Jedním slovem super. Dvěma slovy naprosto bezkonkurenční. A tak bych mohl výčtem pozitivních slovních spojení pokračovat dál a dál.

Keltská noc, mě prostě velmi potěšila a abych pravdu řekl, není toho moc, co bych fesťáku a pořadatelům vyčetl. O tom však později.

Už samotné místo konání, krásné horské městečko Harrachov, bylo velmi vhodně zvoleno a tak kromě festivalu měl návštěvník mnoho možností, co dělat, kam se jít podívat, najíst, pobavit ;-).

Festival se pak nacházel v doskočišti skokanských můstků.

Počasí festivalu přálo-nepřálo. Chvíli svítilo slunce, bylo nádherně. Chvíli pak pršelo a bylo krušno. Naštěstí, místa pod střechou ve stanu bylo v zadní části koncertního areálu dostatek, takže kdo nechtěl moknout, mohl se bez problému schovat.

Taktéž velikost areálu byla vzhledem k počtu účastníku festivalu velmi vhodně zvolena. Vše se obešlo bez front.

Kvalita zvuku, která je na hudebním festivalu velmi důležitá, byla nad očekávání. Žádný monolitický zvuk s nesrozumitelným zpěvem se nekonal. Jednotlivé nástroje šlo od sebe krásně rozlišit, zpívanému textu, bylo bez problémů rozumět. Zážitek z poslechu byl tedy maximální. Tímto všem, kteří se na zvuku podíleli velký dík.

Většina kapel hrála v rámci festivalu na maximum a stejně jako návštěvnici bylo znát, že i kapely si své koncertování užívali. Z kapel a účastníků, které jsem slyšel mě nejvíce potěšilo vystoupení Jaroslava Uhlíře, Třech sester, Tata Bojs, Sto zvířat, De Bill Heads, E!E a Vypsané Fixy.

Naopak nejvíce zklamala mediální hvězda Divokej Bill, která z plánované hodiny a půl, hrála něco mezi 30 až 45 minutami. Přesný čas jsem nesledoval, ale bylo to nic moc. Navíc, po skončení své urychlené produkce neměli ani tu slušnost, hodit nějaký ten přídavek. Prostě Divokej Bill na mě ve svém nepůsobil ani divoce, ani spontánně. Spíše velmi uměle s despektem k obecenstvu. Vystoupení se mu jednoduše nepovedlo.

Největší úspěch naopak mezi účastníky slavil již jedou ve výčtu zmiňovaný Jaroslav Uhlíř, který exceloval jedním hitem za druhým a po něm hrající Tři sestry. Za naprostou třešničku na dortu konání celého festivalu se dle mého subjektivního názoru dalo považovat společné vystoupení Třech sester s Jaroslavem Uhlířem, ke kterému došlo ve chvíli, kdy Fanánek požádal Jaroslava Uhlíře, aby si s nimi zahrál a ten si s nimi skutečně zahrál.

Z negativ, které bych festivalu vytkl, byly až příliš důkladné, nepříjemné kontroly při vstupu do areálu. Samozřejmě, bezpečnostní hledisko pochopit dokážu, ale čeho je moc, toho je příliš. Koukat se na každého návštěvníka preventivně jako na teroristu, který u sebe může přenášet zbraně „hromadného ničení“ mi nesedí.

Při prvním vstupu do areálu mě taktéž překvapilo odebrání 1,5 litrové plastové lahve s minerálkou, kterou jsem si koupil na večer. Odebrání bych ještě byl schopen pochopit, kdyby bych byl předem informován, co vše s sebou mohu jako účastník mít a co ne. Tato informace však chyběla. Naštěstí jsem se s členem bezpečnosti dohodl, že mi lahev bude hlídat, tak abych si ji po skončení a opuštění areálu mohl zase vzít ;-).

Víc negativ jsem nepostřehl. Skutečně jich tedy bylo minimum.

Tolik ve zkratce k festivalu vše. Festivalem jsem nadšen, takže pokud mi příští rok vyjde čas, rozhodně bych se dalšího ročníku zase rád zúčastnil.