Rakovina je zákeřná, nevyzpytatelná nemoc, která nad námi stále ještě mnohdy vyhrává. Představuji si ji jako malého červíčka, který postupně přichází na to, že čím víc sežere, tím má více prostoru ve svém domově, roste a stává se silnějším a silnějším. Postupně ovládne chod celého domova, tak jak on chce. Je sobecký, schovává se a nemyslí na své sousedy. Udržuje nevyšší stupeň utajení, aby nebyl zničen chemickými zbraněmi. Když potká ale svého příbuzného, spojí spolu svoje síly a ovládnou domov úplně.

Takto napadení lidé se postupem času mění na těle, jenže mě se mnohem více podivnější zdá, že tento rozpínavý červ změní a ovládne i lidskou duši.

Člověk se okamžitě sám vyčlení ze světa. Celý svět, jeho okolí i rodina jsou najednou „oni“. Svět se tedy skládá z něho a jeho červa a ostatních. Ostatní ze dne na den považuje za jiné, za lidi co mu nerozumí, nechápou ho, nemají ho rádi, mají uplně jiný život. Pokud jeho okolí dojde trpělivost a odvaha, podaří se mu tímto opravdu dokonale odloučit od okolního života.

Jeho špatné vlastnosti začnou lézt na povrch. Zdůrazňuje je. Je najednou drsný, na všechno „jako“ kašle a všechno mu je „fuk“. Červ v něm probouzí zlost, nenávist, která asi ale spíš pramení z beznaděje. Rozhádá si rodinu i kamarády. Nyní záleží na tom jaké jeho okolí je, pokud ho někdo chytne za ramena, zatřese s ním a svou sílou a energií ho probudí, pomůže návratu jeho mysli do reality, mohou spolu nakonec vyhrát. Pokud ho ale chytne za ramena, zatřese s ním a on a jeho je nevybíravě drsně pošle pryč. Tím se červ blíží k vítězství.

Mladí červoví lidé se snaží dělat opak všeho co dělali doposud, nevím zda si myslí, že červa tímto odradí, nebo se schovávají sami před sebou a svou realitou. Červový člověk který jedl zdravě, začně denně obědvat ve fast foodech, člověk který měl smysl pro lásku a věrnost vyžaduje fyzickou lásku kde se dá, člověk kterému strašně vadilo, když v restauraci někdo kouřil, začne sám kouřit asi aby vypálil červa. Z jeho tváře zmizí úsměv, objeví se vrásky, způsobené tím, jak na své okolí kouká s přimhouřenýma očima, v jejichž výrazu je nadávka, ta nejhnusnější, kterou umí. To vše dělá s nenávistí, s nenávistí ke všem, kteří červa nemají. Nepřítel není jeho červ, nepřáteli jsou lidé bez červa.

Staří červoví lidé jsou smířeni s osudem a těší se na konec. Chovají se jako by byli pryč už zítra. Tak to ale dělají několik let.

Červ ale neví, že jeho vítězství přináší zárověň i jeho smrt. S odchodem červova člověka zahyne i červ. Kdyby to býval věděl, tak to nedělá.