Motto: „Jak lékařové výborně umí zdraví neb nemoc člověka pohleděním na jazyk vyskoumati: tak naše řeči jisté jsou znamení, jací na srdci jsme.“ František Saleský

24.ledna má svátek František Saleský, patron novinářů. Tak a je to venku. To jsem sama zvědavá, co si teď počnu s pointou, protože původně jsem vám chtěla jeho vztah k žurnalistice zatajit a nechat si to jako překvapivý bonbonek až na konec.

František Saleský žil na přelomu 16. a 17. století a dochovala se po něm spousta dopisů (na 6 000). Nechci se tady se světcem nemístně srovnávat, ale i já mám ve svém počítači několik složek „narvaných“ osobními dopisy. A podle ohlasů příjemců, stylisticky slušných… Zásadní rozdíl bude nejspíš v obsahu.

Zatímco já píšu o prkotinách (a prkotinkách) běžného dne svého obyčejného života, psaní Františka Saleského jsou prodchnuta hlubokou vírou. Tedy ne že bych nevěřila… ale chybí mi patřičné vzdělání v této oblasti a taktéž středověký zápal pro jedinou víru pravou. Ono by mi to stejně neprošlo. Navzájem se pro své názory a postoje už nějaké to století sice neupalujeme… ale být „out“ je dost vysokým trestem samo o sobě.

Ale zpátky ke Františkovi. Mohl mít docela pohodlný život, protože se narodil v bohaté šlechtické rodině, na zámku Sales ve Francii. V Paříži vystudoval bohoslovectví a filosofii, v italské Padově práva. V roce 1593 přijal kněžské svěcení a slib čistoty.

Jako kněz působil v ženevské diecézi. V té době však Ženeva byla městem kalvinistů, katolíci tvořili jen nepatrnou menšinu – a ve městě pro ně nebylo bezpečno. Tehdejší biskup si přál, aby se v této oblasti evangelizovalo. Jediný, kdo k tomu našel odvahu – byl právě František. Lidé se s ním však odmítali bavit, setkal se s fyzickým násilím, výhrůžkami.

František si byl ale vědom, že má-li být jeho mise úspěšná, kontakt musí být navázán. Tak vznikl nápad psát – letáky. Byly to tzv. „Memoriály“, týdenní listy, ve kterých kněz František jednoduchým a čtivým způsobem vysvětloval pravdy katolické víry. Vylepoval je na zdi domů, podsouval pode dveřmi. V důsledku této osvěty mezi kalvinisty a katolíky postupně klesala nevraživost a mizely předsudky. Údajně se mu podařilo navrátit 70 000 „zbloudilých oveček“, které se dočasně přiklonily ke kalvinismu.

Osobnost sv. Františka Saleského dokreslují jeho výroky na téma zbožného života a vztahů k druhým lidem: „Nechci žádnou zvláštní, neklidnou smutnou a mrzutou zbožnost, nýbrž mírnou, vlídnou, příjemnou a přátelskou; prostě svobodnou a veselou zbožnost, která je milá Bohu i lidem.“

„Pravda ať je vlídná.“

Často zdůrazňoval vnitřní snahu o dokonalou lásku k Bohu a k bližnímu, kterou měl na prvním místě. Na dotaz jak se té lásce naučit řekl: „Je to jednoduché. Jako se učí dítě pomalu chodit, tak se učíme milovat, když se prostě milovat pokoušíme.“

V roce 1602 byl jmenován biskupem. Ale žil prostě a skromně i jako biskup. Své příjmy považoval za majetek chudých. Všude kázal, uděloval svátosti, navštěvoval nemocné, podporoval chudé, kam přišel šířil pokoj a lásku. Dával nejen cenné rady, ale dle potřeby napomínal, těšil, usmiřoval rozbroje. Naslouchal kněžím i věřícím a pomáhal jim řešit jejich problémy.

Jeho vztah k nepřátelům byl takový, že řekl: „Kdyby mi nepřítel vyloupl jedno oko, druhým se na něj přátelsky podívám.“

Máme se od něj co učit. K druhým byl dokonale laskavý a ohleduplný, sám k sobě přísný, protože láska k Bohu a k lidem měla u něj vždy přednost

Zemřel r. 1622. Kanonizován byl roku 1665 a v r. 1877 byl Piem IX. prohlášen za učitele církve. V r. 1923, ho papež Pius XI ustanovil patronem všech novinářů. Jeho svátek, který připadá právě na 24.ledna, se proto stal svátkem i všech žurnalistů.

Tož, jak se u nás říká – napime sa na to..!!