Kdyby jsme to bývali věděli, doma bychom raději sedět zůstali. Jenže jsme to nevěděli a před Vánoci potvrdili účast na tetiných šedesátinách, kam jsem také za kalamitní sněhové situace včera vyrazili.







Start cesty Hradec Králové, cíl Bakov na Jizerou. Za volantem výborný řidič taťka. Navigátor, reportér, strašil, .. LuFa ;-). Vzadu mamka.

Sněhové „dobrodružství“ začalo již po pár ujetých km, kdy nás policie odklonila od plánované, nám dobře známé trasy, Hradec Králové – Jičín.

„Tady je to zavřené,“ řekla oznámila nám suše policistka. „Musíte na dálnici na Poděbrady a pak po směrovkách.“ Tak úplně jsme neposlechli a vydali se přes Nechanice na Hořice. Těžko říct, zdali jsme udělali dobře. Cesta byl ale příšerná. Bílo, bílo, bílo.







Nebýt u silnice stromů, nebylo poznat, kde je cesta a kde pole.







Zatáčky byly krušné.







Cestou jsme viděli něco lehkých bouraček a aut mimo silnici. Též dva cyklisty, zřejmě mega otužilci.

Večerní návrat jsme brali po dálnici. Mladá Boleslav – Praha, Praha – Hradec Králové. Taktéž bílo.







Pár km před domem, kdy jsme již mysleli, že máme nejhorší za sebou, nám začalo vypovídat službu auto. Nejprve se žlutě rozsvítila kontrolka ABS, po chvíli pásy a na konec vypadl posilovač řízení. Do toho cosi chvíli začalo houkat.

Po dojezdu a vypnutí motoru již auto nejde nastartovat. Uvidíme co na to v servisu.

Každopádně jsme rádi, že jsme celou cestu ve zdraví přežili.