14 července, 2008 
Klára Minulý týden zveřejnila MF Dnes informace, které získala díky zaměstnání jednoho z redaktorů v jedné z našich léčeben dlouhodobě nemocných.
Výsledek:
Pacient je nula, trpí žízní, aby nepotřeboval tak často na záchod. Aby stále něco nepotřeboval, nedosáhne na zvonek. Nikdo s nimi nepromluví a když už, tak nevlídně.
Proč tomu tak je?
Sestry nemají motivaci, mají nízký plat, špatné pracovní prostředí. Personálu je málo, není z čeho vybírat, léčebny mohou být rády, že někoho seženou. Přitom v Čechách existuje mnoho vyšších odborných škol zaměřených na sociální služby, obdobné obory na vysokých školách jsou již několik let nejžádanějšími. Absolventi ale chtějí pracovat v oboru jíném.
Proč?
Pro peníze. Pokud někdo přece jen chce zůstat v oboru, musí se dobrovolně stát asketou. S jeho příjmem nemá šanci získat hypotéku, zařídit si bydlení, jet na dovolenou. Když takovýto nadšenec zjistí realitu, nezbyde mu stejně nic jiného než změnit obor, či odejít za prací do Rakouska, Irska či Velké Británie. Tam jsou léčebny umístěny do vhodnějších prostor, příjemnějších jak pro zaměstnance, tak pro pacienty (tam se jim ale říká po obchodnicku – klienti). S českými zaměstnancemi – pečovateli jsou tam už léta spokojeni.
Jelikož se počet lidí, potřebujících tyto služby stále zvyšuje, po zveřejnění zmíněné reportáže se většina lidí začala bát jednak o své blízké ale i o sebe. Dnešní senioři si tedy nebudou střádat na pohřeb, ale na důstojnou péči v LDN či jiném sociálním zařízení.
Co tato reportáž přinesla?
Mohla by motivovat k rozvoji podnikatelských aktivit v této oblasti, populace stárne a současný životní styl nedovoluje pečovat o staré a nemocné doma.
Dále přinesla především zhrození, týká se to každého, buď jsme tam někoho měli, nebo v brzké době mít budeme a nevědět co se děje za zdmi nás děsí. Odborníci na danou problematiku ale tvrdí, že se konečně problém medializuje a mohlo by to pomoci. Ve Velké Británii taktéž prošlo tiskem pár skandálků a začalo se to řešit.
Možná by se někdo (pan Liška?) mohl zamyslet, nad dotacemi pro školy, které nakonec personál pro zmiňovaná zařízení stejně „nevychová“. Nedaly by se ty peníze dávat jinam? Proč se obory otevírají a proč jsou stále tak zaplněné?
Tak se snad nebude už jen psát o tom, že nejsou školky, protože to není tak strašné jako to, kde a jak by mohl jednou skončit život každého z nás.
Zveřejněno v
Vystihla jsi to Klárko hezky. Bohužel takový je stav a těžko z něho ven. Dobře pro toho, kdo na stará kolena peníze má. Špatně zas pro toho, kdo je nemá. Chjo, takový je život.
Já bych rád zemřel v posteli, ale doma s mladou milenkou a na infarkt!
Hurri: tak nevím co tomu řekne tvá žena, ale třeba se ti to splní ;-).
jo pravda, evropa směřuje ke komfortu v sociálních službách , ale česko k číně.
