Jestliže někdy máte pocit, že naše zákony i policisté samotní jsou přísní, a že když celý život vede vzorně bez rozporu se zákonem a jednou jedinkrát díky souhře náhod či nevědomosti uděláte chybu, že by na to mohl být brán zřetel, tak na to pomalu zapomeňte.

U nás to asi ještě možné je, ale takový New York, tam jde o velký „ byznys“. Tomuto druhu výdělku napomáhají turisté a cizinci, kteří nad americkými zákony nevěřícně kroutí hlavou. Neznalost zákona neomlouvá. Málokoho ale napadne, jak zásadně by se tam mohla pravidla lišit. Málokdo si před řízením auta v Americe alespoň projde jejich pravidla silničního provozu. A pak je Amerika plná Alenek v říši divů.
Jedna z Alenek jsem byla i já.
Po pár dnech strávených v New Yorku jsme se rozhodli půjčit si auto a vyrazit dál, směrem na západ. Auto jsme si vypůjčili večer, seznámili se s ním a jeho automatickou převodovkou, projeli se po nočním New Yorku a v noci se vrátili do místa našeho pobytu, bytového domu v Brooklynu. Byli jsme zvědavi, jak se nám podaří zaparkovat. Přijížděli jsme k našemu domu s napětím.

„Hele, chachá, krásný místečko tu čeká přímo na nás“, ulevuje si radostně řidič. Opravdu, v řadě podélně parkujících aut, jako zázrakem je místo na ještě jedno auto. Na naše.
„Radši tu nic moc nenechávejte.“ Hlásí řidič. Když ukradnou auto, je to jedno, když je z půjčovny, ale ty věci v něm nám nikdo nezaplatí. A navíc – jsme v Brooklynu!“ Zní další pokyn.
Jsou dvě hodiny ráno, opouštíme auto a jdeme s taškami do bytu. Druhý den musíme brzy vstávat, abychom vyrazili z města dříve, než doprava v New Yorku a jeho okolí zkolabuje. Zbývá nám asi 5 hodin spánku. V kombinaci s časovým posunem je to vražedná kombinace.

Kupodivu se vypravujeme včas a kolem půl osmé už opouštíme byt, s batohy na zádech, obtěžkáni taškami. Zdá se mi, že naše auto nevidím.
„Jakou má to naše auto barvu?“ Ptám se.
„Tyjo, ani nevím, včera už byla tma, ale nějakou tmavou, modrou nebo zelenou ne?“ Dostane se mi odpovědi.
Znejištuji:“ A kde jsem parkovali? Nevidím ho.“

Docházíme do míst, kde by auto mělo být, mám pocit, že se mi vše jen zdá. Auto nikde, kdybych byla sama, projdu všechny okolní ulice, jestli jsem nezaparkovala jinde, jenže takhle nás tam udivených bylo více.
První na co jsme se vzmohli bylo prohlédnout si dopravní značky na v ulici, zda nás to nenavede na stopu. Nic.
Odnášíme vše zase zpátky do bytu a voláme o radu hostiteli, místními obyvateli.
Toho náš problém rozesměje:“ Jo, to je Amerika, buď ho ukradli, nebo odtáhli. Pro Vás by ale bylo lepší, kdyby ho ukradli, když ho máte z půjčovny. Odtah je tady děsně drahý.“
Mám na něj vztek, chová se jak kdyby to tady bylo na denním pořádku. Dává nám ale telefonní číslo, na místní policii, kde zjištujeme, že „naše auto“ bylo skutečně odtaženo. O pár bloků dál je rozsáhlé parkoviště odtažených aut, pro celý Brooklyn. Při vchodu do areálu to vypadá skoro jako při vstupu na území USA. Pasy, proč tam jdeme, co potřebujeme, kde bydlíme, papíry od auta. Všude jsou policisté a policistky, velké, tlusté černé,… vlastně jako z filmů, jenže ve filmu vás tolik nepřekvapí jako ve skutečnosti.
„Zkusíme to ukecat, jako že jsme cizinci, a jsme tu první den,…“ Navrhuji.
„Ne, to nedělejte, to je striktně dané, tím byste se ještě mohli přivést do dalších problémů.“ Upozorňuje hostitel, už se nesměje a náš nápad se smlouváním ho značně vylekal.

Systém je jak na české poště, vezmete si lísteček s číslem a čekáte až se objeví vaše číslo u přepážky. Tam jsme se jasně a stručně dozvěděli, že se jsme parkovali méně jak 15 stop od hydrantu a to se nesmí. Pokuta 130 dolarů, plus částka za odtah auta, plus poplatek za parkovné na odtahovém parkovišti za jeden den….. Skončili jsme na částce 200 dolarů ( v době kdy byl dolar za 27 Kč). Platba byla umožněna platební kartou. Po zaplacení nás naložili do staré dodávky, z které se rozléhala černošská hudba a paní policistka nás vezla přes rozsáhlé parkoviště odtažených aut, kde bylo až tisíc aut. Celá plocha byla systematicky rozdělena do sektorů a díky tomu nás policistka dovezla k tomu našemu. Což byla služba velká úspora času, vzhledem k tomu, že jsme nevěděli, jaké barvy naše auto bylo.

Vracíme se pro zavazadla, auto už na parkovišti nenecháme bez dozoru, a pomalu vyrážíme směr západ, v dopolední new yorské špičce. S velkým zážitkem, jak taky může chutnat paní Amerika.

Od té doby jsme si dávali sakra pozor na to, kde je hydrant a kde parkuje naše auto. Na placených parkovištích jsme si poctivě kupovali lístek. Jenže ani to v Americe nestačí. Dodneška mi není jasné, jak to dělají, ale když překročíte parkovací dobu o cca 3 minuty, v tu ránu máte za stěračem lísteček, s pokutou 21 dolarů, za neplacené parkování. Stejně tak si říkám, že byli Brooklynští policisté neuvěřitelně pohotoví, když stihli najít a odtáhnout špatně zaparkované auto. A to během 6ti brzkých ranních hodin. I dnes mi stačí potkat hydrant kdekoli na světě a ani nemusím mít auto, okamžitě si na náš příběh vzpomenu a odhaduji kolik stop od něj parkuje nejbližsí auto. Musím říci, že naši policisté jsou přece jen lidštější, každopádně se s nimi dá vyjednávat víc než s těmi Brooklynskými. Na druhou stranu, pro Brooklyn je to nepochybně příjemné posílení městského rozpočtu.