28 prosince, 2007 
LuFa O Vánocích, ale i o Velikonocích, zajde do římsko-katolického kostela na mši mnoho lidí, kteří jinak přes celý rok nechodí. Je to fajn a jsem tomu rád. Co jsem si však všiml, značné procento těchto návštěvníků při mši tápe, dívá se po ostatních, kteří mnohdy také tápou a snaží se odpozorovat, kdy se mají postavit, kdy kleknout, a podobně.
Ne že by tato neznalost průběhu mše byla nějak špatná. Z mého pohledu není a ničemu to moc nevadí. Jen někteří návštěvníci jsou z průběhu mše mírně v rozpacích a na konci ji komentují slovy, že vůbec nevěděli, co měli dělat.
Z tohoto důvodu mě napadlo, průběh římsko-katolické mše zveřejnit. Snad to některým z vás pomůže a při novoroční, nebo velikonoční návštěvě kostela bude vědět, co se při mši děje a co dělat. Úkony „klekání“, „vstávání“ se v jednotlivých farnostech mohou mírně lišit od toho, co je níže popsáno, ne však mnoho.
Update: V komentářích níže jsem byl Jakubem upozorněn na potřebu zdůraznit, aby ti, co nevědí, že ke mohou ke svatému přijímání (takové to dávání oplatky do úst), k němu nechodili. Ke svatému přijímání je nutno být pokřtěn a připravit duši a tělo. Duše se připraví vyzpovídáním se z hříchů a motlitbou. Tělo se připraví, když se jednu hodinu před sv. přijímáním nejí a nepije (čistou voda je povolena).
Takže průběh mše:
Vstup do kostela
Při vstupu do kostela má vstupující za povinnost smočit prsty v nádobce se svěcenou vodou a pokřižovat se (začíná se na čele, pak se ruka pohybuje dolů na prsa, následně zpět do výše ramen a odtud nejprve k levému a nakonec k pravému rameni).
Mše Svatá
Odříkávají: K – kněz / L – lid
VSTUPNÍ OBŘADY
(během příchodu kněze povstat, dále se stojí)
K: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.
L: Amen
K: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha ať je s vámi se všemi.
L: I s Tebou.
ÚKON KAJÍCNOSTI
K: Dříve než uslyšíme Boží slovo a budeme slavit eucharistii, litujme svých hříchů
K+L: Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem, že často hřeším myšlením, slovy i skutky a nekonám, co mám konat: je to má vina, má veliká vina. Proto prosím Matku Boží, Pannu Marii, všechny anděly a svaté i vás, bratři a sestry, abyste se za mě u Boha přimlouvali.
K: Smiluj se nad námi, všemohoucí Bože, odpusť nám hříchy a doveď nás do života věčného.
L: Amen.
K: Pane, smiluj se. (zpěv)
L: Pane, smiluj se.
K: Kriste, smiluj se.
L: Kriste, smiluj se
K: Pane, smiluj se.
L: Pane, smiluj se.
K+L: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Chválíme tě. Velebíme tě. Klaníme se ti. Oslavujeme tě. Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu. Pane a Bože, nebeský králi, Bože, Otče všemohoucí. Pane, jedno rozený Synu, Ježíši Kriste, Pane a Bože, Beránku Boží, Synu Otce. Ty, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi; ty, který snímáš hříchy světa, přijmi naše prosby. Ty, který sedíš po pravici Otce, smiluj se nad námi. Neboť ty jediný jsi Svatý, ty jediný jsi Pán, ty jediný jsi Svrchovaný, Ježíši Kriste, se svatým Duchem ve slávě Boha Otce. Amen.
(sednout a zůstat sedět až po: „… slovo Boží “ )
K: úvodní modlitba (…)
BOHOSLUŽBA SLOVA
První čtení (…)
Lektor: Slyšeli jsme slovo Boží.
Žalm (zpěv) (…)
Druhé čtení (…)
Lektor: Slyšeli jsme slovo Boží.
L: Bohu díky.
Aleluja (zpěv) (…)
(povstat )
K: Pán s vámi.
L: I s Tebou.
K: Slova svatého evangelia podle…
L: Sláva tobě, Pane.
Evangelium (…)
K: Slyšeli jsme slovo Boží.
L: Chvála tobě, Kriste.
