2 března, 2009 
LuFa „Lukáši, nemáme žádné peníze, budeš muset vybrat, ať máme na víkend za co nakoupit,“ nadhodila v sobotu u snídaně Gabča.
„Kde budeme nakupovat?“ zeptal jsem se. „Můžeme zaplatit kartou,“ trumfoval jsem.
Bylo po problému. Nakoupili jsme v Tescu a zaplatili kartou.
Odpoledne se začaly hlásit děti se slíbeným karnevalem.
„Lukáši, máme nějaké peníze na karneval?,“ ozvala se Gabča ve finanční otázce po druhé.
„Nemáme, platili jsme kartou. Hmm, a teď odpoledne se už nikam rychle nedostaneme.“
„Já ti to ráno říkala, měli jsme vybrat.“
„Kolik se platí? Snad něco najdeme.“ vnesl jsem do problému trochu naděje.
„Děti deset, dospělí patnáct, to bychom najít mohli.
„Padesát vstupné, něco na tombolu, něco na občerstvení, snad něco najdeme.“
Začal jsem si prohlížet kapsy. V kalhotách ani koruna. V zimní bundě zmuchlaná stovka. Paráda. Na dně pracovního batohu pár dvě desetikoruny, jedna dvacka a pár drobných. Zřejmě mršky vypadli z peněženky. Následovalo prozkoumání mírně neuklizeného stolu, dvě stovky ani nevím odkud. Dalších pár míst na průzkum nenechalo dlouho čekat. Některá místa své poklady vydaly.
Super, najednou jsme jsme měli peníze a chuť si karneval užít.
Na závěr přidávám video a otázku, zdali se vám stalo něco podobného?
(Lucinka druhá zleva.)
Zveřejněno v
měli jste vybrat dětské pokladničky když šlo o dětský karneval, ať od začátku vědí, za co všechno se platí!!!
Poctivě vybíráme – větší částku tak 1x (až 2x) za měsíc na běžné měsíční výdaje (hlavně potraviny), kartou platíme jen mimořádné nákupy. Máme špatné zkušenosti se spoléháním na kartu.
Martin: Taktéž vybírám větší částky najednou. Bohužel i větší částka jednou dojde.
Klárka: Děti si spoří do prasátka. Ničit ho kvůli karnevalu by byla škoda. Jinak teď 2x mi vyšlo, ze se mnou byli děti platit obědy. Luci do školky, Dáda do školy. Obě děti se divily kolik to stojí. Snad teď jedí lépe.
Lukine, nejsem vůbec žádný češtinář, ale objed bych fakt nenapsal.
K těm penězům, není nic lepšího, než když člověk najde nějakou tu bankovku o které vůbec nevěděl, ale už se mi to dlouho nestalo.
Lemík: já také ne, ale stalo se ;-).
Jinak už je to dýl jsem před našim domem natrefil na chlapečka od sousedů, jak chodí se sklopenou hlavou, jako by něco hledal. Ve snaze mu pomoci, jsem se ho zeptal, co hledá. On, že peníze. Tak jsem se ho zeptal, kde je ztratil. On s klidem, že žádné neztratil, ale že je hledá ;-).
Nestalo. V penězích bordel nemáme, hotové máme zásadně pouze v peněženkách.
ja taky jednou za mlada /v r.1970/ jsem hledala po skryškach na nakup a splašila jsem jen 20kčs na chleba maslo a mleko. tak jdu do Jednoty nakoupit a prede mnou na chodniku lezi 1000 kčs!!! to mi urcite z nebe poslala moje milovana babicka kdyz videla ze jsme v nouzi. Luky lucinka tam neni moc videt-proc ji nemas na svetle vyfocenou?? hezky sobotni vecer mamka