První dojmy z Českého Krumlova

První překvapení při příjezdu do Českého Krumlova vyvolalo skalnaté lemování kolem silnice a co teprve nadšení u dětí, které se radují z každého kamínku. Dál jsme s úžasem sledovali panorama města, které je rozloženo na obou březích Vltavy, spousta mostů a nejromantičtější most dřevěný, klidně by mohl být bratrancem dřevěného mostu v Lucernu ve Švýcarsku. Nádhera.

Ovšem největším zážitkem při příjezdu bylo pozorování vodáků na Vltavě. Barevná podívaná s dynamickými figurkami měla na děti vliv jako cirkus, takže na chvíli zapomněly i na tolik očekávaný Ples princezen. Jednohlasně zakřičely: “My chceme taky na lodičky.“ Náš 4letý Davídek pak dodal, že chce taky jezdit jako ti „vodníci.“ Slovo vodáci si už stihl osvojit, za což jsem ráda, protože si oblíbil písničku své babičky „Pionýři, pionýři malované děti nasedají do lodiček jako šipka letí.“

Nic proti krásně rytmické písničce, ale když pak dítě ukazuje na každou loďku a komentuje: “Jé pionýr“, dá to fušku přesvědčit dítě, jak se skutečně vodáci jmenují. A zrovna jsem si uvědomila, že právě vodáci dávají v letním období tomuto historicky vyhlížejícímu městu určitou hravost. U kolemjdoucích turistů vykreslují úsměvy, někdy povzbudí i k oblíbenému námořnickému pozdravu:“Ahoooj!“

Průzkum poté, co jsme se ubytovali
´
Průzkumem nazývám první večerní procházku v blízkém okolí. Luky byl z řízení a současně nachlazení grogy, takže jsem šla jen s dětmi. Jen pár metrů od ubytovny Davídek upadl na kolínka, a chtěl se vrátit zpátky. Přesvědčila ho do této doby pro něj málo známá podívaná. Kemp u Vltavy by zřejmě uspokojil nejednoho šmíráka, možná se jednou dočkáme Kempu vyvolených.

Dětem se líbila přehlídka stanů, takže pokud dětem brzy splníme přání kempovat, možná se právě vy budete bavit tím, jak se nám nedaří „rozbít stan“ pozn. termín, který pro nezasvěcené znamená postavit stan.

Definitivně kňourání zahnal objev zmrzliny, jak mávnutím kouzelného proutku se objevila paní zmrzlinářka, která na náš dotaz do kdy prodává odpověděla, že podle potřeby. Největší radost udělala nabídka zmrzlin.

Lucinka spokojená, že mají růžovou, příchuť ji zajímá míň než barva. Davídek sice víc dá na příchutě, favoritem zůstává zelená většinou pistáciová. Po přečtení nabídky zvolal:“Musíme zavolat babičce!“, když jsem mu vysvětlila, že babičce do Německa volat nemůžeme, vypadl z něj pravý důvod.

„Přece maminko, mají jablíčkomrkvičkovou zmrzlinu a tu si dám, babička říkala ten vtip o mrkvičkové zmrzlině.“

Pak, že nemá zmrzlina léčivou moc, na bolavé kolínko zapomenuto energie dočerpána, no a nezbývá doufat, že jsme si nevystáli řadu na salmonelu. Cestou jsme po reklamních šipkách došli až k prodejně potravin, kde podle lidí, co jsme potkali a děti jim s nadšením sdělily, že jdem do obchůdku, měli mít zavřeno. Odpovídala jsem, že se alespoň podíváme, kdy mají otevřeno. Ale věřila jsem i v možnost,že nakoupíme. A opravdu, vrata byly dokořán, tak jsme stoupili na dvorek a po pozdravu se zeptaly, zda mají otevřeno. Odpověděli nám, že když už jsme přišli, tak mají, byla jsem překvapena vstřícnosti, tak jsme vydali s nákupem mimo jiné i toaletní papír, který na ubytovně není k dispozici, a s baťůžkem plným zážitků, což naše děti naučila teta Lenka.