ledajakého kina, do Art kina Central, do kina, kde jsme před nějakým časem složily pionýrský slib. Kino bylo stejně, jako tenkrát, narvané do posledního místa. Nikde žádný smradlavý popcorn a cola, jen mobily občas pípaly a svítily. Leckterá kina by mohla zájem o kino Centrál závidět – a to byly jarní prázdniny! Vstup do takového historického kina je 90Kč, ať je pondělí nebo středa.

Film se mi líbil, celé kino se hodněkrát smálo, všichni vydrželi do konce, i když film trval 2 hodiny.

Film byl celkově veselý, kladný, pozitivní, negativní věci byly brány s humorem a to je asi to, proč dnes chodí lidi do kina. Film byl hvězdně osazen, byl ze života, nebyla opomenuta chalupa a hory – jako vždy ve filmech Poledňákové. Každý tam možná viděl sebe, své blízké, své myšlenky a chování. Film byl prostě český.

Co je filmu vytýkáno? Poledňáková doposud natočila supr dětské filmy, nyní v tom trendu pokračuje, z dospělých udělala děti. Jenže to to je to co chceme vidět. Svět, kdy se dospělí chovají jako děti, je to svět pohádky. Všechno hezky končí, nikdo není neštastný a zklamaný, a diváci odchází domů s tím, že i v jejich případě se tak může stát. Film se trefil do doby, do chvíle, kdy spousty lidí mají strach, nebo problémy, do doby, kdy jim takovýhle film přinese odreagování a naději.

Film mi doporučilo mnoho lidí, je pravda, že převážně ženského pohlaví. Jsem ráda, že jsem nedala na kritiky a recenze, protože film se mi opravdu líbil. Nečekejte složité zápletky a filozofii, čekejte příjemné odragování.