Těžká věc makat v LDN. Je tam puch, lidi co celej život serou na svý zdraví tam chcípou a litujou promarněných šancí. Složitá věc jsou ty vejplaty. Ono dělat za deset hrubá ruka je fakt dost na hovno. To se přihlasej jen ti, co se jinde nechytnou … V naší zemi je to s úctou ke staří a s milosrdenstvím vážně vážné. Jde to napříč celou společností a řešení v nedohlednu. Co je to dlouhodobě nemocný? Ten co umírá a nemá již naději? Pak by se LDN měla jmenovat třeba POŽ neboli Pomalý odchod ze života … Nevím co chci přesně říct, asi toto: V hospodách jsou stále okrádáni hosté, lidi stále plni dojmů jak jsou dobří řidiči jezdí jako prasata, ve školách se učí stylem který děti zneschopňuje a děsí, na ulicích je bordel a hovna od psů, lidi se na sebe mračí nikdo nikomu nepomůže amálokdo je laskavý. Chápete? Asi největší chyba je v nás samých – nemáme rádi sebe a nemáme rádi nikoho.
PS nejlepší ošetřovatel kterýho jsem viděl, je ošetřovatel ve filmu MAGNOLIA. To je úžasný chlap. A v reálu jsou to mý kolegové ze zaměstnání: Michal, Veronika a kdysi i Tomáš. Mladí lidi co makají i za těch pár korun a dovydělávají si brigádama. Mám se od nich co učit!
Ahoj a neberte to jako názor, spíš jako bouření mozku nad myšlenkou a pocit frustrace ze světa kolem sebe…
Tlampač Universum
Není to snadné. Na jedné straně je mi líto každého starého člověka, který musí snášet někdy úděsné podmínky v zařízeních LDN, na druhé straně – jak z toho ven? Práce ošetřovatelů je tak těžká, psychicky i fyzicky, že ji dělají jen ti v pravém slova smyslu nejstatečnější.
Nedávno jsem navštívila jednu LDN ve středních Čechách. Leží tam kamarádka mé zesnulé babičky a já ji čas od času navštěvuji. Na pokoji ležely čtyři staré paní, naříkající, jedna nadávala, další byla evidentně mimo. Najednou přišel z vedlejšího pokoje stařík a loudil bonbóny. Že se mu špatně polyká. Přišla ošetřovatelka (moc milá mladá holka) a požádala nás, abychom počkali chvilku na chodbě, že musí babičky přebalit. Vyslechla si od pacientek nadávky, které byly slyšet až k nám na chodbu.
Nedovedu si představit, že bych na jejím místě pracovala. Navíc za almužnu, kterou dostává. Já bych na to zkrátka neměla sílu.
Ale jak z toho ven? Je to těžké, ale budeme si muset uvědomit, že stáří čeká na každého z nás a že záleží jen na nás, jak ho prožijeme. Upřímně řečeno: taky bych si přála zestárnout a zemřít doma. Ale kdo ví, co bude?
klaro,fakt mas pravdu a tlampac jeste vetsi.dik za info.ja delam uz 17 let za slusny peniz v SRN takze o čechach mam sporadicke zpravy.delam na chirurgii ruky a nasi „klienti „jsou zde kralove a páni.jednomu šikanaři nemecký osetrovatel rekl :pane Herold my bychom si na ulici jinak popovidali a Herold si sel na reditelstvi stezovat a Alexe na hod propustili po 10 letech prace u nas.Kazdeho pul roku je v cele nemocnici hodnocena kazda sestra podle bodů.Jak se chova ke klientum, jak ke kolegynim ,jak setri material,jak vyuziva na 100% pracovni dobu,jak je flexibilni a kdo neprojde urcenym poctem bodu muze jit domu.
Toto kdyby bylo v CZ tak by nase damy videly, jak by rychle dokourily retko a nelakovaly by si ve sluzbe drápy a nevykecavaly by se hodinu.Chodim do starobince za 95letou znamou je ve 100%cistote jidla dost.a sestry kmitaji aby dobre predaly sluzbu.A ze se v cechach lidi nemaji radi jak pise tlampac je taky pravda! ja prijedu na dovcu a hned se cela odporem osypu jak jsou zde lidi na sebe zli.Zadne jarmarky s pivickem s muzikou na namesti nebo v nedeli koncerty nebo jakekoliv oslavy a vsude veselo -lidi si nezavidi kazdy se raduje a vsude tryskaji hormony štěsti. v cechach bohuzel hormony smutku hnusu zavisti a zloby ahoj a dobrou noc.blanka
Pracovala jsem na odd. LDN ve Zlíně na přelomu roku 1996 do 1997, i když pouze rok, přesto si troufám tvrdit, že vím, o čem mluvím.