(sednout a zůstat sedět )
Homilie (…)
Vyznání víry:
(povstat )
K+L: Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde ve slávě soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce. Věřím v Ducha svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.
(sednout a zůstat sedět )
Přímluvy (…)
BOHOSLUŽBA OBĚTI
K: Modlete se, bratři a sestry, aby se má i vaše oběť zalíbila Bohu, Otci všemohoucímu.
L: Ať ji přijme ke své slávě a spáse světa.
Modlitba nad dary
(povstat )
K: Pán s vámi.
L: I s tebou.
K: Vzhůru srdce.
L: Máme je u Pána.
K: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
L: Je to důstojné a spravedlivé.
K+L: Svatý, Svatý, Svatý, Pán, Bůh zástupů. Nebe i země jsou plny tvé slávy, Hosana na výsostech. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosana na výsostech.
(kleknout, při proměňování klečet)
Proměňování:
(povstat a stát)
K: Tajemství víry.
L: Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.
K+L: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.
K: Vysvoboď nás ode všeho zlého, Bože, našeho spasitele Ježíše Krista.
L: Neboť tvé je království i moc a sláva navěky.
K: Pane Ježíši Kriste na věky věků.
L: Amen.
K: Pokoj Páně ať zůstává vždycky s vámi.
L: I s tebou.
(tady si jednotliví účastníci mše podávají ruce s konstatováním „pokoj s vámi – i s tebou“)
K+L: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
K+L: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
K+L: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.
K: Hle, Beránek Boži, který na sebe vzal hříchy světa. Blahoslaveni, kdo jsou pozváni k večeři Beránkově.
L: Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.
(sednout si)
Modlitba po přijímaní (…)
ZÁVĚREČNÉ OBŘADY
(vstát)
K: Pán s vámi.
L: I s tebou.
K: Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch svatý.
L: Amen.
K: Jděte ve jménu Páně.
L: Bohu díky.
Tolik z průběhu mše vše. Více rozepsaný průběh mše pak naleznete na blogu Petisek v příspěvku MŠE – PRŮBEH, SMYSL, POSTOJE.
Snad vám alespoň někomu bude tento příspěvek k užitku.
Zveřejněno v
Možná ještě chtělo zdůraznit, ať nekřtění nechodí k přijímání.
Jakub: Díky za upozornění. Nejenom nekřtění, ale i ktřtění a nevyzpovídaní nechodí. Do textu to doplním
Jojo. Teda psát o tom, které křty od jiných církví ŘKC uznává a které nikoliv, by bylo už asi na samostatný článek.
Jakub: no, jednoduše co se svátého přijímání týká, ten kdo ví, že může jít tak chodí a ti co to nevědí, občasní návštěvníci, tak by chodit neměli. Případně by se měli předem domluvit s panem farářem.
Co se týká křtů u jiných církví, tak většinou zas lidé chodí ke svým církvím.
Není lepší nechodit do kostela? :-) Nikdy jsem v kostele nebyl, ani na svatbu od mé tety, ani na křtinách od mé sestřenice. A nemyslím, si, že jsem o něco přišel.
To M4r3k: já byl 2 na půlnoční, jednou jsem byl do konce, po druhé jsem musel zmizet. Co ten farář kecal se nedalo poslouchat. Jsem otrlý, ale to už bylo i na mě moc. Takhle by mě nikdo na pravou víru nepřivedl, v Bohumíně ne. BTW, jsem takový ateista, až se bojím, že mě Bůh potrestá :-D
Dočetl jsem k „pak se ruka pohybuje dolů na prsa“ a těšil jsem se, že bude článek pokračovat v tomto nemravném duchu a nabádání k nečistému pohanskému životu a ono nic.
Ve středověku OK, ale dnes?
M4r3k: No, ono Marku není ani tak podstatné, zdali člověk do kostela chodí, nebo nechodí, ale zdali věří v Boha (Ježíše Krista), či nevěří. Chození do kostela je pak už jen důsledek toho že člověk věří.
Samozřejmě, že někdo bere chození do kostela i jako kulturní zážitek. Třeba půlnoční, novoroční bohoslužba. Pak nemusí věřit, ale do kostela zajde. Právě pro tyto lidi jsem příspěvek zveřejnil.
No a postoj k víře je věcí každého. Někdo věří,někdo ne. Nějak o tom člověka přesvědčovat, vršit důkazy, vést sáhodlouhé debaty asi ale cenu nemá.
