Jako malá jsem si každý vánoce moc přála od Ježíška zvířátko. Nejlíp kočku. Ale bohužel – Ježíšek ani rodiče mi přání nikdy nevyplnili.
Ještě, že jsme měli na chalupě alespoň králíky. S bráškou jsme si s nima vyhráli. Jenže pak přišla zima, babička s dědou se stěhovali z chaty zpátky do paneláku a králíkárnu celou vybouchali a naplnili mrazák. S bráchou jsme z toho byli hotoví, každej jsme měli svýho oblíbence.
Před Vánocema se u nás zastavila babička. Podle jejího výrazu bylo jasný, že nás jde potěšit a bude to něco velkýho… „Aby se vám po králičkách tolik nestýskalo a nebylo vám smutno, tak jsem z nich nechala vydělat kůže.“ A rozprostřela před nás Bobíka s Pinďou…
Babička teda uměla potěšit ;-). Jak jste se s bráchou s novou podobou Bobíka s Pinďou srovnali?
Celkem morbidní, doufám, že tě to psychicky nepoznamenalo :-)
A že ste je snědli, to už vám někdo řekl? Mě by víc vadilo je jíst.
Nesmysl, ta dobrá žena se jen snažila přizpůsobit hloupému trendu „vše pro děti“. Za nás to ještě šlo, ale dneska je to opravdu šílený. Rodiče se můžou kvůli dětem roztrhat – hlavně aby bobánek měl mp3mobilpřeblbovač, jídlíčko hypoalergenníznačkareklama… Lidi to není normální. Nebyli jsme vegetariáni a s králíkama jsme si taky hráli, prarodiče nám dokázali v pravou chvíli vysvětlit proč je chovají a proč skončí na talíři. To mi připomělo připitomělé obavy „aby se nám bobánek nelekl čerta a nezačal se počurávat, pozveme raději jen Mikuláše“ Děti by měly být vychovávány rodiči, ne naopak.
Náhodou jsme je nejedli! Babička ty naše pojmenovaný měnila se sousedkou za jejich obyčejný. Alespoň nám to tvrdila (nemám důvod jí nevěřit:)))
Jinak taky nejsem vegetarián, ale je fakt, že králíky už rok a půl nejím. Od tý doby, co máme Anežku – zakrslýho králíka. Bylo by mi blbý se cpát králíkem, když sedí Anežka v kleci kousek od jídelního stolu.
Mě jako manželovi by pestřejší jídelníček obohacený o králíka na smetaně či zelenině vůbec nevadil. Apropo Anežka sedí jen zcela výjmečně a je tak tlustá, že většinu dne spíše leží(dokonce i když pije). Především je to přece jen králík, který nepozná, že hodujeme na jeho příbuzném:-)
Nemám problém zdlábnout cokoliv co má maso a je dobře připravené, nějakej očumující králík by mě nezastavil :-)
Vím o případech, kdy se dětem neřeklo, že zrovna dlabou k objedu pečené kůzle se kterým si ještě nedávno hrálo na dvorku, aby se mu náhodou něco nestalo. Bylo jim řečeno, že to je králík (můžete mi někdo vyvětlit, jak je možné si splést kůzle s králíkem? Každé z nich má jiné maso, jiné kosti…).
Nám se takhle pokusili naservírovat holuby, že to je pečené kuře. Starší děti u stolu věděli, že holuby strejda přivezl, a poznaly to. Pokyn zněl jasně: “ Nejez to, kecaj, jsou to holuby….“
A tak jsme byly bez oběda.
My jsme na tom s dětma takto:
Gabča: Lukáši dnes máme k obědu králíka, ne abys to dětem říkal.
Děti u oběda: Maminko co je to za maso?
Já mlčím.
Gabča: To je maso děti.
Děti: Z jakého to je maminko zvířátka.
Gabča: To je maso děti.
A tak dál, a tak dál. Pak se buďto zůstane u masa, nebo se řekne, že je od slepičky. Děti si už tak nějak na maso od slepičky zvykly. Jiných zvířátek jim je ale líto.
Koukám, že morbidita je nebezpečně spojená se stářím. Nebudu vám raději popisovat výlevy naší babičky, moc byste se nenasmáli, nicméně při tomto poznání pro mě bylo obtížné pochopit, že některá slova vypustí ta moje krásná, zlatá, starostlivá, babička se stříbrnými vlasy, jako z pohádky. Co se králíků týče, vzpomínám si, že se vždy zavřela do domu, když je děda šel zabíjet, neměla na to žaludek.
pche, čajíček, chceš popsat výlevy mé tchýně?
:-)))
Forrest: Jóó, za sebe rozhodně chci. Ostatní mě třeba v tomto chtění výlevů tvé tchýně podpoří ;-).
hehe, toho by bylo moc, ale jen tak… třeba synovec měl andulku a vona mu ji vypustila protože ji vadila… ta hodná pani nemá totiž chvílema ráda ani sebe sama, jinak jenom sebe… :-)))
Jojo, to je dobrý, ta moje babička se taky miluje, myslí si, že je nejštíhlejší a nejhodnější. Skoro si to o ní myslím také, ale jen do chvíle, než si ji představím jako předáka demonstrace důchodců, kteří bojují za práva na „žádné“ fronty v hypermarketech, nemluvím o platebních kartách, dále „žádné“ drzé fracky v trolejích, kteří za nich nebyli, také za úctu ke stáří, kterou dnešní mladí, ani vlastní rodina, už nemají…atd.
Mimochodem, občas se mi zdá sen, že je babička předákem neonacistů… ale jinak, je to ta naše hodná babička, která všechny a všechno miluje. Je trpělivá a chápavá. A její sestra? Která se nevyspí ve svém vlastním bytě, protože jí jednou za hodinu projede pod oknem auto…to je přeci „Příšerná žanská“. Taková naše babička přeci není :)))
To LuFa (k příspěvku maso od slepičky)
To mi připomíná, jak jsem jednou dětem přinesl mikuláše a čerta z perníku. Mikuláše Davídek ještě jakž takž snědl, ale čerta se obě děti sníst bály. Až jsi přišel ty a přesvědčil jsi je, že to v podstatě není čert, ale perníkový kocourek. V tu ránu se po kocourkovi jen zaprášilo.
Jenže, co když se k nám takto chovají např v restauracích atd…(nemluvím o čínských bobikách)
Perníkovej kocourek?!:)))))
Nevím, nevím, jak by chutnal u nás. Máme totiž doma kočku.