Předpokládám, že spotřebitelské soutěže znáte každý. Také předpokládám, že někdo je máte v lásce, někdo je naopak nenávidíte. Můj postoj k nim je neutrální. Nevadí mi, ani se jich nijak zvlášť neúčastním. Hlídat si jednu jedinou značku, kterou budu kupovat mi za to nestojí.
Opačný názor má však Gabča a ráda soutěží. Zdůvodňuje to tím, že zboží jedné značky kupuje tak i tak, protože je s ním spokojená.
Čas od času se nám tedy stane, že se nám doma nahromadí značné množství obalů, které je třeba zpracovat.
Potom má celá rodina na chvíli o zábavu postaráno.
Nakonec se vše zdárně zpracuje a odešle.
A vše jde zas od znovu :-). Něco se začne sbírat.
Co vy, účastníte se „sběratelských“ spotřebitelských soutěží?
Teď už dlouho ne, ale dřív jsme občas něco taky sbírali a vylepovali… nejlepší to bylo vždycky na táboře, ke svačině byly třeba přesnídávky a hned bylo 30 kódů:)
Nesoutěžím, nenalepuju. Když vidím ty nastavené podmínky (za 100 pribináčků dostaneš ponožku na mobil – pouze příklad, nevím to přesně), obejdu se bez soutěže. I když výrobky se soutěží běžně kupuju, víčka (obaly, kódy, samolepky) vyhodím. Radši jich koupím méně (a je dokázáno, že lidi svých oblíbených výrobků při soutěži koupí víc – viz výzkumy dr. Vysekalové) a slibovanou ponožku na mobil koupím levněji zvlášť (a ještě si vyberu jakou a nebude na ní logo s Pribináčkem).
Lenka: No a na 30 kódů, 30 dětí :-). Někdy si říkám, že dobré to ohledně soutěží mají pracovníci školkových a školních kuchyní. Občas mohou nasbírat větší množství soutěžních obalů.
Kobliha: Naprostý souhlas.
To se musí udělat tajná mise – jen se okolojdoucích zeptáš, jestli ti dají obal od Tatranky a nevěšíš jim na nos, co s tim budeš dělat:-))
Lenka: Už to chápu, to je takové to, dej to sem, já to vyhodím :-D.
Lufa: To ne, takhle to zase nebylo:))