16 ledna, 2008 
Klára Tento příspěvek jsem napsala, protože si myslím, že je potřeba vám něco vysvětlit a to, co je fejeton. Už dříve jsem si všimla, že si buďto nevšímáte kategorii – žánrů, v jakých jsou naše příspěvky zařazeny, a nebo nevíte, co si pod daným žánrem představit. Pak článku a ději v něm popisovaném přikládáte trošku jiný význam, než ve skutečnosti má.
O fejetonu
Slovo fejeton vzniklo z francouzského feuilleton, což znamená lístek, nebo taky poznámka pod čarou.
V dnešní době se v tisku objevují i dílka s označením fejeton, ale zdaleka nesplňují to, co má fejeton splňovat. Jak se v tom pak mají děti a studenti vyznat, když se před psaním domácího úkolu inspirují fejetonem nefejetonem?
Abych se mohla pokusit vysvětlit co je fejeton, musím zabrousit nejříve trochu jinam.
Žurnalistika se rozděluje na dva žánry: zpravodajství a publicistika.
Zpravodajství – autor informace vyhledává, zpracovává a předává lidem. Zpravodajství tedy je objektivní, rychlé, vyvážené. Autor čtenáři nesděluje svůj názor na věc. Např. Neprotěžuje ani jednu stranu sporu, nesděluje čtenářům, jak by situaci řešil on. Zpravodajstvím by měly být zprávy v televizi, novinách, dnes i na internetu.
Publicistika – autor k informacím, či událostem dodává svůj názor a někdy se i snaží ovlivnit názor čtenáře – přesvědčit ho o své pravdě. Publicistické žánry: esej, reportáž, recenze, komentář, rozhovor, fejeton, sloupek a další.
Fejeton je krátký literárně publicistický žánr. Je psán s humorem, ironií, sarkasmem, nadsázkou a musí být zakončen pointou.
Autor může polemizovat o dané problematice, snaží se čtenáře získat na svou stranu.Takto napsaný fejeton se nazývá polemický.
Autor se i může ptát na názory čtenářů, vyzývá je k zamyšlení, ptá se na jejic názor. Tento fejeton se nazývá beseda.
Nejčastěji užívaný fejeton je satirický, je plný nadsázky, vtipu i ostrých slov. Bojuje proti lidské hlouposti, pověrám i nevěrám:-), míří do svědomí čtenářů.
Fejeton se vždy týká jednoho tématu, jedné myšlenky. Cílem fejetonu je čtenáře pobavit a dovést k zamyšlení.
Zde publikujeme mnoho příspěvků jako fejetony. Fejeton je subjektivní žánr. Subjektivní se ale nerovná pravdivý. To mi objasnila lektora tvůrčího psaní – Markéta Dočekalová.
Je-li text subjektivní, znamená to, že je na věci a problémy nahlíženo očima autora, jeho viděním a cítěním a vše je filtrováno přes jeho duši a životní zkušenosti. To je subjektivní text. A takový text může být naprosto pravdivý, ale také nemusí, čili to s pravdivostí nebo-li objektivností textu nemá vůbec nic společného.
Často místo zamyšlení nad pointou, nebo „co tím autor chtěl říci“ čtenáři přemýšlí nad tím, co ten LuFa, Dena, Marcela nebo já jsme asi za člověka, jak můžem toto říci, z onoho si dělat legraci a ono zlehčovat. Opravdu, fejetony musí být subjektivní, mohou být i pravdivé – tedy z autorova života, ale nemusí. A často nejsou, to by pak čtenáři o autorech věděli moc. To je asi to co jsem vám dnes chtěla říci.
Za sebe přiznám, že plno věcí jsem někde slyšela – v restauraci, ve vlaku, od dětí. Málo z nich jsem osobně prožila. Inspirace je všude, stačí jen ji sebrat a dát na klávesnici.
