21 ledna, 2009 
LuFa Téměř měsíc uplynul od Vánoc, když se Davídek zeptal Gabči, zdali ji může něco říct. Kdo by čekal, že ještě bude řešit Ježíška. Ale řešil.
Lukáši, něco ti musím říct, přiběhla ke mě Gabča a vedla mě do ložnice. „Davídek ve škole zjistil, že Ježíšek neexistuje, tak jsem mu to potvrdila a řekla, aby to neříkal Lucince. No, řekne ti to sám.“.
Za chvíli ke mě přišel Davídek a tajemně se na mě zadíval. Pak spustil. „Tatínku, víš, Ježíšek neexistuje.“ Zkoumavě si mě prohlížel a čekal odpověď.
„Proč Davídku myslíš, že neexistuje?“ Zeptal jsem se.
„Ale jo tatínku, Ježíšek existuje, ale jen ten na nebi. Ten co dává dárky neexistuje.“
„Aha Davídku, a kdo tedy dává dárky, když ne Ježíšek?“
„No, přece maminka.“
„Hmm, maminka. A jak to Dádo víš?“
„Říkal mě to Míša“ Míša je Davídkův spolužák. „Dostal empétrojku a obal našel ve skříni.“
„Hmm, tak to asi bude pravda.“ Řekl jsem.
„Jo tatínku, je to pravda, jen to nesmím říkat Lucince, abych ji nekazil radost.“
„Jo Davídku, to ji neřikej.“
.
.
.
.
Za deset minut slyším plakat Lucinku.
Lucinko, co je. Dáda mi tatínku říká, že neexistuje Ježíšek a že dárky nosí maminka.
„Davídku, co jsem si řekli?“ ptám se Davídka.
„Ale tatínku, Ježíšek opravdu neexistuje,“ spustil Dáda svoji.
„Ale existuje. Ježíšek existuje,“ plačtivě spustila Lucinka.
.
.
.
.
No a teď něco řešte. Opravdu nevím co dělat. Dáda už na Ježíška nevěří, Lucinka věří. My jsme alespoň s bráchou přestali věřit současně, kdy jsme ve skříni našli dárky. Přesnou dobu si již nepamatuji, ale bylo to na základce. Protože už nějaké pochybnosti byly před tím, nijak zvlášť mě to ale nezasáhlo. Teď jsem zvědavý, jak budeme tuto situaci řešit doma a zdali se Lucinka příští vánoce ještě Ježíška dočká?
Kdy jste na Ježíška přestali věřit vy? A co případně vaše děti?
Zveřejněno v
Moje děti nevěří na Ježíška už teď.
Ve škole to většinou praskne. Sandra /8/ byla stejně stará jako Davídek, nějak to tam ty „chytřejší“ děti probíraly, a pak ještě to Sandře potvrdila babička /moje tchýně/. Bylo to týden před vánocema, a mě to mrzelo,že veškerá snaha byla zbytečná. Tak jsme alespoň vypálili na CD zvuk zvonečku, který jsme pak nechali na stole, aby Ježíšek mohl zazvonit. A pak jí vrtalo v hlavě, jak je možné, že když jsme všichni pohromadě, a nikdo nechybí, že tam v obýváku někdo zazvonil. Klárka /3/ je ještě malá a věřím, že jí to nějaký rok vydrží; v tomto směru dokáže Sandra udržet tajemství a měla ty poslední vánoce radost, že nakoupila nějaké dárky nám, vybírala je právě s tou babičkou, co jí to „sladké tajemství“ odhalila. Jinak se nám docela stává, že se „prokecneme“,jako že, no jo, to jsem dostala od našich, to holky mají od babičky a Klárka je ve střehu a opravuje nás, že to přinesl ježíšek.
Myslím si, že to Davídek zvládl ještě dobře, sice tím trochu „dospěl“, ale na druhou stranu – znám kluka,který dost dlouho vytýkal rodičům, že mu „lhali“, že si vymýšleli ježíška, a přitom to není pravda. A že lhát se nemá – prostě neunesl, že mu rodiče něco – byť krásného – nabulíkovali, nechali ho v tom žít, a pak bum – rána, ono to tak není.
Škoda jen, že Lucinka je ještě na to malá, ve čtyřech letech, to si myslím, že je brzy, ale dnešní doba tomu nahrává – reklamy, občas to člověk nestíhá přepínat v rádiu, televizi, když tam nějaká „celebrita“ mluví, jak nakupuje dárky apod. Takže všem těm maličkým přeji, aby jim to kouzlo vánoc vydrželo co nejdéle, a nám pevné nervy s dalším chystáním onoho tajemství.