Jak se chovat v kostele?
Rozhodně nefotit při bohslužbě, viz ta fotka. ;-)
To si žádá lekci z etikety, přátelé. :-)
Takže, jak požádat o oheň papeže, jakou formu zvolíš?
A) Nemáš voheň, Svatosti?
B) Připal mi, ty jeden papeži.
C) Prosím pěkně, směl bych vás požádat o oheň?
Papeži nesmíš nikdy tykat. A taky mu neříkej „ty jeden,“ i když je opravdu jen jeden. Vždy však použij slůvko „prosím.“
Správné znení tedy je:
„Prosím pěkně, Vaše Svatosti, směl bych vás požádat o oheň?“
POZOR:
Pokud ti papež opravdu připálí, nezapomeň mu poděkovat a nabídnout mu cigaretu.
(Citováno z J.L. Fournier:Mysli, holce přece nemůžeš říkat vole!)
To pro případ, že by jste šli na mši do Vatikánu. ;)
Luky,ja bych chtela videt ceske katoliky jak plati v cechach cirkevni dan. ja v Srn platim uz 16let 50Eu mesicne z vyplaty. Z cirkve jsem z toho duvodu nevystoupila a tesim se stale prizni Boha.i kdyz do kostela jdu jen na pulnocni nebo na Velky patek.mamka
Já teda nevím kolik je v Říši průměrnej plat, ale přibližně 300 kč měsíčně za přízeň Všemohoucího (Alláha) mi nepříde nějak moc i na české „nevěřící psi“.
Abych předešel nějakým dohadům ohledně přepočtu, tak vysvětlím: kafe v Říši cca 3 eura (za 50 éček to je 16 kafí). Kafe v Mekkáči v HK je za 20 kč (za 300 kč je to 15 kafí).
La ilaha illallah
Bible praví: Bůh nebydlí vdomech lidskou rukou udělaných.
Bůh bydlí v lidských srdcích.
Netřeba pro mě tedy choditi do kostela.
Pane Bože díky za to, teď v prosinci je tam ukrutná kosa.
…nejdůležitější zřejmě je, aby se celé stádečko poslušných oveček chovalo při slavnostním rituálu stejně…
Jinak nevím, jaký to má jiný význam, se vší úctou.
Ahoj,
nevím, jestli má pro nevěřící, kteří se chtějí výjmečně podívat do kostela, smysl studovat mešní řád. Vždyť liturgii nerozumí dostatečně ani většina katolíků.
Hlavní přece není, aby vše bylo stejné jako na spartakiádě. Hlavní je, aby ve společenství křesťanů vládla láska a radost, protože v tom je celý smysl křesťanství. To je jediné, čím lze někoho přesvědčit.
Bohužel ale takových společenství je málo. Takže se vůbec nedivím nevěřícím, že je mše spíš odradí… A o to víc beru jako zázrak, když se někdo obrátí na víru.
Hlavně nemá smysl vůbec chodit do kostela, protože jako místo, kde můžete pozvednout svojí duši, pomodlit se, či dokonce sami do sebe se obrátit k Bohu – to nelze při neustálém vstávání, sedání, klekání, nemůžete se na to ani soustředit. Pokud se chcete usebrat sami k sobě, pokud se chcete skutečně modlit, nebo ovrátit k Bohu – nechoďte do kostela!!! V kostele to opravdu nejde.
Díky. Snažil jsem se vysledovat toto chování, ale toto mi pomůže. Díky.
Ahoj
chtěl bych projevit svůj postoj k chození do kostela a snad tak obohatit o jiný pohled.
Někteří si zde stěžovali, že při mši, při které se „cvičí spartakiáda“ se nedá soustředit na motlidbu a že chození do kostela je zbytečné.
Můj názor:
Pokud máte někoho rádi v klidu si s ním rádi povídate. Ale někdy mu chcete vyjádřit přízeň a úctu třeba i jinak. Třeba ho pozvete do restaurace. Nebo jdete na ples a tančíte… Je mnoho projevů jak s ním sdílíte svůj vztah.
