17 března, 2009 
Dena Tuto neděli byl v Hradci Králové v Aldisu už poněkolikáté karneval. Mrňous se už dlouho těšil – měl jít za kovboje.
Bylo vidět, že připravit karneval zabralo spoustu práce – celý se nesl v duchu „hraček“ – dekorace, i pořadatelé byli oblečení jako hračky.
Náš kovboj už brzo zjistil, že tam má kamarády. A tak pobíhal, tancoval, střílel:-).
Pak přiběhl, že ztratil modrou cedulku se svým jménem. Byl z toho zklamanej – lepím mu totiž pohledy a různý obrázky k fotkám do alba.
Po dvou hodinách jsme odcházeli domů – zrovna, když pořadatelé oznamovali, že na děti čeká svačinka. Když jsem viděla tu frontu, tak jsem kovboje přemlouvala, že mu dám jablíčko doma – ale to si nedal vysvětlit – chce mít to, co kluci.
Tak jsme vystáli frontu na papírovou mističku s kouskem jablka, měsíčkem pomeranče a půlkou banánu.
Jenže pán v zeleném tričku po nás chtěl modrou kartičku s jménem. Že na ni musí udělat křížek a pak mističku vydá.
Povídám: „Udělejte mu, prosím, křížek na ruku, on cedulku ztratil, ale vstupenku máme.“
„Sympaťák“ v zeleném tričku se ale uprosit nenechal: „Bez cedulky vám to nedám.“
Stála sem teď před nelehkým úkolem, jak vysvětlit mrňousovi, že nemá ani cedulku, ani nedostane kousek jablka. Zkusila jsem to teda ještě znova: „Malej tady tancoval, běhal…a tak tu cedulku ztratil.“
Zelená obluda pokračovala: „Tak si to máte pro příště líp hlídat!“
A v tu chvíli jsem selhala ve výchovný roli matky. Protože kovboj ke mně obrátil uslzený oči: „Proč to nedostanu?“
„Protože pán je BLBEC!“ Otočila jsem se se synem v náručí směrem k zelenýmu tričku: „Podívej se na něj – prostě blbec…“
Mrňousovi naštěstí moje vysvětlení pro tu chvíli stačilo. Bohužel né na dlouho. Když se ho pak babička ptala, jak se mu líbilo na karnevale, tak hlavní událost byla nespravedlnost, že nedostal jablko jako ostatní kovbojové.
Zveřejněno v
Denčo, to víš vždycky je to o lidech, jsou tací, kteří dodržují pravidla až za hrob a jiní, kteří projeví trošku lidskosti a občas přimžouří jedno oko. Setkávám se naštěstí s obojím. Podařilo se mi vyreklamovat i bez paragonu, i když hračka mohla být i z jiné prodejny, půjčili mně lyžáky i bez občanky, a děti taky určitě něco ztratily, ale někdy stačí slušně poprosit a s někým prostě nehneš. Přeju ti ať máš příště štěstí na velkorysejší lidi.
Na příští karneval Sion s sebou vlastní jablko, pomeranč a banán. Co kdyby tam byl další Blbec …
Třeba ještě nemá vlastní d+ěti a jednou se mu to vrátí i s úroky. Přála bych mu to!
Správně, v duchu doby „vše pro děti“ je nejlépe se pro ně přetrhnout. Oni pak přetrhnou nás až nebudem potřeba. Svět dospělých je tu přece jen pro splnění dětských přáni.
Co jsme zatím akce Sionu navštívili,tak byly super. Pár jich je také zmíněno i zde na blogu.
Situaci zde způsobil člověk, který se striktně držel pravidel. Na jdenu stranu je to dobře, na druhou stranu jistě znáte scénu z filmu Pelíšky „Rozkaz ten zněl jasně, nesmí projet za žádnou cenu.“ (muž s koženou brašnou).
Forrest: Jít s dětmi na karneval je celkem přirozené. Ztracená zelená kartička v tomto případě banalita. Nikdo zde netvrdí „vše pro děti“ a dále ve smyslu tvého komentáře.