Když se blížily tyto vánoce, snažil jsem se z naší Natálky (6 let) nenápadně dostat, co by si přála od ježíška najít pod stromečkem, a jestlipak už mu to namalovala, aby to věděl. A že musí být moc hodná, protože ježíšek vidí, když některé děti zlobí, a těm potom moc dárků nepřinese. Chvíli jsme takto dikutovali. Nakonec mi Natálka řekla: „Ale tati nekecej, já vím, že lidem nenosí dárky ježíšek, ale dávaj si je navzájem“. Moc mě to pobavilo. No, prý se o tom bavili s kamarádkou ve školce. :-)
Mamka mi tenkrát prý řekla, že Ježíšek existuje a nosí dárky. Ale nosí je jen těm dětem, které na něj věří. Ty ostatní, co na něj nevěří, tak to se nedá nic dělat, těm musí nosit dárky rodiče. :-) Má to svou logiku, ne? :-) Takže je mi 25 a dárky mi nosí pořád Ježíšek :-)))
ředitel zeměkoule: celkem hezký:)
Naši to teda udělali chytře a když jsme začali přicházet do let, kdy už jsme se mohli dozvědět, že se dárku kupují, tak nám naši řekli, že to je tajný, ale že se Ježíškovi trošku pomáhá, aby toho neměl moc. Takže jsme s tátou šli „pomoct“ Ježíškovi s dárkem pro mámu a naopak.
A dlouho jsme si mysleli, že dost dárků nosí Ježíšek a s několika mu rodina pomůže…
Jinak podle mě bylo jasný, že to Davídek Lucince hned vyzvoní. V tomhle věku jsme taky neudrželi tajemství a všechno si hned se ségrou nebo se spolužákama řekli.
Díky všem za dobré nápady a komentáře. Moc se mi líbí Magdina finta s CD a zvonečkem. Dále pak Ředitelová víra/nevíra v Ježíška. Myslím, že když tyto dva nápady realizujeme, Davídek zas uvěří ;-).
Cože? Tak já neexistuju? Mimochodem Magdo můžeš mi prosím prozradit, co vás vedlo k tomu dát dceři jméno Sandra?
forrest:
Včelka mája, teta kaSandra :)
Já jsem tenkrát našla po Vánocích kousky látky jak mamka uklízela a stejný vzorek i barvu měla moje nová panenka šatičky. Tak mi to teda prozradila. Jinak do té doby jsem už od šesti seděla před stromečkem a čekala že ho třeba uvidím…..nestalo se. Tom si vyčistil zuby moc brzo a viděl taťky pod stromečkem.
Mně to bylo vyzrazeno v 1. třídě paní učitelkou. Mamka ji to dodnes vytýká.
Přikládám odkaz fotografii z vánoc, podle chybějících zubů bych řekla, že to byla 1. třída. http://martidlo.xf.cz/dvanacta.html
martidlo: Tak třeba by ses to dozvěděla později jak Davídek. Jinak bež žubů hežké. Nás to takto u dětí ještě čeká.
Tak aspon máte příští Vánoce bez nákupní horečky a bez dárků, když je vše jasný!
Mě to prý řekla ségra, nevím… V každém případě sestřiní kluci to mají tak, že ten 5 letý věří nebo se tak tváří a ten starší, skoro 8 letý, neví. Ví, že si dárky kupujeme, ale nikdy doma nic nenašel.
forrest: … Proč jsme dali jméno Sandra? Prostě je v kalendáři, Natálek, Nikolek a Terezek bylo kolem fůra, tak jsme hledali takové jméno, které, když člověk vysloví v kolektivu dětí, tak se neotočí polovina třídy. A taky proto, že „zbožňuju“ herečku Sandru Bullock, a navíc jsme zjistili, že je docela „tvárné“ – Sanďa,Sanďulka,Sanďula, „sendy“, a jedna spolužačka z výšky ji říká „sandálko“. Trochu s tím „bojovali“ příbuzní, hlavně prababičky, ale už si zvykly, a aspoň jsme si to „vyžehlili“ Klárkou. Tak to jde i docela k sobě, že se holky jmenují Sandra a Klára. Není to takový kontrast, jako kdybychom dali Boženu a Natálii. Ono vybrat jméno pro dítě je zodpovědnost :( Já jsem víc jak polovinu života trpěla, že se mi nelíbilo moje jméno – volali na mě „magdo“, a já měla pocit, že Lenko, Lucko, Radko zní líp.Kamarádka dala dceři jméno Rebeka. Všichni se chytali za hlavu, ale když se řekne „beky“, tak to je úplně něco jiného …. :)
Díky za vysvětlení, čekal bych nějaké italské kořeny. Ta volba je těžká a zodpovědnost velká.
LuFa: A ještě Davídkovi můžeš říci, že dospělým to Ježíšek nedává taky proto, že dospělí většinou chtěj něco tak specifického, že to raději Ježíšek nechává na jejich blízkých. Protože kdyby třeba tobě měl donést televizi, tak by chudáci děti neměli asi nic. :-)))