26 února, 2008 
LuFa Přišlo mi mailem. Autor neznámý. Tak moc se mi to líbí, že se o to musím podělit :-).
O nádobách
V Číně měl jeden nosič vody dvě velké hliněné nádoby. Visely na obou koncích klacku, který nosil na krku. V jedné nádobě byla prasklina a proti tomu ta druhá byla dokonalá a vždy nesla plnou míru vody.
Na konci dlouhé nosičovy cesty od potoku až k jeho domovu zbyla v prasklé nádobě vždy jen polovina vody. Celé dva roky to takto chodilo, nosič donesl každý den domů jen jeden a půl nádoby vody.
Dokonalá nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť přinesla pokaždé všechnu vodu. Zato chudáček prasklá nádoba se styděla za svoji nedokonalost a cítila se uboze, že je schopná jen polovičního výkonu.
Po dvou letech soužení oslovila prasklá nádoba u potoku nosiče: „Stydím se, moc mě mrzí, že prasklinou vyteče cestou domů tolik vody.
Ale nosič jí odpověděl: „Všimla sis, že kytky rostou jen na tvojí straně chodníku a ne na straně druhé? To proto, že jsem vždy věděl o tvém nedostatku a na tuto stranu cesty jsem rozséval semena květin. To ty jsi je každý den zalévala, když jsme se vraceli od potoku domů. Dva roky trhám tyto krásné květiny, abych si jimi ozdobil svůj stůl. Kdybys nebyla taková, jaká jsi, tak by tato krása nemohla prozářit můj domov.“
Všichni máme své osobité chyby. Všichni jsme prasklé hliněné nádoby. Právě tyto praskliny a chyby, které jsou v každém z nás, dělají náš život tak zajímavým a vzácným. Jen musíme umět každého přijmout takového, jaký je a vidět v něm to dobré.
Zveřejněno v
A nejlépe s tím začít sám u sebe… Přijmout sám sebe – a vidět v sobě to dobré… Prasklá hliněná nádoba s tím evidentně měla problém a někdo ji musel upozornit na „sekundární efekty“ jejího defektu…
Hezké povídání.
Právě jsem prasknul a zůstalo po mně h****!
kolik třešní, tolik višní
Jsem rád, že jsem se nedozvěděl, kde máš svoji prasklinu ty.
Na každém šprochu pravdy trochu
boris: Uko Ješita? Nádherný miniatůůry, zrovna včera mi někam ta pecka upadla, potvora a nemůžeme ji zaboha najít. Škoda, byl v ní vyřezanej celej náš zámek…
No jo, ale takhle jde otočit úplně všechno. Já třeba znám takovou pohádku o jednom strašně hodným panu doktorovi. Léčil děti zdarma a ve volných chvílích dokonce Josífkovi pomáhal s rehabilitací, jinak by chudák zůstal na vozíku a celý život by jen smutně hleděl ven skrz okno a neopustil by ústav dosmrti… a tak se Josífek nakonec uzdravil a rozhodl se, že bude také lékařem … Jen nevím jak na Josífka Mengelů vzpomínají jeho vlastní pacienti.
tech 7 komentarru je divne otrresnych .nevim procc.
moc pekna bajka o praskline. a poucna a proto kdo se ma sam rad toho maji pak radi i ostatni. mamka
Uzasne, opravdu mi to zvedlo naladu. Kez by se dnesni Cina alespon trochu blizila k tomu, co predava dal jako tisiciletu moudrost.
Číňani jsou hold chytří kluci. Made in China.
:-( když já jsem byl na jednom otřesným divadelním představení, kde právě mimo jiných jmenovaný Josífek vystupoval. Ale chtěl jsem tím říct asi tolik, že takto lze obracet dobro ve zlo a opačně donekonečna a vždy záleží na pozorovateli co je dobré a co zlé. To je takové základní filosofické cvičení ne? Co třeba pokračovat v té „moudrosti“ takto: Žena toho muže byla ale velmi nešťastná, protože květiny jí způsobovali těžkou alergickou reakci. To se ale moc líbilo sousedce, protože žena toho muže jí kradla zeleninu. Což ale schvalovali děti té sousedky, protože je matka bila… prostě donekonečna.