Forrest:
Ten článek byl spíš o tom, že si my dospělí někdy neuvědomujeme, co je pro děti důležitý. Oni neřeší světový konflikty – ale věci, co se dějou právě teď a tady.
Všichni ostatní:
Taky na akce sionu chodíme a prcek je vždycky nadšenej. Je vidět, jakou práci jim příprava zabere a obdivuju je, že věnujou tolik svýho času.
O to víc mrzí jeden „blbec“ , který to dokáže pokazit. Zřejmě šlo o nešťastně vybraného dobrovolníka.
Ostatní pořadetelé Sionu by si měli uvědomit, co jeden blbec způsobí a pak to hází stín na celou jejich akci. Však předem nemohli vědět, kolik dětí se zúčastní a určitě měli náhradní talířky se svačinkou.
Je to prostě v jednání s lidmi.
Reagoval jsem na: „Na příští karneval Sion s sebou vlastní jablko, pomeranč a banán.“ = vše pro děti. Lhostejno kdo je blbec, zda ten kdo nesmyslně trvá na blbosti, nebo ten kdo ztratil… Děcko by mělo pochopit, že si situaci způsobilo neopatrností, ne že za to může někdo, kdo to nechtěl napravit… Pokud si včas nezvykne, že život přináší i nepříjemné situace, bude nemile překvapeno. Pán nebyl blbec i kdyby byl, byl to především dospělý člověk, který se má před vašimi dětmi těšit úctě jaksi automaticky. Dospělí občas chybují, děti by však měli vědět, že ve společnosti je hierarchie, která má svůj smysl. „Vše pro děti“ už se nám pěkně začíná vracet třeba ve školství, a bude hůř. Veďte(me) děti ke skromnosti.
2 Dena:
Když chodíte do těch prostor pravidelně, tak navrhuju, ať při nejbližší příležitosti vyhledáte pana Blbce v zeleném tričku a popovídáte si s ním, co ho vedlo k jeho jednání. Možná obě strany pochopí něco víc, co je posune o kus dál. Pán v zeleném triku příště nebude vypadat jako Blbec a maminka s dítětem, který ztratil označení, nebude chybu syna přenášet na ostatní. Vedení akce Sion pak uvede jasně a dopředu, že podávané občerstvení je vázáno na držení modré visačky a bez této visačky nebude občerstvení vydáno… Myslím, že je dobře, že se vám ta událost stala, že jste se s ním tu s námi podělila. Každé nedorozumění vede k přemýšlení o souvislostech a toto přemýšlení bývá velmi často důvodem k většímu porozumění. Přeji toto porozumění i vám.
Nenávidím dětský karnevaly s blbci i bez. A to jsem ještě nikdy na žádným nebyl.
Jakým způsobem je propagována víra? Předpokládámm, že sion je nějaký pomatený křesťansko-židovsko-palestinsko-provoslavný uskupení.
A na závěr obligátní otázka: Co všechno bylo zadarmo?
LUFA: vím, že to sem nepatří, ale před jídelnou dávají instantní polévky zdarma, tak upaluj. Tu moji jsem Ti tam nechal.
boris: těžko se před jídelnu dostanu, ale dík, že sis vzpoměl :-).
No, a nebo třeba když půjdeš v HK po ulici s nápisem „volič soudruha Drymla“ můžeš zadarmo dostat pěstí.
Forrest: Tak tomu se říká demokratické a tolerantní smýšlení :-).
:-) Co je nedemokratického na konstatování skoroobjektivní skutečnosti? Já ji ani nezpůsobil, ani neschvaloval.
Na jednu stranu souhlasím s pořadatelem, protože ze vstupenky se nepozná, jestli dítě talířek už dostalo, nebo ne. Na druhou stranu chápu matku, která ale ztrátu kartičky měla řešit dřív – myslím si, že by jí v tom vyšli rádi vstříc, kdyby si zašla na prezenci. Nesváděla by potom vinu na pořadatele (vydavatele jídla), který při tom množství dětí nemůže najednou řešit problémy jiných – prostě má svoje úkoly – když není kartička, jídlo nevydat. Každopádně o tom vydávání jídla oproti předložené kartičce by měli být návštěvníci informováni.
