5 února, 2009 
LuFa Před časem jsem si položil otázku, jaký že to film s nálepkou roku 2009 uvidím jako první. Řízením osudu a bohatým zaměstnaneckým výhodám se včera takovým filmem stala česká komedie Líbáš jako Bůh z pera a režie Marie Poledňákové.
Děj filmu přibližují divákovi domovské stránky filmu následovně:
Helena Altmanová je sympatická profesorka francouzštiny a literatury na gymnáziu. Patří k oblíbeným pedagogům, díky zdravému nadhledu si rozumí se studenty i kolegy ve sborovně. Daleko nepředvídatelnější okamžiky ji však čekají v osobním životě. Rozvětvená rodina k tomu poskytuje dostatek příležitostí. Soužití v jednom bytě s bývalým manželem, úspěšným spisovatelem Karlem, problémy ovdovělé sestry Kristýny, manželské karamboly syna Adama i pozdní lásky babičky Alžběty – to všechno Helenu zaměstnává natolik, že jí na vlastní život a vlastní city jaksi nezbývá čas. A přesto jednoho dne přijde to, co obvykle přichází, když už jsme na sny rezignovali. Helena se za pohnutých okolností seznámí s lékařem záchranné služby Františkem. A úplně normálně a naplno se zamiluje! Začíná bouřlivý příběh plný vášně, rozchodů a návratů, v němž zamilované dvojici komplikují vztah plánovitě či neplánovaně jak partneři, tak další členové rodiny.
A je to přesně tak. Na počátku filmu je divák hozen do spletitých rodinných vztahů Altmanových a v nich ponechán až do samého konce filmu. Žádný silný příběh, či jakákoliv dobová výpověď se nekoná. Krom pár většinou laciných vtípků, elektronické komunikace a neutuchajícího pípání mobilu a vpašovaných reklam sponzorům, toho film divákovi mnoho nenabízí.
Docela mě to mrzí. Zvlášť pokud takovéto počiny vznikají za přispění státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Osobně bych rád viděl český film s silným příběhem, či dobovou výpovědí o naši společnosti. Takto se mi tento film chce zařadit spíše do kategorie průměrných sitcom pilotů.
Abych ale nebyl jen negativní, mnoho lidí zřejmě vychutná herecké obsazení filmu. Na Kamilu Magálovou, Evu Holubovou, Oldřicha Kaisera a Jiřího Bartošku se dívat dá. Jsou-li tito herci ke všemu vaši favoriti, na své si přijdete.
Osobně film hodnotím dvěmi hvězdičkami z pěti. Nic moc, ale mohlo to dopadnout i hůř.
Na upoutávku k filmu se můžete podívat zde:
Zveřejněno v
Tak možná v televizi, Krokodýli stačili…
Lenka: Jako situační komedie pro TV tak akorát.
film sice nic moc, ale zas to bylo zadarmo
boris: No, ono se hlavně nedalo moc tušit, jaký film bude.
Neboj, český film se silným příběhem přijde, dělám na tom.
Klárka: Tak se toho konečně někdo chopil. Díky a těším se.
Šup, zadarmo, ale do sledovanosti se počítá, pak to pár milionku utrží, lidé tam přeci půjdou, vždyť je to český film.
No a pak čeští tvůrci můžou natočit jakoukoli sračku a oni na to lidi do kina půjdou. A hodnocení? No co, „na český film dobrý“ se říká. Hrozná věta, ale říká se. Kdyby tohle vyrobili v cizině, tak se to tu snad ani nevysílá:D
trpaslíku, někdo nám tvrdil, že v Polsku se naopak tvrdí „je to trapný jak českej film“:)
(Klári, nevíš,jestli to je pravda?)
Trpaslík: Souhlas, věta „na český film dobrý“ je fakt hrozná. Prostě jsou filmy dobré a špatné, bez ohledu na to, v které zemi a kterými režiséry jsou natočeny.
Lenka: Polské tvrzení by mě také zajímalo.
Az na to ze postkomunisticke filmy, az na par vyjimek (Samotari, Pribehy obycejneho silenstvi, Obecna skola…) stoji za nic
Lufa, Lenka: Tak to jsem přesně slyšel taky, nevím, kde to bylo, ale je to docela známé „rčení“(?)-jak jinak to nazvat:) Ale bohužel to není tak daleko od pravdy.
s tím polským rčením to je sporné, je to z dob minulých, jiné než české filmy neměli.Stejne jako my říkám, že je to pro nás španělská vesnice, němci ríkají, že je to pro ně česká vesnice:-)
Když jsem se ptala ted, tak naopak, Poláci mají české filmy rádi.
Citace z Wroclawi:
die polnische filmen sind ganz andere als tschechische… In polen sagt man, dass die tschechische filmen lustig sind und die polnische ganz traurig, ueber tragedy oder probleme in familien, probleme mit job, alkohol… Immer in grau mit trauriger music
Noch populaer (v.a. fuer junge leute) sind guzikowcy (překlad:knoflikari)(zelenka) und rok diabla (mit nohavica). Und die alte: nemocnica und zena za pulpou (oder so was) – fuer unsere eltern, also gegen 50-60 jahre alt.
Kdo nerozumi tak nejpopularnejsi jsou knoflikari, rok dabla, nemocnice na kraji mesta a zena za pultem. polske novodobe filmy jsou moc smutne, proto maji radi ty nase. jeste vím ze se jim moc líbily samotáři a příběhy obyčejného šílenství.