Tak je to podle mě i s Bohem. Člověk, který našel nějaký vztah k Bohu si s ním rád (ano dělá to, protože chce, ne že musí) povídá – to znamená, že se modlí. Svěřuje se mu se svými pocity a prožitky. Chce mu ale i děkovat a projevit úctu. (podobně jako pozvání milované osoby do restaurace – to znamená jiná forma společného prožívání vztahu) Protože si dávní věřící zvykli Bohu děkovat společně a společně mu vzdávat chválu scházejí se na mše. Při mši nejde jen o to „vykecat se při modlitbě“ – ale o to společně se klanět Bohu. Třeba zpěvem, společně odříkávanými texty atd. Při mši svaté zaznívají také texty z Bible které pomohou k vzdělání a zamyšlění.
Pokud tedy jdu do kostela – jdu tam protože chci společně s ostatními vzdát Bohu chválu. Pokud se chci v klidu modlit najdu si čas jindy.
Kdo neprožívá, nepochopí.
Jen bych chtěl hanykovat, že se mi průběh mše tak, jak jste ho napsali na těchto stránkách velmi líbí a také jsem si ho vytisknul a po večerech se ho biflím. Jsem z Plzně a před dvěma měsíci jsem začal brósit každé pondělí do kirchny svatého Jana Nepomuckého. Bylo mi to takové divné, že všichni ostatní, co tam brósí a vše papóškujó a já pouze něco nesmyslného křandám, ale lochecní je, když kolem naší kirchny klape šalina a hodně zvoní to se pak divím, že skla z fenstrů nevypadnou, nebo když žihá sanita a hafo hóká. To je pak při mši sv. čoromoro, že?
Jan Novák, 12 let, Plzeň
Jde to i na Váriu?
Náboženství s mobilem: aplikace připomene každou modlitbu
Díky za tento „mešní manuál“, jsem jeden z mnoha těch, kteří byli vychování v přísně dogmatické ateistické ideologii socialistické společnosti a teď horko těžko hledám cestu ke křesťanským kořenům, k víře, k Bohu. Pro člověka jako já je poměrně obtížné jít na mši, když vůbec neví, jak se během ní chovat.
لآ اِلَـهَ اِلاَّ لله
La ilaha illallah!!!
díky!
Také děkuji. Je mi 15 let a za pár dnů budu mít křest. V kostele jsem už samozřejmě byla, ale nevěděla jsem jak se chovat, proč to ti lidé dělají a co to znamená. Jsem ráda, že jsem našla odpověď na tuto otázku. Do kostela chodím zcela dobrovolně a nevidím v tom nic nesmyslného, ba naopak.
Nasel jsem tyhle stranky nahodou a dik za ne. Byo by super kdyby nekdo sepsal podobne i postup cirkevni svatby. Ted jsem na jedne byl a vetsina hostu a pratel nejsme verici. Snoubenci nam jeste tesne pred zacatkem dali strucne instrukce aby jiste meli uplne jine starosti a kdyby si slo postup nekde predem nastudovat, jiste by to usetrilo nektere rozpaky a trapne chvilky.
Například tady je průběh svatebního obřady (co se říká):
http://www.poutnik-jan.cz/vira-pro-samouky–c/svatba-v-katolickem-kostele/
Při vstupu se stojí, při úvodní modlitbě také, pak jsou čtení (bohoslužbě slova) naprosto stejně, jak je popsáno zde, pak je homilie, během které se také sedí, pak začně samotný svatební obřad, u kterého se stojí a pozoruje se interakce snoubenců s knězem, případně se na konci modlitby řekne „amen“. Následují přímluvy, stojí se a odpovídá stejně jako zde v článku, poté společná modlitba otčenáše, závěrečná modlitba a požehnání, stejně jako je popsáno zde v článku na konci mše, a rozchod :-)
Jako nevěřící v kostele celou dobu sedím. Nezdvořilé to není – když se jdete podívat na spartakiádu, také neposkakujete po tribuně. Samozřejmě je vhodné nesedat si do první řady, ale pustit dopředu věřící.
Přesně tuto stránku jsem dnes potřebovala najít…a našla jsem. Ze srdce děkuji!
DĚKUJI VÁM.ZA POMOC,DĚKUJI,ŽE JSTE
Je to dobře, že jste to sepsal. Díky
Moc děkuji za popis průběhu mše. Vytiskla jsem si jej a nosím s sebou, když jdu do kostela. V mezičase jej již ovládám a má radost z bohoslužby je nepopsatelně větší. Slovo boží uzdravuje mou duši.
