Je deštivé otravné pracovní odpoledne, úplněk k tomu a ještě zvoní telefon.

„Hele, nechceš do kina? Na U mě dobrý, nebo Bobule? U mě dobrý prej má strašně malou návštěvnost a špatné recenze, tak mám za úkol zjistit proč. Radši bych ale Bobule….“ Chrlí na mě známý hlas.

Jako vždy, odcházím od tématu, protože mě zaujala zpráva, že film U mě dobrý asi není až zas tak dobrý.
“ Jak malou návštěvnost?“ Reaguji.
„No šel první víkend a nic moc, ale víš co, bylo venku hezky, lidi byli radši venku….“ Říká mediální expert do telefonu.
„A taky byl ten debilní fotbal nebo hokej nebo něco takovýho, blbě to načasovali.“ Dodávám s tváří rádoby profíka.

„Tak v osm tam.“ Ukončujem hovor.
Je osm a expert nikde. Volám, expert se diví že už je osm a přibíhá, protože se těsně před cílem zakecal.

Jdu k pokladně: “ Dvakrát teď na U mě dobrý, někam dozadu, doprostřed.“

Jdeme do sálu, kde má film být, je uzavřen. Divíme se ale otvíráme a na plátně už něco běží.
„Reklamy a upoutávky, to jsou Karamazovi….vo nic jsme nepřišli.“ Říká expert.

Sedáme a po pár minutách zjištujeme že už je to ten film, přišli jsme asi o víc pozdě.

Celý děj filmu je o dvou partách lidí, jedni se živí jako skořápkáři a druzí je chtějí ošulit. Celé je to ze sociálně slabého prostředí, jde o porevoluční léta, kdy skořápky přišly na český trh. Všichni herci (Vladyka, Polívka,…), které znám od malička jsou děsně staří, strhaní, strašně oblečení a na pokraji společnosti. Ve filmu se nezapomíná ani na policajty, je zde znázorněna nejen jejich „přirozená“ blbost, ale i zkorumpovanost. Porevoluční léta se vším všudy……a film končí.

Koukáme s expertem na sebe a divíme se že už je konec.
„To bylo jenom tohle?“ Film jen na hodinu?!?!“

V tu chvíli se mi v hlavě rodí nápad, podívat se na vstupenky.
„Jasně, prodali nám vstupenky na stejný film, který ale začínal o více jak hodinu déle. Tím že jsme šli do sálu napsaného na lístečku, vlezli jsme na film předchozí…“ Začínám se smát.

Tak to je ten film asi vážně špatný, když až na konci zjistíte, že jste ho sledoval od jedné třetiny. Jak je to všechno možný, kde byli uvaděči a trhači lístků? Co budem teď dělat? To vše se nám honí hlavou.

„No můžem se tu ted podívat na ten začátek a pak odejít, začíná to za 15 minut.“ Navrhuji, když se uklidním.

„Nebo můžem přeběhnout úplně na jiný film.“ Dostává se mi odpovědi.

„Na Bobule?“ Ptám se.

„Jo, mrknem kdy je dávaj a řeknem jim u pokladny, že nám prodali špatné lístky.“ Jdem na to.

U pokladen se strašně omlouvají, nahlas se diví, jak to že jsme prošli přes trhače bez utržení a že tam nebyli ani uvaděči. Asi vycítili, že udělali hned 3 chyby najednou (to je ten úplněk) a nabídli nám jestli chceme vrátit peníze, či jít na jiný film.
Bobule jsou až pozdě večer tak berem lístky na pondělí. Takže nám úplněk zařídil, že máme 2 lístky za cenu 1, že jsme zažili lepší příběh než vymyslel pan Hřebejk, úplněk přežili nejen ve zdraví, ale i v salvách zdravého smíchu.
Takže U mě dobrý….a co u vás?

Recenze:
U mě dobrý

A další recenze