Tak mě teď před chvílí do ložnice zavolala Gabča. „Lukáši, Davídek udělal velkej objev. Přines si baťoh.“

„Baťoh? Můj?“

„Jo, tvůj pracovní baťoh“

Byl jsem mírně zmatený, jaký objev může souviset s mým baťohem, když do něj Dáda neleze. Protože Gabča i děti na mě dost intenzivně upíraly oči, mnoho jsem o tom nepřemýšlel a vypravil se pro baťoh. Hlavou mi táhly myšlenky, co mě čeká.

Když jsem se v ložnici objevil s baťohem, Gabča na mě „Lukáši, vyndej si nůž.“

Abyste se teď nelekli :-). Ti co mě znají vědí, že bez švýcarského nožíku neudělám ani krok. Musím ho mít prostě na blízku. (Ti co švýcarský nožík nikdy neměli, asi nyní nechápou a klepou si na čelo. Ti co ale mají, vědí jaká praktická věc takový nožík je.) Takže jsem šáhnul do přední kapsy baťůžku a nožík vytáhl.

Po tom, co jsem tak učinil a nožík držel v ruce řekla Gabča tajemně, „každý muž má mít nůž.“

Přikývl jsem a hlavou mi prolétlo, jestli tak náhodou Davídek nevybrakoval kuchyňský šuplík s noži. S Luci mají přístup do takových šuplíků, které jsou ostatně velmi vysoko, zakázán.

„Tak už víš,“ zeptala Gabča. Davídek s Luci na mě stále upírali oči.

„Ne,“ řekl jsem popravdě.

„Davídek učinil veliký objev.“

„Jo, to už jsem slyšel,“ řekl jsem. „Mám si dojít ještě pro něco?“

Naštěstí mě už Gabča přestala napínat a konečně za sebe vysypala, „Dáda našel tvůj nožík“.

„Fakt, kde byl?“ podíval jsem se na Dádu.

„Pod jednou skříní taťínku,“ vysoukal ze sebe Dáda.

obr.1 – Vlevo Dadou nalezený nůž, vpravo můj současný.

Podíval jsem se na Gabču. Oba jsem věděli svoje. Davídek po dlouhých téměř pěti letech nalezl v našich 75 m2 nenalezitelné. Můj starý švýcarský nožík, který se mnou v době minulé procestoval téměř půlku světa a spolu se mnou se účastnil mnohých dobrodružství.

Až jednou, zhruba před pěti lety, když byli Dádovi tři měsíce jsem s dědou dělal ložnici. Protože děda potřeboval odříznout zažehlovací hrany a zrovna neměl nic po ruce, vyžádal si můj švýcarský nožík. Po pár dnech, když ložnice stála, po nožíku ani stopy. Jeho hledáním jsem s Gabčou strávili několik měsíců.

„Někde tady musí být musí,“ uklidňovala mě stále Gabča. Nebyl.

Nakonec situace dospěla tak daleko, že jsem nad úspěchem jeho nalezením zlomil hůl a za necelých 500 Kč si koupil nový.

Dnes se nůž jako zázrakem objevil a mě i Gabče tento nález udělal velkou radost. Radost udělal i Dádovi, protože snem každého malého kluka je dělat objevy a Dáda objev udělal. Pořádnej.

Protože mám v tuto chvíli nože dva. Nalezený nůž s historií jsem slíbil Dádovi. Až bude větší, pobere trochu víc zodpovědnosti, nůž mu dám. Alespoň se kluk má na co těšit a já mu mám co předat.

Myslím, že se dnes bude Dádovi moc hezky spát. A nám s Gabčou, jako rodičům, kteří jsou spokojeni se svými ratolestmi taktéž.