…tak by se mohl jmenovat veletrh pracovních příležitostí příště. Ve středu 12.3.2008 proběhl na ČVUT veletrh Ikariera, který pořádají studenti sami. Principem je pozvat všechny zajímavé zaměstnavatele, v jeden den, na jedno místo. Každý zaměstnavatel má k dispozici stánek, kde se může prezentovat dle svých představ. Studenti se mohou se zástupci firem pobavit, předat jim životopis, či se dohodnout na pohovoru. Jelikož poptávka po studentech převyšuje nabídku, musí se firmy sakra snažit nalákat studenty do své firmy, či ke svému stánku. Rok od roku vzrůstá originalita soutěží, dárků, praktických reklamnách předmětů.

Letos pořadatelé využili k propagaci veletrhu poznatky z let minulých a zainzerovali s pravdivým komiksem.

Po chodbách školy ve středu opravdu korzovali „sběrači“ čehokoli. Někteří se zeptali, jiní si ze stánků brali sami, co se jim zlíbilo. Sbírku barevných tužek si pyšně vystavovali na svém oblečení, tedy z každé kapsy jim koukala tak desítka tužek, pečlivě zastrkaná jedna vedle druhé. Pro studenty je tento den ohromná legrace, je vidět že je to baví. Zároveň chci dodat, že Ti kterým již zvoní hrana, to berou vážně a zjištují si informace o firmách a možných pozicích.

Co mě zaujalo, že se od stánku ke stánku šourají i postarší unavení profesoři a velice slušně se ptají, zda si mohou vzít tužku, jestli mohou i dvě. Docela dost se jich ptalo i po klíčenkách. Přijde mi strašně smutné, že učitelé, profesoři, docenti, kteří zasvětili svůj život akademické půdě a vědě, nemají ani tužku. Zde si vybavuji Bolka Polívku: „Mně je tak blbě, že nemám ani tužku.“