Téměř nevěřícně jsem se včera díval na televizní noviny, v kterých se ministr Ivan Langer vyjadřoval k neúspěšnému zákazu Dělnické Strany (Dělnická strana slaví, soud zamítl návrh vlády na její zrušení). Usmíval se jak měsíček a tvrdil, že s výsledkem je spokojený. Přeci jen, šlo o první případ a tak je jen a jen dobře, že se nastavily mantinely, v kterých se budou pohybovat v dalších již úspěšných řízení.

To že v odůvodnění rozsudku zaznělo:

„Hlavní důvod zamítnutí je ten, že vláda neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, kterými by podložila některý z důvodů pro rozpuštění politické strany. Snažili jsme se podrobně vymezit všechny možné důvody a postup soudu, ale vláda nedokázala podložit žádný z důvodů, který by umožňoval rozpustit politickou stranu,“

a spousta v případu zainteresovaných lidí se o práci odvedené ministerstvem vnitra vyjadřuje jak o šlendriánů, či nechvalně odvedené práci.

Langer na to nijak záporně nereagoval. Na všechny strany rozdával úsměvy a tvářil se jako vítěz. Tak se to v politice dělá. Navodit lidem iluzi, že se zas něco povedlo. Tato iluze úspěchu lidem v hlavách zůstane, i kdyby tomu ve skutečnosti bylo jinak.

Ivan Langer je pašák. Z jeho včerejší reakce mám pocit, že i kdyby si na veřejnosti nadělal do kalhot, prodá to a bude slavit úspěch. Bohužel není to jediný, takto se chovající politik :-(.