Na odd.LDN bylo 40klientů, z nichž více než polovina byla ležící.
Každé ráno jsme i když uznávám, že velkým kamenem úrazu bylo možná dřívější probouzení klientů, prováděli ranní hygienu u poloviny klientů. Na noční službě byla jedna zdravotní sestra a jedna ošetřovatelka. Kromě hygieny, odběrů krve, vzorků moči atd. bylo samozřejmostí chození,i když dle mého spíš běhání na zazvonění klienta. Po příchodu ranní směny, proběhlo předání služby. Po předání celý tým dokončil na zbývajících pokojích ranní hygienu, jejíž součástí bylo kromě mytí těla kromě nohou a hygiena dutiny ústní i úprava postele, převlékání. Poté následovala snídaně, kdy se po rozdání snídaně, hlavně sanitář, ošetřovatelka, většinou však i sestry podíleli na podávání jídla a krmení ležících klientů, kteří ať už z důvodů zlomenin nebo kontraktur, kdy měli zatuhnuté horní končetiny, v době kdy bylo pomocného personálu nedostatek, vše zastaly sestry. U každého klienta byla tabulka, kde se zapisovaly vypité tekutiny, množství vypitých skleniček za 24hodin.
Ranní směnu tvořila staniční sestra, která měla na starosti chod oddělení, včetně administrativy, tzv. přísná sestra, která rozdávala léky klientům, zapisovala a plnila nařízení lékaře, u vizity asistovala, podávala infúze,aplikovala inzulín, injekce, pokud bylo potřeba, objednávala vyšetření a zajišťovala přípravu na vyšetření. Dále byla převazová sestra, která během dopoledne měla na starost převazy bércových vředů, proleženin se kterými byli klienti hospitalizováni. Protože převazy někdy dost rozsáhlých proleženin bylo potřeba ošetřovat a zároveň přidržovat klienta např. v poloze na boku, pomáhala i ošetřovatelka popřípadě sanitář, kteří se rekrutovali z řad kluků plnících náhradní vojenskou službu. Převazová sestra promašťovala klientům chodidla, aby neměli suchou kůži, měřila teplotu všem klientům, a tlak dle přání lékaře. Dopoledne se podávala svačina, po obědě se prováděla úprava lůžek, přebalování klientů s inkontinencí, které se provádělo i před každým a po každém jídle. Neděste se ne všichni klienti měli pleny, někteří si s dopomocí došli na WC, které bylo mezi dvěma třílůžkovými pokoji, na pokoji pak někteří klienti měli tzv.gramofon.
Odpolední směna skládala se ze sestry, zajišťující ordinace lékaře včetně rozdávání léků, což si mnozí představují šup léky do pusy zapít a pokračujem, ve skutečnosti klienti, někteří měli i 8 nebo víc tabletek nechtěli drtit léky, což bylo naopak potřeba u lidí se žaludeční sondou, zkuste si představit všichni co kritizujete tuto práci než u tolika klientů v klidu bez zbytečného stresu podáte léky a počkáte než je spolykají obdobné je to u jídla, najdou se sestry, které chtějí být rychlé a tak radši klienti jídlo odmítají, pokud však cítí, že je nehoníte mohou jíst a pít v klidu a pomalu, pak se čas i vlídné slovo odráží na spokojených lidech. Moje tempo sice konvenovalo s tempem klientů, hůř už všem předepsaným požadavkům, takže i staniční sestra se časem smířila, že nejsem nejrychlejší, ale zas nenechám klientům léky na stolku na který nedosáhnou.