Vaši diskusi jsem náhodou objevil až teď – nevím kdo na onom karnevalu skutečně byl – já ano. Pokud vím, tak informace o nutnosti cedulky byla jasná a nejen v souvislosti s občerstvením, ale v průběhu karnevalu to z pódia (pan zahradník) zmiňoval mnohokrát – vyhlašoval ztracené cedulky apod.
Co se týče občerstvení: Za prvé – kde Vám ho na dětské akci dají zadarmo? Spíše bychom mohli být vděční za to, že ho někdo pro naše děti připraví. Za druhé – co si pamatuji, bylo tímto způsobem vydáváno poprvé a jak nám bylo vysvětleno snahou bylo eliminovat zmatek, tlačenici a tlak některých rodičů si „zdarma“ nabrat co nejvíce – kdy pak již chvílemi nešlo o příjemnou hostinu pro děti, ale o dospělácký souboj – „kdo si co urve“. Myslím, že se tento záměr pořadatelům povedl.
No a k cedulce – sám jsem zažil, že ji pořadatelé při karnevalu (i při jiných akcích dříve) rádi nahradí (osobně jsem u toho byl), stačilo zajít za těmi, kteří na to měli prostor – těžko to může řešit „rozdavač občerstvení“. Blbcem bych ho tedy nenazval (navíc údajně zadním vchodem prošlo pár „chytráků“ bez vstupenek, kterým ¨se nechtělo těch pár korun vstupného do dětí investovat a měli dobrý pocit , že na všechny vyzráli – pokud to tak bylo, tím spíše chápu pořadatele, že bez cedulek občerstvení nevydali…).
Dawag:
Asi nebyl článek pochopen…takže znovu: Akce Sionu jsou super, a jak už bylo v článku a komentáři řečeno, jejich práce si vážím a je vidět, kolik volného času přípravě věnují – a navíc: karneval se konal v neděli a v pondělí odjížděl Sion s děckama na lyžák, takže práce dvojitá,kdy si stihli sami zabalit nevím. (Lyžák se povedl a děti se vracely nadšený)
A teď zpátky k práci jednotlivce: já mám v práci taky dvě možnosti:
A) když dítě brečí a bojí se, tak řeknu, že je nevyšetřitelné, pošlu je i s rodiči do čekárny – až se uklidní, vezmu ho do ordinace, kde se situace opakuje, pošlu je zpátky…a tak dokolečka
B)vezmu brečící dítě i s rodiči k přístroji, všechno mu vklidu vysvětlím, nechám ho, aby si neznámou věc prohlédlo a pak vyšetřím.
Nechám na vás, jaká možnost by se vám jako rodiči líbila. A je to o tom samém:…o přístupu…
Chlupatý kaktus, Albi:
Souhlasím s váma, a obdivuju váš klidný přístup! Jako bych slyšela manžela:)
A i když si to budu desetkrát říkat, tak se ze mě v takových chvílích stejně vždycky stane matka obranářka – matka vlčice. A pokousala bych v takový okamžik každýho!:)
2 Dena:
Přiznám se, že i já bych v té chvíli reagoval stejně jako vy. Možná, že bych též tomu pánovi u výdeje nadal do blbců a to i před případným vlastním dítětem, určitě nejsem v takovýchto situacích kliďas, (i když se to z mého příspěvku mohlo zdát). Psal jsem (a měl na mysli) jen to, že po tom, co se myšlenky o jakkoli proběhnutém ději rozleží, je zde možnost hledat poučení pro všechny zúčasněné strany a to proto, že je zde naděje, že když se navzájem lidi lépe pochopí, tak příště se v podobné situaci zachovají lépe. Ale jak píšete, je to o přístupu; kdo se chce chovat lépe, hledá cesty, aby to fungovalo a kdo cesty nehledá, ať se nediví, že bude stále opakovat stejné chyby. (I když netvrdím, že konkrétně závěr vašeho příběhu byla chyba. Chyba to je jen v tom případě, pokud to za chybu považujete vy nebo někdo, kdo vás (a další souvislosti) zná natolik, že to může posoudit)