Dobrý den. Také bych se rád připojil s velkým díky za zveřejnění instrukcí, jak se chovat při mši svaté. Už se moc těším dnes na večerní mši, protože si nebudu připadat jako trouba. Všem přeji Boží požehnání v novém roce a až na věky.
I já bych se chtěl připojit k již napsaným poděkováním za publikování a vlídné přiblížení mešního řádu.
Jako zpětnou vazbu bych rád dodal – pokud uvádíte, že: „někteří návštěvníci jsou z průběhu mše mírně v rozpacích“, mohu autora i všechny „praktikující katolíky (kteří mají víru) ubezpečit, že prožívané rozpaky nejsou jen „mírné“. Za sebe říkám, že jsou až trýznivé.
My, zvědaví pohané, byť i kdysi dávno pokřtění, jsme navyklí mít „věci pod kontrolou“ a upadáme v těžký zmatek a stud, pokud se ocitneme v situaci, kdy tomu tak není.
Řekl bych (troufale), že (re)evangelizační dílo tady v Čechách by mělo začít právě tímto – napsat ona „pravidla chování v kostele“ vysvětlit je, a povzbudit…
Pro Vás katolíky je to jen obtížně představitelné, ale zkuste připustit, že velmi mnohé dveře zamyká klíčník Strach.
Děkuji Vám, že jste toto zveřejnil, určitě je to k užitku. :-)
Když někdo nemá ruce a třeba i nohy, tak jeho modlitby nebudou vyslyšeny? Křižování nebo sepnutí rukou není tak důležité. Stačí se pomodlit uvnitř sebe a prostě věřit.
Kdysi jsem se dala do diskuze na internetu o náboženství a síle modliteb. Jedna žena kvůli „tomu“ lítá pravidelně do Nepálu kde se usadí na jedné z vysokých hor nebo jde někam do kláštera a tam se modlí za celé lidstvo. Chtěla po nás, abychom ji vyloženě zatleskali a poděkovali.
Ano, měla dobře myšlený záměr, ale když napsala, že udělala pro nás lidi daleko víc než když se modlíme doma, že Bůh či jak si tvůrčí sílu každý z nás nazve, ji tak lépe vyslyší, protože to místo kam ona došla je posvátné, musela jsem ji oponovat.
I kdybych se modlila doma ve sklepě, na půdě, nebo klidně na toaletě za sebe nebo kohokoliv jiného, Bůh mne vyslyší i „tam“. Nepotřebuju utrácet peníze za daleké cesty, pokud nemám ovšem záměr „čistší“ a to je cestování a objevování jiných krajin a kultur.
Nepotřebuju ničit ovzduší zplodinama z letadla, abych se pomodlila.
Takže pokud má někdo víru opravdu v sobě, vše okolo už je jen berlička, ať jsou to sošky, křížky, růžence, nebo různé artefakty, talismany, ale i budovy..atd atd atd.
Pokud máte opravdovou víru, nepotřebujete pomoc zvenčí, stačí to pochopit, přijmout v sobě tu MOC. Vše ostatní je jen o tom, jak z vás někdo může lehce tahat peníze a uměle vám víru dodávat, když ji odmítáte zevnitř.
jak se prosím křižuje malým křížkem?
Nejprve na čele, pak na ústech a nakonec na prsou – znamená to, že Boží slovo přijímáme a přemýšlíme o Něm, ústy vyznáváme a v srdci ho uchováváme a rozjímáme o Něm.
Chtěla bych Vám moc poděkovat.
Na mši jsem byla několikrát, ale vždy se cítím špatně, když si třeba nevšimnu, že mám pokleknout, nebo si udělat znamení kříže. Minulý týden jsem místo malého křížku udělala velký. Pak když se máme modlit, tak se Bohu omlouvám, že se chovám nepatřičně. :-)
Četla jsem již několik mešních řádů, ale tento je opravdu přehledný. Pro ty kdo se chtějí dozvědět více o liturgii, doporučuji webové stránky http://www.liturgie.cz, jsou zde popsány i křty, svatby…
Ještě jednou moc děkuji. Také bych chtěla poděkovat za příspěvek Marka ze srpna 24, 2008 v 12:07. Krásně popsal to co vyjadřuje chození do kostela a to co nás všechny spojuje.