Poprvé jsem 3D produkci společnosti IMAX navštívil před zhruba třemi léty. Jednalo se o snímek T-Rex. Ač byl obsah tohoto filmu spíše pro děti (skutečně období křídy a prehistorická zvířata, která v tomto období žili nevyhledávám), použité 3D efekty byly úžasné.

Po zahájení produkce a nasazení speciálních brýlí skutečně všechny filmové objekty opustili plátno a rozprostřely se do prostoru. K nejbližším objektům jsem měl zhruba metr. Vzdálenost k nejvzdálenějším objektům bych pak odhadoval na desítky metrů. Nezávisle od děje promítaného filmu, už toto samotné je výborný zážitek.

Druhým filmem, který jsem viděl bylo Tajemství Titaniku. Zde šlo o dokument, v kterém byl divákovi přiblížen vrak Titaniku a to včetně vnitřních prostor. 3D efekty byly opět úžasné a já měl skutečně pocit, jako bych byl uvnitř.

Třetí film jsem navštívil minulý týden s Davídkem. Jednalo se o snímek Mise na měsíc.

U čeho jsem si u Davídka nebyl jistý bylo, jestli je 3D projekce vzhledem k jeho necelým pěti rokům, to pravé ořechové. Ač jsem mu měsíční představení slíbil, při nákupu lístku jsem se raději na vhodnost projekce pro malé děti přeptal. Bylo mi řečeno, že film je doporučen pro děti od čtyř let, takže lístky jsem koupil.

U vchodu do IMAXU jsme pak nafasovali brýle. Já veliké, Davídek malé a spokojeně jsme čekali na začátek představení. Samotnému začátku představení předchází živý výstup uvaděče, který ve stručnosti představí technologii IMAX, řekne pár faktů k rozměrům plátna (plátno je 20 metrů vysoké a 25 metrů dlouhé), upozorní diváky, aby během projekce nevstávali a nechodili. Na závěr pak ještě každému s kým by se pro čas projekce začal hýbat prostor kolem něho doporučí na pár chvil zavřít oči.

Po proslovu uvaděče se konečně setmělo, nasadili jsme si brýle a začali se oddávat měsíčním dobrodružstvím. Asi tak půl minuty po zahájení produkce jsem si u Davídka všiml, jak sedí na samém kraji sedačky a ručkama šátrá po objektech, které se mu díky 3D efektům přiblížili. Bylo to úsměvné. Navíc jsem si tímto ověřil, že 3D efekty Davídek skutečně vnímá a projekce je opravdu vhodná i pro tak malé děti.

Zhruba v polovině představení začal Davídek poplakávat. Když jsem se ho v tichosti zeptal, co se stalo, řekl mi, že mu kosmonaut šlápl na hlavu a jeho to bolí. Když jsem mu řekl, že to bylo jen jako, poplakávat přestal a dál se věnoval spokojenému chytání filmových objektů.

Mě osobně se film také moc líbil. Ze dvou předchozích snímků, T-Rex a Tajemství Titaniku byla Mise na měsíc asi nejzajímavější.

Do budoucna mě docela láká navštívit s Davídkem Loveckou sezónu 3D. Sám se pak těším, na nějaký celovečerní film pro dospělé (klidně i erotický :-) – bohužel o žádném takovém zatím nevím :-().