Zaručené správný fejeton (zkontrolován lektorkou):
Zveřejněno v
Osobně mám velmi ráda fejetony Rudolfa Křesťana, pamatuju ještě, když vycházely v Mladém světě, ale vyšly i knižně. Napsal a publikoval jich prý přes dva tisíce. Jsou velmi nápadité, hravé a vtipné. (Doporučuji…)
Můj oblíbenec z oblasti fejetonů je Jaroslav Hašek. Ze současných autorek pak samozřejmě Klárka ;-). Současné fejetony nejčastěji čtu v novinách a magazínech MF Dnes.
Jste si jistí, že je nutné literární žánry této krátké formy takto škatulkovat? Kdo ta pravidla vytvořil? Pokud je to v novinách v rubrice fejeton, tak ještě možná, ale na blogu?
Já bych to z těch novin vyházel. Může tam být přece subjektivní poznámka publicisty a tam by mohlo být cokoliv – třeba fejeton.
Mně je to fuk, od dob jsou k dispozici agregované zdroje (RSS) noviny nečtu. Proč se prohrabovat spoustou článků, které mě nezajímají?
Takže to znamená, že televize Nova nemá zpravodajství.
Hurri: Fejeton je označen fejetonem proto, aby si jeho obsah mohl čtenář lépe zařadit a dále s ním pracovat. Pokud se na internetových stránkách fejeton vyskytne, myslím, že je vhodné ho i takto označit. Čím se fejeton vyznačuje nalezneš právě v článku výše.
trpaslik: LOL. Výborný postřeh, toto mě nenapadlo :-D.
A pak mne taky oslovily fejetony Tomáše Baldýnského, píše v Lidovkách. Vždycky se u toho moc pobavím… a to si myslím, že by fejeton měl. Zaujmout, pobavit… možná i přimět k zamyšlení.
Ale někteří lidé prostě tento žánr nemají rádi a vyhledávají jenom „objektivní“ zpravodajství…
Jde jim primárně jenom o obsah a asi si neumí nebo nechtějí vychutnat i formu…
fejeton som niekedy obluboval,teraz sa my nechce rozmyšlat nad poinou
A pak mne taky oslovily samozřejmě fejetony Klárky… (A já sem tam taky napíšu nějaký docela dobrý :-)) Ale mistři jsou mistři!
Někdy je to zásadní vědět, co za literární útvar čteme. Aby jsme nezpanikařili.
Například sloupek, ten má být o aktuálních záležitostech, dřív býval na vrchní straně novin a opravdu měl říci tu nejdůležitejší zprávu dne. Fejeton aktuální být může a nemusí. Hlavně jsem chtěla říci, že fejeton nemusí být podle skutečné události, tak jak se stal, ba dokonce by tak napsán ani být neměl.Fejeton je prostě tak jak ho autor sesumíruje.
To Trpaslík:
Myslím, že by neškodilo, kdyby novináři občas prošli nějakým školením, budto lety praxe ztratili pojem o novinařině, nebo ho ani nikdy neměli:-) Tím narážím na fakt, že dnes je víc novinářů, kteří nemají žurnalistiku vystudovanou.Jsou sice dobří, ale pak se může stát, že ani neví, že nedělají zpravodajství:-)
Jak to tak pozoruju, tak se mi zdá, že ani buď nechtějí, nebo spíš nesmí, jelikož to je zpráva co zpráva hroznej narychlo dělanej subjektivní blábol, při kterém ještě na konci trapně „zavtipkují“ (nehledě na to, že pokud se člověk o danou zprávu / problém zajímá, tak zjistí, že se většinou min. z 50% zakladá na lži nebo kamufláži)
Taky mám tu zkušenost, že novinařinu dělají lidé, kteří vystudovali původně něco úplně jiného. Ale vzhledem k tomu, že jsem na tom podobně – mne to dost povzbudilo… Na druhé straně ale „trocha teorie nikoho nezabije“, že… :-)
Na novinařinu se snad nemusí studovat-> buď dokážu sehnat a podat pravdivé informace a nebo nedokážu. Trocha teorie může pomoci, ale jinak na tom nevidím nic složitého.