Odpoledne jsme podle sešitu, kde staniční sestra rozepsala jména např. 4klientů, u kterých jsme provedly celkovou koupel u chodících klientů ve sprše u ležících na pojízdné lůžku, které vypadalo jako plastová vana. Celé oddělení měla na starost i rehabilitační pracovnice, která s klienty chodila a s ležícími cvičila na posteli.
Možná, že by všichni lidi, měli alespoň na týden do podobného, myslím, docela dobře fungujícího zařízení na praxi, pak by se nemuseli bát v případě, že budou muset služby pro někoho z rodiny využít.
Dodávám, že se mohlo ledacos, např. dnes je více rozlišena kompetence pracovníků, více se prosazuje, že každá sestra má na starost polovinu oddělení, kde provádí jak převazy tak ordinace lékaře i dozor nad příjmem tekutin a pod. přibylo jistě i administrativy.
Na závěr si dovolím poznamenat, že v LDN, to skutečně není jen o penězích, dost sester zůstalo i déle na směně pokud bylo potřeba, a neměly práci navíc zaplacenou, kámen úrazu je nedostatek pracovníků, protože dle tabulek je jich dost. A to platí i jinde ve zdravotnictví, kde je jedna sestra, na noční směně na oddělení je 30klientů, jak má být zároveň u klienta, který zvrací, druhého který potřebuje doprovodit na WC a zároveň dávat přesně ve 24hod. např. antibiotika, u pacienta se pak dočká stížnosti, že měl mít lék ve 24hodin a jsou už 3minuty po půlnoci.
Píšeš to dobře a přesně Gábo. Já si myslím, že pečovat o dlouhodobě nemocného je masakr. Já na to stavěnej nejsem. Mě zmar děsí. Pracuju v jednom zmarněném zařízení a to co píšeš ty bych nedal. Nemám konstituci. Je potřeba lidi co tuhle práci dělají ZAPLATIT. Zvednout pojištění by se mělo. A podle toho co si platíš takový budou služby.
Líbí se mi popis mamky Blanky:-), hodnocení sester i ostatního personálu, a dle výsledků i jejich finanční hodnocení – to si ale asi může dovolit jen soukromá nemocnice. Je to přesně o tom, že lidi šikovní a lidi co to chtějí a umí dělat, jsou v německu a v anglii, kdy je kdo vyzve k návratu zpět?!?!
mas pravdu Klaro, je to soukroma nemocnice.blanka
Gabco uplne se me zatajil dech, co se vse na LDN dela.mel by tam na jeden den jit delat reditel LDN a pak by mozna pridal 3 sestry na ranni ,3 na odpol. a 2 na nocni dobrou noc blanka
Pohled na článek v Mf Dnes také z jiné strny nabízí Reflex aktual. číslo 29.
Jiří X. Doležal (kdo taky jinej :) ) to vidí trochu jinak a taky je to osobní zkušenost, podobně jako Ondřeje Šťastného. Jen asi ne tak negatvní.
Kdo málo ví, neví nic a kdo chce psa bít, vždy si najde hůl …
Až jednou napíšu komentář bez jedinné chiby tak se vožerem OK?
Diskuze
UMÍRÁME JAKO ZVÍŘATA? – článek v Reflexu
Tlampač: díky moc za uvedené odkazy, přečtu si.
V posledním Reflexu (č. 29/2008) vyšel na toto téma zajímavý článek Umíráme jako zvířata? Zatím není na webu, později doporučuji přečíst.
Píše se tu mj. o „investigativním“ přístupu mladého novináře z MF Dnes. Ten strávil pouhých pár dní v LDN a ve věku něco málo přes dvacet evidentně nebyl schopen své zážitky strávit. Vznikl proto onen článek…
Tak doplňuji odkaz na článek v Reflexu (přehlédla jsem ho):
http://reflex.cz/Clanek33021.html