Kdo jste byl v Asii, tak asi víte, že jsou tam země, kde auto potkáte jen zřídka.
Během prvních pár hodin ve Vietnamu je to asi první věc, která vás nemine. Spousta motorek, jedna na druhé, speciální pravý pruh pro motorky. Na motorkách jezdí celé rodiny. Dítě, taťka – řidič, dítě, mamka. Pokud nejede rodina, dá se na takové celkém malé motorce vozit spousta věcí.
Svou motorku tam má skoro každý. Pro mnoho lidí je to dokonce zdroj obživy, kdy dělají taxikáře. To si takhle v hotelu zavoláte taxík, připravíte se s batohy a kufry k odjezdu a najednou pro vás přijede motorka. I když tomu nejprve nevěříte, tak odjete na té motorce jako spolujezdec a máte i všechna zavazadla.
Na motorce se dá vozit i spousta věcí. Dají se tam vozit i živá zvířata.
Motorka, helma, ústenka, rukavičky, to vše patří k image asijské mládeže. Můžete mít vše laděno do růžova.
Motorka se dá použít i jako lehátko, teda prostředek k siestě. Čím menší jste, tím pohodlnější „ležení“ máte.
K motorce si můžete připojit ještě kočár a pak vozit turisty. Takovému vozidlu říkají „tuktuk“.
V noci se dá jezdí bez světel. Což je šokující opět zase jen pro Evropany, jenže ono i když jim vlezete do cesty, protože je nevidíte, oni dokáží pohotově zareagovat a vyhnout se.
V Thajsku jezdilo i dost aut, ale je pravda, že motorky byly straaašně oblíbený, jezdili na nich i malý děti do školy (klidně devítiletý dítě samo na motorce, i když oficálně můžou jezdit až od 15ti).
Jednou chtěl vzít Thajec na malou motorku sebe, mně i Honzu+naše zavazadla!!! Nakonec nám zavazadla odvezl někdo jinej, ale tři jsme na tý motorcen dojeli. Byli jsme rádi, že jsme dojeli, protože jsme dodatečně zjistili, že ten Thajec byl namazanej jak deka…
Jinak nebyla žádná zvláštnost vidět na motorce celou pětičlennou rodinku a máma ještě dokupovala cestou jídlo, když se stálo na červený:))